Poslové naděje a lásky

Pavel jako samoživitel

Dříve než se Pavel stal Ježíšovým učedníkem, zastával vysoké postavení a nemusel si na svou obživu vydělávat tělesnou prací. Později však vydal všechny své prostředky na podporu Božího díla, a proto se čas od času vracel ke svému řemeslu, aby měl z čeho žít. Dělal to zejména na místech, kde mohly být jeho pohnutky špatně pochopeny. PNL 199.3

V Písmu čteme, že poprvé si Pavel vydělával na živobytí svýma rukama, když kázal Boží slovo v Tesalonice. Ve svém dopise tamějšímu sboru připomněl věřícím, že jako Kristův posel mohl “dát najevo svou důležitost”, a dodal: “Jistě si, bratří, vzpomínáte na naše úsilí a námahu, jak jsme ve dne v noci pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž, když jsme vám přinesli Boží evangelium.” 1. Tesalonickým 2,7.9. Ve druhém dopise tomuto sboru pak znovu prohlásil, že ani on, ani jeho spolupracovníci “nikoho nevyjídali”, když působili mezi nimi. “Ve dne v noci jsme… pracovali,” píše Pavel, “abychom nikomu z vás nebyli na obtíž. Ne že bychom k tomu neměli právo, ale chtěli jsme vám sami sebe dát za příklad, abyste se jím řídili.” 2. Tesalonickým 3,8.9. PNL 199.4

V Tesalonice se Pavel setkal s lidmi, kteří odmítali fyzicky pracovat. Později o nich napsal: “Někteří mezi vámi vedou zahálčivý život, pořádně nepracují a pletou se do věcí, do kterých jim nic není. Takovým přikazujeme a vybízíme je ve jménu Pána Ježíše Krista, aby žili řádně a živili se vlastní prací.” Když apoštol působil v Tesalonice, pečlivě dbal na to, aby byl pro tyto lidi dobrým příkladem. “Když jsme u vás byli,” píše Pavel, “přikazovali jsme vám: Kdo nechce pracovat, ať nejí!” 2. Tesalonickým 3,11.12.10. PNL 200.1

V každé době se satan snažil mařit úsilí Božích služebníků tím, že vnášel do církve ducha fanatismu. Dělal to ve dnech apoštola Pavla a také v pozdějších staletích, například v době reformace. Viklef, Luther a mnozí další, jejichž vliv a víra přinesly světu požehnání, čelili nástrahám, jimiž se nepřítel snažil zfanatizovat příliš horlivé, nevyrovnané a neposvěcené lidi. Ti, kdo se nechali svést, učili, že pokud člověk dosáhne pravé svatosti, povznese svou mysl nad všechny světské myšlenky, takže se vzdá veškeré práce. Jiní zaujímali výstřední postoje k některým biblickým textům a tvrdili, že pracovat je hřích. Křesťané podle nich neměli myslet na časné blaho pro sebe ani pro své rodiny, ale měli celý svůj život zasvětit jen duchovním věcem. Učení a příklad apoštola Pavla dokazují, že takové přemrštěné názory nejsou správné. PNL 200.2

Pokud šlo o jeho obživu, nebyl Pavel ani v Tesalonice zcela odkázán jen na to, co si sám vydělal. Když později vzpomínal na své zážitky v tomto městě, v dopise Filipským vyjádřil vděčnost za dary, které od nich tehdy dostal: “Vždyť i do Tesaloniky víc než jednou jste mi poslali na mé potřeby.” Filipským 4,16. Přestože tuto pomoc přijal, usilovně se snažil, aby byl svou pílí příkladem pro Tesalonické, aby ho nikdo nemohl právem obvinit z chamtivosti. Také chtěl svým jednáním napomenout ty, kdo zastávali fanatické názory na tělesnou práci. PNL 200.3

Když Pavel poprvé navštívil Korint, octl se mezi lidmi, kteří nedůvěřovali pohnutkám cizích lidí. Řekové žijící na pobřeží byli čilými obchodníky. Tak dlouho se zdokonalovali v tvrdých obchodních praktikách, až dospěli k závěru, že kdo má vysoké zisky, je zbožný. Domnívali se, že vydělávat peníze je chvályhodné bez ohledu na to, zda je člověk získává poctivě nebo podvodem. Pavel jejich povahové vlastnosti znal a nechtěl, aby měli důvod o něm říkat, že jim káže evangelium proto, aby se obohatil. PNL 200.4

Mohl korintské věřící právem žádat o podporu, ale ochotně se svého nároku vzdal. Nechtěl, aby nespravedlivé podezření, že hlásá evangelium ze zištných důvodů, ohrozilo užitečnost a úspěšnost jeho kazatelské práce. Snažil se vyhýbat všemu, co mohlo vést k nedorozumění, aby jeho poselství neztratilo svou působivost. PNL 201.1

Krátce po svém příjezdu do Korintu se Pavel “setkal s jedním Židem, který se jmenoval Akvila a pocházel z Pontu. Nedávno přišel se svou manželkou Priscillou z Itálie.” “Měli stejné řemeslo” jako apoštol. Akvila a Priscilla byli vyhoštěni výnosem císaře Klaudia, podle něhož museli všichni Židé opustit Řím. Přišli tedy do Korintu a začali zde pracovat jako výrobci stanů. Pavel se na ně vyptával a dozvěděl se, že se bojí Boha a snaží se vyhýbat špatným vlivům, jimiž jsou tu obklopeni. Proto “zůstal u nich a pracoval s nimi… Každou sobotu mluvil v synagóze a snažil se získat židy i pohany”. Skutky 18,2-4. PNL 201.2

Později se k Pavlovi v Korintu připojili ještě Silas a Timoteus. Tito bratři s sebou přinesli peníze, které na podporu Božího díla věnovaly sbory v Makedonii. PNL 201.3

Ve svém druhém dopise věřícím v Korintu, který napsal poté, co tam založil velký sbor, vzpomíná Pavel na svůj život u nich. Ptá se jich: “Nebo jsem se snad dopustil hříchu, když jsem sám sebe ponižoval, abyste vy byli vyvýšeni, že jsem vám totiž evangelium zvěstoval zadarmo? Jiné církve jsem okrádal, když jsem od nich přijímal podporu, abych mohl sloužit vám. Když jsem byl u vás a měl jsem nedostatek, nikomu jsem nebyl na obtíž, neboť čeho se mi nedostávalo, doplnili bratří, kteří přišli z Makedonie. Ve všem jsem jednal a budu jednat tak, abych pro vás nebyl břemenem. Jakože je při mně pravda Kristova, tato moje chlouba nebude v achajských končinách umlčena!” 2. Korintským 11,7-10. PNL 201.4

Pavel vysvětluje, proč se takto v Korintu choval. Nechtěl “dát příležitost” těm, kdo by mu byli rádi něco vytkli (2. Korintským 11,12). Vyráběl tedy stany a přitom věrně hlásal evangelium. Sám o své práci říká: “Znaky mého apoštolství se mezi vámi projevily s přesvědčivou vytrvalostí, v znameních, divech a mocných činech.” A dodává: “V čem jste byli zkráceni ve srovnání s ostatními církvemi? Snad v tom, že jsem se vám nestal břemenem? Promiňte mi tuto křivdu! Jsem teď potřetí připraven jít k vám — a zase vám nebudu břemenem! Nestojím o váš majetek, nýbrž o vás… Já velmi rád vynaložím všecko, ano vydám i sám sebe pro vaše duše.” 2. Korintským 12,12-15. PNL 201.5

Během dlouhého období své služby v Efezu a jeho širokém okolí, kde tři roky pilně a neúnavně hlásal evangelium, se Pavel opět živil svým řemeslem. V Efezu stejně jako v Korintu ho povzbuzovala přítomnost Akvily a Priscilly, kteří ho na konci jeho druhé misijní cesty doprovázeli při návratu do Asie. PNL 201.6

Někteří měli námitky proti tomu, že apoštol pracuje vlastníma rukama. Tvrdili, že se to neslučuje se službou kazatele. Proč by měl Pavel, jeden z nejváženějších kazatelů, spojovat tělesnou práci se zvěstováním slova? Nezaslouží si snad pracovník svou mzdu? Proč by měl mařit čas vyráběním stanů, když by jej s největší pravděpodobností mohl využít mnohem lépe? PNL 202.1

Takto strávený čas však Pavel nepovažoval za ztracený. Když pracoval s Akvilou, stále žil v úzkém spojení se svým velkým Učitelem a při každé příležitosti svědčil o Spasiteli a poskytoval pomoc těm, kdo ji potřebovali. Nepřestával toužit po duchovním poznání. Poučoval své spolupracovníky o duchovních věcech a také jeho píle a pečlivost byla pro ně příkladem. Ve svém řemesle byl hbitý, zručný a pracovitý. Kromě toho byl “vroucího ducha” a sloužil Pánu Římanům 12,11. Když pracoval ve svém oboru, přicházel do styku se společenskou vrstvou lidí, které by jinak nemohl oslovit. Ukázal svým společníkům, že i dovednost v běžných činnostech je dar od Boha, protože Bůh dává nejen samotný dar, ale také moudrost, jak jej správně použít. Učil, že Boha bychom měli uctívat i svou každodenní prací. Jeho mozolnaté ruce nebyly na újmu dojemným proslovům, s nimiž se obracel na lidi jako křesťanský kazatel. PNL 202.2

Někdy Pavel pracoval ve dne i v noci nejen proto, aby si vydělal na živobytí, ale také aby mohl podpořit své společníky. O svůj výdělek se dělil s Lukášem a pomáhal i Timoteovi. Občas dokonce trpěl hladem, aby zmírnil nouzi druhých. Vedl nesobecký život. Když se ke konci své služby loučil v Milétu se staršími efezského sboru, mohl při svém projevu pozvednout své upracované ruce a říct: “Od nikoho jsem nežádal stříbro, zlato ani oděv. Sami víte, že tyto mé ruce vydělávaly na všechno, co jsem potřeboval já i moji společníci. Tím vším jsem vám ukázal, že máme takto pracovat, pomáhat slabým a mít na paměti slova Pána Ježíše, který řekl: ‘Blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere.’” Skutky 20,33-35. PNL 202.3

Mají-li Boží služebníci pocit, že při práci na Božím díle prožívají těžkosti a bídu, měli by v duchu navštívit dílnu, kde pracoval Pavel. Přitom by si měli uvědomit, že tento Bohem vyvolený muž stříhal plátno, aby si vydělal na chléb, který si právem zasloužil již za svou apoštolskou práci. PNL 202.4