Poslové naděje a lásky

Podpora Božího díla

Božím záměrem není, aby křesťané, kteří mají mnohem větší výsady než Židé, přispívali méně než tento národ. Spasitel prohlásil: “Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává.” Lukáš 12,48. Štědrost požadovaná od Židů přinášela užitek především jejich vlastnímu národu; dnes však Boží dílo zahrnuje celou zemi. Kristus vložil poklady evangelia do rukou svých následovníků a pověřil je odpovědností za zvěstování radostné zprávy o spasení celému světu. Naše povinnosti jsou nepochybně mnohem větší, než byly povinnosti starého Izraele. PNL 194.3

Čím více se bude Boží dílo rozrůstat, tím častěji se bude ozývat volání o pomoc. Aby tyto prosby mohly být vyslyšeny, měli by se křesťané řídit příkazem: “Přinášejte do mých skladů úplné desátky. Až bude ta potrava v mém domě, pak to se mnou zkuste.” Malachiáš 3,10. Kdyby všichni, kdo vyznávají Krista, věrně přinášeli Bohu své desátky a oběti, jeho pokladnice by byla plná. Finanční prostředky na šíření evangelia by se pak nemusely obstarávat pořádá­ním výstav, loterií nebo jiných zábavních akcí. PNL 194.4

Lidé jsou v pokušení používat své prostředky ke svému vlastnímu potěšení, k uspokojování svých chutí, ke zdobení šperky nebo zkrášlování svých domovů. Za takové věci jsou mnozí členové církve ochotni utratit velké, nebo dokonce přemrštěné částky. Když jsou však vyzváni, aby něčím přispěli do Boží pokladny, a tak podpořili šíření Božího díla na zemi, váhají. Mají-li pocit, že jim nic jiného nezbývá, věnují možná mnohem menší částku, než jakou často vydávají za zbytečné požitky. Tím neprojevují skutečnou lásku ke Kristově službě ani upřímný zájem o spasení lidí. Pak není divu, že jejich křesťanský život chřadne a umírá. PNL 194.5

Lidé, kteří hoří láskou ke Kristu, budou považovat nejen za svou povinnost, ale za radost, pokud budou moci přispět na rozvoj toho nejdůležitějšího a nejsvětějšího díla, které kdy bylo člověku svěřeno — na představení bohatství dobroty, milosti a pravdy celému světu. PNL 195.1

Chamtivost vede lidi k tomu, že si pro uspokojování svých sobeckých přání ponechávají prostředky, které právem náleží Bohu. Takový postoj je dnes Bohu stejně odporný, jako když skrze svého proroka přísně káral svůj lid: “Smí člověk okrádat Boha? Vy mě okrádáte. Ptáte se: ‘Jak tě okrádáme?’ Na desátcích a na obětech pozdvihování. Jste stiženi kletbou proto, že mě okrádáte, celý ten pronárod!” Malachiáš 3,8.9. PNL 195.2

Štědrost je vlastnost, která vládne v nebi. Nejvýrazněji se projevila v Kristově oběti na kříži. Kvůli nám obětoval Otec svého jednorozeného Syna; Kristus se zase vzdal všeho, co měl, a pak obětoval sám sebe, aby člověk mohl být spasen. Golgotský kříž by měl být pro každého Kristova následovníka výzvou k sebeobětování. V něm nacházíme vysvětlení zásady ochotně a stále znovu dávat. “Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on.” 1. Janův 2,6. PNL 195.3

Sobectví je naproti tomu satanova vlastnost. Zásada, která se projevuje v životě světsky smýšlejících lidí, je brát a zase jen brát. Doufají, že takto si zajistí štěstí a pohodlí, ale ovocem, které sklízejí, je bída a smrt. PNL 195.4

Dokud Bůh nepřestane žehnat svým dětem, bude jejich povinností vracet mu podíl, který požaduje. Neměly by však Bohu dávat jen to, co mu patří. Svou vděčnost by mu měly vyjadřovat také přinášením dobrovolných příspěvků do jeho pokladny. S radostí by měly svému Stvořiteli věnovat prvotiny svých bohatých příjmů — to nejlepší ze svého majetku a také nejlepší a nejsvětější službu. Tak získají hojnost požehnání. Sám Bůh způsobí, že se budou podobat zavlažované zahradě, které nikdy nechybí voda. Až pak bude sklizena poslední veliká úroda, snopy, které budou moci přinést svému Pánu, budou odměnou za nesobecké využívání darů, které jim byly svěřeny. PNL 195.5