Poslové naděje a lásky

Důrazné varování

Apoštol upozorňoval Korintské na zkušenosti starověkého Izraele — na požehnání, jimiž byl tento národ odměňován za svou poslušnost, a na soudy, které byly důsledkem jeho hříchů. Připomněl jim, jak byli Židé zázračně vyvedeni z Egypta, jak je ve dne chránil oblakový a v noci ohnivý sloup. Bezpečně tak mohli projít Rudým mořem, zatímco Egypťané, kteří se pokoušeli přejít moře stejným způsobem, všichni utonuli. Těmito činy se Bůh přiznal k Izraeli jako ke své církvi. “Všichni jedli týž duchovní pokrm a pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus.” 1. Korintským 10,3.4. Kristus vedl Židy na všech jejich cestách. Skála, do níž Mojžíš udeřil, byla předobrazem Krista, který byl raněn pro lidské hříchy, aby mohl vytrysknout pramen spásy pro všechny lidi. PNL 181.4

Židé nepřestali toužit po pohodlí, které zanechali v Egyptě, dopouštěli se hříchů a bouřili se. Proto na ně přes veškerou přízeň, kterou jim Bůh prokázal, dopadl Boží soud. Apoštol napomenul korintské věřící, aby si ze zkušeností Izraele vzali ponaučení. Řekl: “To vše se stalo nám na výstrahu, abychom nezatoužili po zlém jako oni.” 1. Korintským 10,6. Ukázal jim, že láska k pohodlí a radovánkám připravila půdu pro hříchy, jimiž na sebe Židé přivolali spravedlivou Boží odplatu. Když se synové Izraele usadili, aby jedli a pili, a potom povstali k tancům, ztratili Boží bázeň, kterou zakusili, když byl vydán Boží zákon; pak si vyrobili zlaté tele, které mělo představovat Boha, a uctívali je. Když jednou uspořádali bohatou hostinu, která byla spojena s uctíváním Baal-peóra, zahynulo kvůli své prostopášnosti mnoho Židů. Bůh se rozhněval a na jeho příkaz jich za jeden den padlo “třiadvacet tisíc” 1. Korintským 10,8. PNL 181.5

Pavel důrazně Korintské varoval: “A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.” 1. Korintským 10,12. Kdyby začali být pyšní a sebevědomí a kdyby začali zanedbávat modlitbu a přestali být bdělí, upadli by do těžkých hříchů a přivolali by na sebe Boží hněv. Apoštol však nechtěl, aby propadli malomyslnosti nebo sklíčenosti, a proto je ujistil: “Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.” 1. Korintským 10,13. PNL 182.1

Pavel své bratry prosil, aby přemýšleli o tom, jaký vliv mají jejich slova a činy na druhé. Neměli by dělat nic, čím by schvalovali modloslužbu nebo čím by mohli zranit city těch, kdo jsou slabí ve víře. Takového jednání by se měli vyvarovat, i když by jim samo o sobě mohlo připadat jako nevinné. “Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží. Nebuďte kamenem úrazu ani Židům, ani Řekům, ani církvi Boží.” 1. Korintským 10,31.32. PNL 182.2

Apoštolova varovná slova určená korintskému sboru platila v každé době, zvláště naléhavě však promlouvají k současným lidem. Modloslužbou neměl Pavel na mysli jen uctívání model, ale také sobectví, lásku k pohodlí a uspokojování svých vlastních tužeb a vášní. Pokud někdo vyznává Krista jen svými ústy a chlubí se poznáním pravdy, ještě to neznamená, že je křesťan. Náboženství, jehož jediným cílem je potěšit zrak, sluch a chuť a které podporuje požitkářství, nemá nic společného s křesťanstvím. PNL 182.3