Poslové naděje a lásky

Práce mezi pohany

Mezitím “přišli z Makedonie Silas a Timoteus” (Skutky 18,5), aby Pavlovi pomáhali, a spolu s ním začali pracovat mezi pohany. Pavel a jeho společníci kázali židům i pohanům, že Kristus je Spasitelem padlého lidstva. Poslové kříže se vyhýbali složité a zdlouhavé argumentaci. Namísto toho podrobně hovořili o vlastnostech Stvořitele světa a svrchovaného Vládce vesmíru. Hořeli láskou k Bohu a jeho Synu a vyzývali pohany, aby pohlédli na nekonečnou oběť, která byla přinesena ve prospěch lidstva. Věděli, že Vykupitel k sobě přitáhne i ty, kdo dlouho tápali ve tmě pohanství. Stačí, když jen zahlédnou světlo, které vyzařuje z golgotského kříže. Spasitel přece řekl: “A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě.” Jan 12,32. PNL 144.3

Poslové evangelia věděli, jak veliká nebezpečí hrozí těm, pro které v Korintu pracují. Když jim zvěstovali pravdu, která je v Ježíši, byli si vědomi své odpovědnosti. Jejich poselství bylo jasné, prosté a rozhodné — někomu bylo životodárnou vůní vedoucí k životu, jinému zase smrtonosnou vůní vedoucí k záhubě. Apoštolové nepředstavovali evangelium jen svými slovy, ale také svým každodenním životem. Spolupracovali s nimi andělé a Boží milost a moc se projevily v obrácení velkého počtu lidí. “Představený synagógy Krispus a všichni, kteří byli v jeho domě, uvěřili Pánu; také mnozí z Korinťanů, kteří Pavla poslouchali, uvěřili a dali se pokřtít.” Skutky 18,8. PNL 144.4

Nenávist, kterou židé vždy pociťovali vůči apoštolům, nyní ještě zesílila. Ani Krispovo obrácení a jeho křest nedokázaly tyto tvrdošíjné odpůrce přesvědčit; spíše je ještě více popudily. Protože neměli dostatek argumentů a důkazů, kterými by mohli Pavlovo kázání vyvrátit, uchýlili se k podvodu a zlomyslným útokům. Rouhali se evangeliu a Ježíšovu jménu. V jejich slepém hněvu pro ně nebyla žádná slova příliš hrubá a žádné jednání příliš ničemné, aby je nemohli použít. Nedokázali sice popřít, že Kristus dělal zázraky; prohlašovali však, že je konal v satanově moci; dokonce se opovažovali tvrdit, že ve stejné moci mají svůj původ i Pavlovy úžasné činy. PNL 144.5

Přestože Pavel dosáhl v Korintu určitého úspěchu, bezbožnost, kterou v tomto zkaženém městě viděl a o níž slyšel, ho málem odradila. Zvrhlost, s níž se setkal u pohanů, a pohrdání a urážky, které zakusil od židů, mu přivodily velké duševní útrapy. Uvažoval, zda je moudré pokoušet se mezi těmito lidmi vybudovat sbor. PNL 145.1

Právě když se chystal toto město opustit a najít si slibnější působiště a když se upřímně snažil pochopit, co je jeho povinností, ve vidění k němu promluvil Bůh: “Neboj se! Mluv a nemlč, protože já jsem s tebou a nikdo ti neublíží. Mnozí v tomto městě patří k mému lidu.” Skutky 18,9.10. Pavel porozuměl těmto slovům jako příkazu, že má v Korintu zůstat, a zároveň i jako ujištění, že Bůh dá vzrůst semeni, které bylo zaseto. Takto posílen a povzbuzen pokračoval horlivě a vytrvale ve své práci v tomto městě. PNL 145.2

Apoštol se ve svém působení neomezoval jen na veřejné kázání; byli zde mnozí, kteří by takto nemohli být osloveni. Hodně času strávil chozením po domech a díky tomu měl příležitost rozmlouvat s lidmi v rodinném kruhu. Navštěvoval nemocné a zarmoucené, utěšoval trpící a povzbuzoval utlačované. Všemi svými slovy i skutky oslavoval Ježíšovo jméno. Pracoval tedy “sláb, s velkou bázní a chvěním” 1. Korintským 2,3. Třásl se při pomyšlení, že by jeho učení neslo spíše lidskou než Boží pečeť. PNL 145.3