Výchova

23. kapitola — Potřeba pohybu a odpočinku

“Všechno má určenou chvíli.” Kazatel 3,1. Vy 123.1

Odpočinek a rekreace není totéž co zábava. Jak naznačuje samotný název “rekreace” (z latinského re-creatio = znovu stvořit) — má člověka posílit a povznést. Přináší nám oddech od našich běžných starostí a povinností, poskytuje občerstvení mysli i tělu, a tím nám pomáhá vrátit se s novou silou k usilovné životní práci. Naproti tomu zábavu lidé vyhledávají proto, aby se poveselili, a často to přehánějí. Zábava odčerpává síly, které jsou potřebné pro užitečnou činnost, proto se zábava stává překážkou na cestě k životnímu úspěchu. Vy 123.2

Celé naše tělo je stvořeno k pohybu a aktivitě, nemáme-li dostatek pohybu, neodrazí se to jen na tělesném zdraví, ale začnou ochabovat i naše duševní schopnosti. Častokrát je však tělesná nečinnost téměř nevyhnutelnou součástí podmínek výuky ve školní třídě. Spolu s dalšími nezdravými podmínkami z ní vytváří trýznivé místo pro děti, zvláště pro ty se slabší tělesnou konstitucí. Také větrání je často nedostačující. Špatně tvarované židle podporují nepřirozené držení těla a omezují tak činnost plic a srdce. Děti zde musí trávit denně tři až pět hodin. Není divu, že ve školních lavicích u některých jedinců vzniknou zdravotní problémy, které je provázejí celý život. Vy 123.3

Nejvíce tím ale trpí mozek, nejjemnější ze všech orgánů. Takové prostředí při výuce člověka vysiluje a může negativně ovlivnit jeho zdraví na dlouhou dobu. Jestliže je mozek za takových podmínek nucen k předčasné nebo přehnané činnosti, vysiluje se — a následky bývají často trvalé. Vy 123.4

Děti by neměly trávit příliš dlouhou dobu v uzavřené místnosti. Nemůžeme od nich ani žádat, aby se soustředily na učení, dokud nedostaly dobrý základ pro tělesný rozvoj. Vy 123.5

Během prvních osmi až deseti let života je pro dítě nejlepší učebnou pole nebo zahrada, nejlepší učitelkou maminka a nejlepší učebnicí příroda. Vy 123.6

Ale i později, když už je dítě dost velké na to, aby mohlo navštěvovat školu, je jeho zdraví stále důležitější než vědomosti získané z knih. Je proto třeba, abychom mu vytvořili ty nejlepší podmínky pro jeho tělesný i duševní rozvoj. Vy 124.1

Nebezpečí nedostatku vzduchu a pohybu však nehrozí jen malým dětem. Setkáváme se s ním i na vyšších stupních škol. Mnozí studenti sedávají den co den v uzavřených místnostech skloněni nad svými knihami tak, že se téměř nemohou zhluboka nadechnout. Jejich krevní oběh se zpomaluje, nohy jsou studené a hlava rozpálená. Tělo není dostatečně vyživováno, svaly ochabují; celý organismus je nakonec vysílený a nemocný. Avšak kdyby měl takový mladý člověk možnost pravidelného pohybu na slunci a čerstvém vzduchu, vracel by se ze školy posílený tělesně i duševně. Vy 124.2

Také studenti, kteří zápasí s nedostatkem prostředků a času, by si měli uvědomit, že čas strávený tělesným cvičením není ztracený. Kdo neustále sedí nad knihami, po nějaké době zjistí, že jeho mysl ztrácí svěžest. Vy 124.3

Jestliže však věnuje pozornost i rozvoji svého těla, bude při studiu dělat větší pokroky, než kdyby veškerý čas věnoval pouze studiu knih. Vy 124.4

Tělesná nečinnost oslabuje nejen duševní, ale i morální oblast našeho života. Nebesa totiž komunikují s člověkem a ovlivňují jej prostřednictvím jeho mozku, který je pomocí nervové soustavy spojen s celým organismem. Všechno, co narušuje elektrické proudění v nervovém systému, oslabuje životní síly člověka a zmenšuje jeho duševní i duchovní vnímavost. Vy 124.5

Nadměrné studium urychluje proudění krve do mozku, čímž jej přetěžuje. Horečná aktivita oslabuje jeho schopnost sebeovládání a podporuje impulzivnost a náladovost. Tím se otevírají dveře pro duševní nečistotu. Nesprávné využívání fyzických sil je velkou měrou zodpovědné za smutný stav naší současné společnosti. “Pýcha, sytost chleba a sebejistý klid” (Ezechiel 16,49) jsou i dnes stejnými nepřáteli lidského pokroku jako kdysi v Sodomě. Vy 124.6

Dobrý učitel by si to měl uvědomovat a vést podle toho i své žáky. Měl by jim ukázat, že správný způsob života je výsledkem správného myšlení a že k čistotě myšlení vede tělesná aktivita. Vy 124.7

Pro učitele je však důležitou otázkou, jaké prostředky vybrat pro tělesný rozvoj žáků. Pro mnohé školy je vhodným řešením cvičení v tělocvičně. Bez odborného vedení to však může být nebezpečné. Děti si mohou způsobit zbytečná zranění s dlouhodobými následky. Vy 124.8

Ale ani cvičení v tělocvičně nedokáže nahradit pohyb na čerstvém vzduchu. Je proto třeba, aby školy v tomto směru zajistily svým žákům ty nejlepší podmínky. Málokterého zla je třeba se obávat více než lhostejnosti a bezcílnosti. To, k čemu většina sportů vede, znepokojuje mnohé vychovatele. Někteří učitelé jsou znepokojeni, když sledují, jak sport ovlivňuje studijní výsledky žáků i jejich přípravu na život. Sporty, které jsou náročné na čas, odvádějí pozornost žáků od studia. Navíc, nevedou k ušlechtilosti, přejícnosti a pravé mužnosti. Vy 124.9

Některé z oblíbených sportů, jako například americký fotbal nebo box, se staly školami brutality. Podobně jako kdysi v antickém Římě se při nich i dnes rozvíjí touha po převaze, obdiv k hrubé síle a bezohledná neúcta k životu. Vy 125.1

Některé další sporty či kolektivní hry možná nejsou tak hrubé, ale v extrémní podobě mohou být stejně zavrženíhodné. Sport v takové podobě vede k vyhledávání vzrušení a extrémních zážitků, vytváří nechuť k užitečné práci a vede k vyhýbání se povinnostem. Umenšuje naši schopnost vnímat a těšit se z reálného života a z jeho prostých radostí. Tím otevírá dveře, které mohou vést k hýření a nepravostem s jejich hroznými následky. Vy 125.2

Také různé oslavy a večírky, tak jak jsou obvykle organizovány, jsou překážkou pro skutečný rozvoj — a to jak mysli, tak charakteru. Vedou k návyku vytvářet lehkovážné svazky, vyhledávat něco mimořádného a vzrušujícího a nejednou i výstředního. Tím formují celý život ke zlému. Úkolem rodičů a učitelů je nabídnout mladým lidem místo toho plnohodnotné rozptýlení, které pro ně bude prospěšné. Vy 125.3

Podobně jako v ostatních oblastech našeho života, také v této oblasti nám inspirované Boží slovo ukazuje správnou cestu. Kdysi dávno, když se lidé nechali vést Bohem, byl jejich život poměrně jednoduchý. Žili tehdy v bezprostředním kontaktu s přírodou. Děti pomáhaly rodičům při práci, a tak poznávaly krásy i tajemství pokladů přírody. V poklidu lesů a polí lidé promýšleli hluboké životní pravdy, které jako posvátné dědictví předávali z generace na generaci. Taková výchova vytvářela silné osobnosti. Život se dnes stává stále více nepřirozeným, a výsledkem je úpadek. I když se už nemůžeme plně vrátit k prostým návykům dávných dob, můžeme se z nich poučit, aby se náš odpočinek a rekreace staly skutečně tím, co označuje jejich název — příležitostí pro rozvoj těla, mysli i duše. Vy 125.4

V této souvislosti je třeba také připomenout prostředí, ve kterém se nacházejí naše domovy a školy. Tyto otázky bychom měli brát v úvahu při výběru místa, kde budeme bydlet nebo kde zřídíme školu. Lidé, pro které má duševní a tělesné dobro větší význam než peníze nebo společenské požadavky, by měli pro své děti hledat vhodné prostředí pro školu či domov. Ideální je místo, kde mohou být děti v častém kontaktu s přírodou. Výchovnému procesu by velmi pomohlo, kdyby škola byla umístěna tak, aby mohla žákům nabídnout práci na školní zahradě a snadný přístup k polím a lesům. Vy 125.5

V oblasti rekreace a odpočinku dosáhnou studenti nejlepších výsledků, jestliže budou spolupracovat s učiteli. Jen stěží může učitel žákům věnovat něco hodnotnějšího než je osobní společenství. Jestliže to platí pro dospělé, oč více se to týká mladých lidí a dětí! Porozumět jim můžeme pouze tehdy, budeme-li s nimi trávit čas a budeme-li se o ně zajímat. K budování takových pout mezi učitelem a žákem je nejvhodnější právě příjemně strávený čas mimo školní třídu. Na některých školách učitel tráví dobu rekreace vždy se svými žáky. Podílí se na jejich činnostech a doprovází je na výletech, zapojuje se, jako by byl jedním z nich. Takový přístup může našim školám jen prospět. Vyžaduje sice od učitelů velkou oběť, přinese však bohatý užitek. Nejlépe využitý čas je však ten, při němž děti a mladí lidé dělají něco užitečného nejen pro sebe, ale i pro druhé. V tomto věku je můžeme snadno pro něco nadchnout nebo k něčemu nasměrovat. Vy 126.1

Například při pěstování rostlin se může učitel snažit probudit jejich zájem upravit okolí školy a učebnu. Výsledkem pak bude dvojnásobný užitek. To, co si žáci sami zkrášlí, už nebudou chtít kazit a ničit. Podpoří to také rozvoj jejich vkusu, pořádkumilovnost a návyk pečovat o své životní prostředí. Také rozvoj zájmu o spolupráci a pocit spoluzodpovědnosti bude pro žáky celoživotním požehnáním. Vy 126.2

Práce na zahradě nebo vycházka do polí či lesa může pro žáky dostat nový význam, jestliže je nasměrujeme, aby mysleli i na ty, kdo se nemohou dostat do těchto příjemných míst, a podělili se s nimi o krásné věci z přírody. Vy 126.3

Pozorný učitel najde mnoho příležitostí, jak vést své žáky, aby pomáhali druhým. Především malé děti mají ke svému učiteli téměř bezmeznou důvěru a úctu. Ať už je povede, aby pomáhaly doma, aby řádně plnily své každodenní povinnosti nebo aby pomáhaly nemocným a chudým, přinese to své ovoce. A znovu uvidíme dvojí výsledek. Laskavý návrh zpětně přinese požehnání i tomu, kdo jej dal. Vděčnost a spolupráce rodičů ulehčí učiteli jeho úkol a prozáří jeho životní cestu. Vy 126.4

Čas věnovaný odpočinku a pohybu někdy nepochybně naruší pravidelný průběh vyučování. Takové přerušení výuky však nebude na překážku. Vynaložený čas a úsilí se stonásobně vrátí. Mysl i tělo žáků se totiž osvěží, rozvine se jejich nesobeckost, upevní vztahy mezi učitelem a žáky. Také jejich nezkrotná energie, která tak často představuje pro mladé lidi nebezpečí, bude rozumně využita. Mysl, která se zabývá dobrem, je totiž daleko lepší ochranou proti zlu než všechna nařízení a zákazy. Vy 126.5