Touha věků

Ježíš se přiznal k Janu Křtiteli

Ježíšova slova: “Blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží,” byla pro Jana Křtitele jemným napomenutím. Nebyla zbytečná. Jan lépe pochopil podstatu Kristova poslání. Cele se odevzdal Bohu na život i na smrt. Chtěl co nejlépe sloužit dílu, které miloval. TV 136.5

Když poslové odešli, promluvil Ježíš k lidu o Janovi. Spasiteli bylo věrného svědka, který byl nyní umlčen v Herodově žaláři, upřímně líto. Nechtěl, aby si lidé mysleli, že Bůh na Jana zapomněl nebo že Jan v soužení ztratil víru. Řekl: “Na co jste se vyšli na poušť podívat? Na rákos, kterým kývá vítr?” Lukáš 7,24. TV 137.1

Vysoké rákosí, které rostlo kolem Jordánu a s každým závanem větru se ohýbalo, představovalo rabíny, kteří rádi kritizovali a odsuzovali Křtitelovo poslání. Zmítali se sem a tam podle toho, jak se měnilo veřejné mínění. Nechtěli se pokořit a přijmout Janovo působivé poselství. Ze strachu před lidem se však neodvážili otevřeně bránit jeho dílu. Boží posel nebyl zbabělý. Zástupy, které se shromáždily kolem Krista, byly přímými svědky Janovy činnosti. Slyšely, jak neohroženě Jan napadal hřích. Naprosto otevřeně se obracel k pokryteckým farizeům i ke kněžským saduceům, ke králi Herodovi i k jeho dvoru, ke knížatům, vojákům, k publikánům i vesničanům. Nechvěl se jako třtina zmítaná závany lidské chvály a předsudků. Ve vězení byl věrný Bohu a horlil pro spravedlnost úplně stejně, jako když zvěstoval Boží poselství na poušti. Ve své věrnosti byl pevný jako skála. TV 137.2

Ježíš pokračoval: “Nebo co jste vyšli zhlédnout? Člověka oblečeného do drahých šatů? Ti, kdo mají skvělý šat a žijí v přepychu, jsou v královských palácích.” Lukáš 7,25. Posláním Jana Křtitele bylo upozorňovat na hříchy a nepravosti své doby. Jeho prostý oděv a život plný odříkání byly v souladu s jeho poselstvím. Drahé šaty a světský přepych nepatří k údělu Božích služebníků. Náleží lidem, kteří bydlí “v královských palácích”, vládcům tohoto světa, patří k jejich moci a bohatství. Ježíš chtěl obrátit pozornost posluchačů k rozdílu mezi oděvem Jana Křtitele a rouchy kněží a zákoníků. Ti nosili drahé bohatě zdobené šaty. Libovali si v okázalosti. Chtěli oslnit lid a získat si větší úctu. Na obdivu lidí jim záleželo více než na čistotě srdce, která se líbí Bohu. Dokazovali tak, že se nepodřizují Bohu, ale království tohoto světa. TV 137.3

“Nebo co jste vyšli zhlédnout?” řekl Ježíš. “Proroka? Ano, pravím vám, a víc než proroka. To je ten, o němž je psáno: ‘Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu.’” TV 137.4

“Pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší než Jan.” Lukáš 7,26-28. Před narozením Jana oznámil anděl Zachariášovi: “Bude veliký před Pánem.” Lukáš 1,15. Co vlastně znamená velikost v očích nebe? Něco úplně jiného, než si představuje svět. Nespočívá v bohatství, postavení, urozeném původu či v rozumovém nadání. Pokud by si úctu zasluhovala inteligence sama o sobě, bez vztahu k vyšším hodnotám, pak bychom se mohli klanět satanovi, jemuž se v rozumových schopnostech žádný člověk nevyrovná. Čím větší dar, tím větší kletbou se však stává pro toho, kdo jej užívá jen pro svůj vlastní prospěch. Bůh si cení mravních hodnot. Ze všeho nejvíce si váží lásky a čistoty. V Božích očích byl Jan Křtitel velikým člověkem. Přede všemi — před posly velerady, před lidem i před vlastními učedníky — se vzdal veškerých poct a obracel jejich pozornost k Ježíši jako k zaslíbenému Mesiáši. Jeho nesobecká radost ze služby Kristu je tím nejušlechtilejším rysem, jaký se kdy v člověku projevil. TV 137.5

Po jeho smrti vydali lidé, kteří ho slyšeli hovořit o Ježíši, toto svědectví: “Jan sice neučinil žádné znamení, ale vše, co o něm řekl, je pravda.” Jan 10,41. Jan nesvolával oheň z nebe a nekřísil mrtvé jako Elijáš, neměl ani Mojžíšovu zázračnou hůl, kterou by v Božím jménu používal. Jeho posláním bylo ohlašovat Spasitelův příchod a vyzývat lidi, aby se na tuto událost připravili. Svůj úkol plnil tak svědomitě, že když si lidé vzpomněli, co je o Ježíši učil, mohli říci: “Vše, co o něm řekl, je pravda.” Takové svědectví o Kristu by měl vydávat každý jeho učedník. TV 138.1

Jan jako Mesiášův posel byl “víc než prorok”. Proroci viděli Kristův příchod jen zdálky, Jan jej však spatřil na vlastní oči. Slyšel hlas z nebe, který potvrdil Ježíšovo mesiášství. Představoval jej Izraeli jako Poslaného od Boha. Přesto Ježíš řekl: “I ten nejmenší v království Božím jest větší nežli on.” Lukáš 7,28. TV 138.2

Prorok Jan spojoval dvě epochy. Jako Boží posel poukazoval na vztah zákona a proroků ke křesťanství. Byl menším světlem, po němž mělo přijít světlo větší. Jan byl osvícen Duchem svatým, aby mohl přinášet světlo svému lidu. Žádné jiné světlo však neosvítilo a nikdy neosvítí padlé lidstvo tak jako světlo, jež zářilo z Ježíšova učení a života. V symbolické oběti lidé viděli předobraz Krista a jeho poslání jen zastřeně. Ani Jan zcela nechápal, jak lze prostřednictvím Krista získat věčný život. TV 138.3

Nebýt radosti, kterou Jan nacházel ve svém poslání, byl by jeho život plný zármutku a bolesti. Jeho hlas bylo jen zřídkakdy slyšet jinde než v poušti. Jeho údělem byla osamělost. Nebylo mu dopřáno vidět výsledky své práce. Neměl možnost být s Kristem a pozorovat projevy Boží moci, jež provázela ono větší světlo. Neviděl, jak se slepým vrací zrak, jak se nemocní uzdravují a mrtví vstávají k životu. Neviděl světlo, které vyzařovalo z každého Kristova slova a svou slávou osvětlovalo prorocká zaslíbení. I ten nejmenší učedník, který viděl Kristovy mocné činy a slyšel jeho slova, na tom byl v tomto smyslu lépe než Jan Křtitel. Proto je psáno, že byl větší než on. TV 138.4

Obrovské zástupy lidí, které poslouchaly Janova kázání, rozšířily zprávy o něm po celé zemi. Všichni s hlubokým zájmem čekali, jak skončí jeho uvěznění. Jeho čistý život a veliká oblíbenost dávaly lidem naději, že se mu nic zlého nestane. TV 138.5