Touha věků

Ježíš boří hranice

Ježíš začal bořit zeď mezi Židy a pohany a kázal spasení celému světu. Byl sice Žid, ale nedbal farizejských zvyků svého národa a otevřeně se stýkal se Samařany. Navzdory židovským předsudkům přijímal pohostinství opovrhovaného lidu. Spal pod jejich střechami, sedal u jejich stolů a jedl jídlo, které připravily jejich ruce. Učil v jejich ulicích a choval se k nim nanejvýš laskavě a zdvořile. TV 118.4

Vnější nádvoří jeruzalémského chrámu bylo od ostatních prostor posvátné budovy odděleno nízkou zdí. Na ní bylo v různých jazycích napsáno, že její hranice smějí překročit jen Židé. Kdyby se byl nějaký pohan odvážil vstoupit do vnitřního prostoru, byl by takové znesvěcení chrámu zaplatil životem. Ježíš, který dával chrámu a chrámovým obřadům smysl, však zval pohany k sobě, měl pro ně pochopení a ve své božské milosti jim přinášel spasení, které Židé odmítli. TV 118.5

Ježíšův pobyt v Samařsku měl být požehnáním i pro učedníky, kteří se ještě neoprostili od židovského fanatismu. Mysleli si, že jako správní Židé se musejí k Samařanům chovat nepřátelsky. TV 118.6

Ježíšovo počínání nedokázali pochopit. Nemohli však jeho příklad odmítnout, byli jeho věrnými následovníky. Během oněch dvou dnů v Samařsku navenek překonávali své předsudky, vnitřně se jich však nezbavili. Jen těžko uznávali, že jejich pohrdání a nenávist se musí změnit v pochopení a lásku. Teprve po Kristově nanebevstoupení začali vidět jeho učení v novém světle. Po vylití Ducha svatého si připomínali Spasitelův pohled, jeho slova, úctu a lásku, s jakou se choval k opovrhovaným cizincům. Když Petr kázal v Samařsku, snažil se o totéž. Když byl Jan povolán do Efezu a Smyrny, vzpomněl si na zkušenost ze Šekemu a byl svému Učiteli nesmírně vděčný. Ježíš totiž věděl, jaké těžkosti je potkají, a svým příkladem jim ukázal, jak je mají překonávat. TV 119.1

Spasitel dnes přistupuje k lidem stejně jako tehdy, když u studny podával samařské ženě vodu života. Někteří křesťané snad opovrhují lidmi na okraji společnosti a vyhýbají se jim. Kristus však miluje každého, nehledí na jeho původ, národnost či postavení, jeho láskou k člověku nemůže nic otřást. Každému, i tomu největšímu hříšníkovi, říká: “Kdybys mne požádal, dal bych ti vodu života.” TV 119.2

Pozvání evangelia není možné omezovat a zvěstovat jen několika vybraným lidem, o nichž si myslíme, že když je přijmou, začnou nám prokazovat čest. Poselství se má dostat ke všem lidem. Každému, kdo je ochoten přijmout pravdu, ji Kristus rád předloží. Představí mu Otce, jenž dovede číst v lidském srdci, i bohoslužbu, která se mu líbí. K takovým lidem nemluví v podobenstvích. Stejně jako ženě u studny jim říká: “Já jsem to — ten, který k tobě mluví.” Jan 4,26. TV 119.3

Ježíš odpočíval u Jákobovy studny při návratu z Judeje, kde jeho služba přinesla jen málo ovoce. Odmítli jej tam kněží i rabíni a ani ti, kdo se k němu hlásili jako učedníci, nepochopili jeho božskou povahu. Byl zesláblý a unavený, přesto však neopomenul příležitost promluvit s cizí ženou, která patřila k nepřátelskému národu a očividně žila v hříchu. Spasitel nečekal, až se shromáždí davy lidí. Často začal učit jen několik jednotlivců, kteří se kolem něho sešli. Postupně se k nim přidávali další kolemjdoucí, až se vytvořil celý zástup, a všichni s údivem a posvátnou úctou poslouchali Boží slovo z úst nebeského Učitele. TV 119.4

Kristovi služebníci by si neměli myslet, že k několika málo lidem nemohou promluvit s takovou vážností jako k velkému shromáždění. Možná, že jejich poselství bude chtít slyšet jen jeden člověk. Kdo však může vědět, jak dalekosáhlý bude jeho vliv? Dokonce i učedníkům se zdálo, že rozhovorem se Samařankou Spasitel maří svůj čas. Ježíš s ní však mluvil upřímněji a výmluvněji než s králi, rádci či veleknězi. Slova, která jí tehdy u studny řekl, potom opakovaně zněla v nejzapadlejších koutech země. TV 119.5

Jakmile Samařanka poznala Spasitele, přivedla k němu další. Projevila se jako lepší misionář než Ježíšovi učedníci. Ti v Samařsku neviděli vhodné pole pro misijní práci. Mysleli jen na veliké dílo, které vykonají někdy v budoucnosti. Neviděli, že přímo před nimi leží úroda zralá ke sklizni. Žena, kterou pohrdali, přivedla ke Spasiteli celé město. Okamžitě se vydala za svými krajany a nesla jim světlo. TV 119.6

Samařská žena je příkladem působení skutečné víry v Krista. Každý opravdový učedník se rodí do Božího království jako misionář. Člověk, který pije z vody života, se stává zdrojem života. Kdo dostává, rozdává. Kristova milost v lidském srdci je jako pramen v poušti. Rozlévá se, každého občerstvuje a v těch, kdo hynou, probouzí touhu napít se vody života. TV 120.1