Touha věků

3. kapitola — Čas se naplnil

“Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna…, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny.” Galatským 4,4.5. TV 19.1

Spasitelův příchod byl předpověděn již v Edenu. Když Adam s Evou poprvé slyšeli toto zaslíbení, očekávali, že se rychle naplní. S radostí vítali prvorozeného syna a doufali, že právě on bude Vysvoboditelem. Zaslíbení se však nesplnilo. Lidé, kteří je dostali jako první, zemřeli, a Spasitelova příchodu se nedočkali. Od doby Henocha připomínali patriarchové a proroci lidu Boží zaslíbení, a oživovali tak naději na Spasitelův příchod. On se však stále neobjevoval. Danielovo proroctví odhalilo dobu jeho příchodu, ale ne všichni je správně pochopili. Staletí ubíhala a hlasy proroků utichaly. Izrael byl tvrdě utlačován a mnozí říkali: “Dny uběhnou a každé vidění selže.” Ezechiel 12,22. TV 19.2

Boží plán se však — stejně jako hvězdy na svých vesmírných drahách — nepředbíhá ani nezpožďuje. V symbolech neproniknutelné tmy a dýmající pece zjevil Bůh Abrahamovi, že se Izrael dostane do otroctví Egypta a jeho poroba bude trvat čtyři sta let. “Potom,” řekl Bůh, “odejdou s velkým jměním.” 1. Mojžíšova 15,14. Faraonova pyšná říše bojovala proti těmto slovům celou svou mocí, ale marně. “Přesně na den vyšly všechny zástupy Hospodinovy z egyptské země.” 2. Mojžíšova 12,41. I hodina Ježíšova příchodu byla v nebi přesně stanovena. V určenou chvíli se v Betlémě narodil Ježíš. TV 19.3

“Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna.”(Galatským 4,4) Prozřetelnost řídila pohyby národů a usměrňovala rozvoj lidské společnosti, dokud svět neuzrál pro příchod Vysvoboditele. Národy byly sjednoceny pod jednou vládou. Dorozumívaly se jedním jazykem, který byl všeobecně uznáván jako jazyk písemnictví. Židé rozptýlení po všech zemích se tehdy scházeli do Jeruzaléma ke každoročním slavnostem. Když se vraceli domů, mohli šířit zprávu o Mesiášově příchodu po celém světě. TV 19.4

Pohanství tehdy ztrácelo svůj vliv. Lidé byli unaveni okázalými slavnostmi a mýty. Toužili po náboženství, které by uspokojilo jejich srdce. Zdálo se sice, že pravda už se z lidské společnosti vytratila, ale našli se jedinci, kteří ve zmatku a zoufalství stále hledali její světlo. Toužili po poznání živého Boha a po jistotě věčného života. TV 19.5

Židé se odvrátili od Boha, jejich víra pohasla a nadějný výhled do budoucna se téměř rozplynul. Nechápali slova proroků. Smrt pro ně byla strašným tajemstvím, myšlenky na další život je naplňovaly nejistotou a beznadějí. Hlas, který přes staletí dolehl k prorokovi, nebyl jen nářkem betlémských matek, ale pláčem celého lidstva — “hlas v Ráma je slyšet, pláč a veliký nářek; Ráchel oplakává své děti a nedá se utěšit, protože jich není”. Matouš 2,18. Lidé seděli “v údolí stínu smrti” bez útěchy. Toužili po Vysvoboditeli, očekávali jeho příchod a doufali, že rozptýlí tmu a odhalí tajemství budoucnosti. TV 20.1

Příchod božského učitele předpověděli i lidé, kteří nepatřili k židovskému národu. Hledali pravdu a Bůh je osvítil. Tito učitelé se objevovali jako hvězdy na temném nebi. Jejich proroctví probouzela naději v srdcích tisíců pohanů. TV 20.2

Písmo se po staletí překládalo do řečtiny, kterou se tehdy mluvilo v celé Římské říši. Židé byli rozptýleni všude a jejich naději na příchod Mesiáše do určité míry přijímali i příslušníci ostatních národů. Mezi lidmi, které Židé považovali za pohany, byli i jedinci, kteří rozuměli proroctvím Písma o Mesiáši lépe než samotní učitelé Izraele. Někteří doufali, že je osvobodí od hříchu. TV 20.3

Filozofové se snažili proniknout do tajemství židovského náboženského systému. Fanatismus Židů však bránil šíření světla. Nechtěli narušit přehradu mezi sebou a ostatními národy, nebyli ochotni se s nimi podělit o to, co věděli o symbolické bohoslužbě. Musel přijít skutečný Vykladač. Ten, na kterého ukazovaly všechny předobrazy, musel sám vysvětlit jejich význam. TV 20.4

Bůh promlouval ke světu v symbolech a předobrazech, oslovoval lidi prostřednictvím přírody, patriarchů a proroků. Oni však potřebovali slyšet poučení ve svém jazyce. Musel k nim promluvit Posel smlouvy. Jeho hlas musel zaznít v jeho chrámu. Kristus musel přijít a promluvit naprosto jasně a srozumitelně. On jako Zdroj pravdy musel oddělit pravdu od všeho, co k ní lidé přidali a čím ji zatemnili. Bylo třeba jasně a srozumitelně vyložit zásady Boží vlády, plán vykoupení a podstatu Starého zákona. TV 20.5

Mezi Židy byli ještě lidé, kteří zůstali věrní Bohu. Patřili k řadě pravých Božích služebníků. Stále s nadějí očekávali, že se zaslíbení, jež dostali jejich otcové, splní. Svoji víru posilovali tím, že si připomínali Mojžíšovo ujištění: “Hospodin, náš Bůh, vám povolá proroka z vašich bratří, jako jsem já; toho budete poslouchat ve všem, co vám řekne.” Skutky 3,22. Znovu a znovu četli o tom, jak jej Hospodin pomaže, aby “nesl radostnou zvěst pokorným”, “obvázal rány zkroušených srdcem” a “vyhlásil léto Hospodinovy přízně”. Izajáš 61,2. Četli, že “neochabne, dokud na zemi soud nevykoná”, že “i ostrovy čekají na jeho zákon”, pronárody přijdou k jeho světlu a “králové k jasu, jenž nad ním vzejde”. Izajáš 42,4; Izajáš 60,3. TV 20.6

Slova umírajícího Jákoba je naplňovala nadějí: “Juda nikdy nebude zbaven žezla ani palcátu, jenž u nohou mu leží, dokud nepřijde ten,” kterého “budou poslouchat národy”. 1. Mojžíšova 49,10. Úpadek izraelské moci svědčil o tom, že Mesiášův příchod se blíží. Danielovo proroctví popisovalo slávu jeho vlády v království, které přijde po všech pozemských královstvích a které podle proroka “nebude zničeno navěky”. Daniel 2,44. Podstatu Kristova poslání chápalo jen málo lidí. Většina očekávala mocného panovníka, který přijde jako vysvoboditel národů a nastolí v Izraeli království. TV 20.7