Touha věků

87. kapitola — Nanebevstoupení

Přišel čas, kdy měl Kristus vystoupit k trůnu svého Otce. Chystal se vrátit do nebeských příbytků jako božský vítěz s trofejemi. Před svou smrtí řekl Otci: Dokonal jsem “dílo, které jsi mi svěřil”. Jan 17,4. Po svém zmrtvýchvstání zůstal ještě nějakou dobu na zemi, aby jej učedníci mohli vidět ve vzkříšeném a oslaveném těle. Nyní se chtěl s nimi rozloučit. Dokázal, že je živým Spasitelem. Učedníci si ho již nemusí spojovat s hrobem. Mohou na něho vzpomínat jako na Pána oslaveného před celým vesmírem. TV 529.1

Ježíš se rozhodl vystoupit na nebesa z místa, které za svého života na zemi často posvěcoval svou přítomností. Nebylo to Davidovo město na hoře Sijón ani sídlo chrámu na hoře Mórija. Na těchto místech Ježíše tupili a zavrhli. Tamní lidé měli srdce tvrdší než skála a mocný příliv milosti a lásky od sebe odráželi. Ježíš od nich odcházel unavený a zarmoucený na Olivovou horu, aby si odpočinul. Když svatá Boží přítomnost opouštěla první chrám, zastavila se na východním návrší, jako by se jí nechtělo z vyvoleného města odejít. Podobně stál Kristus na Olivové hoře a s bolestí v srdci hleděl na Jeruzalém. Háje a rokle hory byly posvěcené jeho modlitbami a slzami. Její příkré svahy odrážely ozvěnu jásavého volání zástupu, který Ježíše prohlašoval za krále. Na úbočí hory našel domov u Lazara v Betanii. Na jejím úpatí v zahradě Getsemane se modlil a osamocen prožíval smrtelná muka. Z této hory měl vystoupit do nebe a na jejím vrcholu má stanout i při svém návratu. Nepřijde již jako muž bolesti, ale jako oslavený a vítězný král se postaví na Olivovou horu a potom zazní haleluja Židů i hosana pohanů a hlasy obrovského zástupu vykoupených budou provolávat: Korunujte jej na Pána všeho! TV 529.2

Nyní šel Ježíš k hoře s jedenácti učedníky. Prošli jeruzalémskou bránou a mnoho lidí se za nimi zvědavě dívalo. V čele učedníků šel ten, kterého přední muži před několika týdny odsoudili a ukřižovali. Učedníci netušili, že to bude jejich poslední setkání s Pánem. Ježíš s nimi rozmlouval a znovu jim připomínal svá dřívější naučení. Když se přiblížili ke Getsemane, zastavil se, aby si mohli vybavit slova, která jim řekl onu noc, kdy prožíval smrtelný zápas. Pohlédl na vinnou révu, na níž jim objasňoval spojení mezi církví, sebou a svým Otcem. Znovu zopakoval pravdy, které jim tehdy zjevil. Všechno kolem něho připomínalo jeho neopětovanou lásku. Dokonce i učedníci, kteří byli jeho srdci tak blízcí, jej ve chvíli jeho ponížení opustili. TV 529.3

Kristus žil na zemi třicet tři let, zakusil opovržení, urážky a posměch. Byl odmítnut a ukřižován. Nyní se má vrátit na svůj trůn slávy. Uvědomuje si, jak nevděční jsou lidé, které přišel zachránit. Bude s nimi mít i nadále soucit? Nepřestane je milovat? Nezaměří svou lásku tam, kde si jej váží a kde bezhříšní andělé čekají na jeho pokyny? Ne, Kristus lidi vždycky miloval, a když je zanechával na zemi, slíbil: “A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.” Matouš 28,20. TV 530.1