Touha věků

Poselství

Bůh nevysílá posly proto, aby lidem lichotili. Nepřikazuje jim šířit poselství pokoje, aby neposvěcené lidi ukonejšil falešnou jistotou. Zahrnuje hříšníka tvrdými výčitkami svědomí a zraňuje ho vědomím viny. Nebeští andělé mu oznamují strašné Boží soudy, aby se vzpamatoval a ptal se: “Co mám dělat, abych byl zachráněn?” Skutky 16,30. Ruka, která ho pokořila a přiměla k pokání, jej zase pozvedne. Hlas, který mu vyčítal hřích, zahanbil jeho pýchu a ctižádost, se ho s láskou a soucitem zeptá: “Co chceš, abych pro tebe učinil?” Marek 10,51. TV 60.7

V době, kdy Jan začal veřejně vystupovat, vládl v židovském národě takový rozruch a nespokojenost, že už se schylovalo k povstání. Po sesazení Archelaa se Judea dostala pod přímou správu Říma. Krutost a vyděračství římských vládců i jejich odhodlaná snaha o zavedení pohanských kultů a zvyků podnítily vzpouru. Byla však krvavě potlačena a zahynuly v ní tisíce nejstatečnějších Izraelců. To vše stupňovalo nenávist vůči Římu a probouzelo stále větší touhu po vysvobození z jeho moci. TV 61.1

Uprostřed sporů a bojů se z pouště ozýval naléhavý a burcující hlas plný naděje: “Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.” Poselství zasáhlo lidi novou, neznámou silou. Proroci předpovídali, že Kristus přijde někdy v daleké budoucnosti, a nyní slyšeli, že jeho příchod je už blízko. Janův obyčejný vzhled připomínal proroky z dávných časů. Oděvem i chováním se podobal proroku Elijášovi. Duchem a mocí Elijáše pranýřoval úpadek národa a vytýkal stále se rozmáhající hříchy. Mluvil jasně, výstižně a přesvědčivě. Mnozí uvěřili, že je prorokem, který vstal z mrtvých. Celý národ byl vyburcován. Do pouště proudily zástupy lidí. TV 61.2

Jan hlásal příchod Mesiáše a vyzýval lidi k pokání. Na znamení očištění od hříchů je křtil ve vodách Jordánu. Tím zcela jednoznačně prohlašoval, že i když se Izraelci považují za Bohem vyvolený národ, jsou poskvrněni hříchem, a pokud se neočistí, nemohou vejít do Mesiášova království. TV 61.3

Přicházeli si ho poslechnout králové, rabíni, vojáci, publikáni i venkované. Na nějakou dobu je naléhavé Boží varování vyburcovalo. Mnozí činili pokání a nechávali se křtít. Lidé nejrůznějšího postavení přijímali Křtitelovy požadavky, aby mohli mít podíl v království, které hlásal. TV 61.4

Přicházeli i mnozí zákoníci a farizeové, vyznávali své hříchy a žádali Jana o křest. Vyvyšovali se nad ostatní a snažili se působit dojmem velmi zbožných lidí. Jejich skryté hříchy vycházely při křtu najevo. Duch svatý však upozornil Jana, že mnozí z nich si svoji hříšnost ve skutečnosti neuvědomují. Ke křtu je přivedlo prospěchářství. Doufali, že jako prorokovi přátelé získají přízeň budoucího Krále. Mysleli si, že přijetím křtu z rukou slavného mladého učitele posílí svůj vliv na lid. TV 61.5

Jan je na uvítání zpražil otázkou: “Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nadcházejícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání. Nemyslete si, že můžete říkat: ‘Náš otec je Abraham!’ Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení.” Matouš 3,7-9. TV 61.6

Židé si špatně vykládali zaslíbení o věčné přízni, kterou Bůh zahrnuje Izrael: “Toto praví Hospodin, který dává slunce za světlo ve dne, měsíc a hvězdy za světlo v noci podle svých ustanovení, který vzdouvá moře, takže jeho vlny hučí, jehož jméno je Hospodin zástupů: ‘Jestliže přestanou tato ustanovení přede mnou platit, je výrok Hospodinův, také potomstvo Izraele nebude přede mnou už ani národem po všechny dny.’ Toto praví Hospodin: ‘Jestliže budou změřena nebesa nahoře a prozkoumány základy země dole, i já zavrhnu všechno potomstvo Izraele kvůli všemu, čeho se dopustili, je výrok Hospodinův.’” Jeremjáš 31,35-37. Židé si toto zaslíbení přivlastnili na základě svého původu, který odvozovali od Abrahama. Přehlédli však ustanovení, kterými Bůh zaslíbení podmínil. Než svůj slib vyslovil, řekl: “Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem… Odpustím jim jejich nepravost a jejich hřích už nebudu připomínat.” Jeremjáš 31,33.34. TV 61.7

Lidé, kteří mají Boží zákon zapsaný ve svém srdci, si mohou být jisti Boží přízní. Jsou spojeni s Bohem. Židé se však od něho odvrátili. Pro své hříchy museli snášet jeho soudy. Nepravost je přivedla do područí pohanského národa. Přestupování zákona jim zatemnilo rozum a oni ospravedlňovali své hříchy nekonečnou shovívavostí, kterou jim Bůh v minulosti projevoval. Mysleli si, že jsou lepší než ostatní, a osobovali si právo na Boží požehnání. TV 62.1

To vše bylo “napsáno k napomenutí nám, které zastihl přelom věků”. 1. Korintským 10,11. Jak často špatně chápeme Boží požehnání a namlouváme si, že nám Bůh projevuje svoji přízeň proto, že si ji zasloužíme! Pán pro nás potom nemůže vykonat vše, co by chtěl. My totiž jeho dary sobecky zneužíváme a zatvrzujeme svá srdce nevěrou a hříchem. TV 62.2

Jan učitelům Izraele otevřeně řekl, že svou pýchou, sobectvím a krutostí dokazují, že jsou spíš zmijím plemenem a kletbou pro svůj lid než dětmi spravedlivého a poslušného Abrahama. Ve světle poznání, které od Boha přijali, byli horší než pohané, nad které se tolik povyšovali. Zapomněli na kámen, z něhož byli vytesáni, na jámu, z níž byli vytaženi. Bůh mohl svůj záměr uskutečnit i bez nich. Stejně jako si kdysi vyvolil Abrahama mezi pohany, mohl i nyní do své služby povolat jiné lidi. Jejich srdce by se snad mohla zdát mrtvá jako kameny v poušti, ale Duch svatý by je mohl oživit a připravit, aby byli schopni plnit Boží vůli a aby se jim splnilo jeho zaslíbení. TV 62.3

Prorok řekl: “Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.” Lukáš 3,9. Hodnota stromu nezávisí na jeho jménu, ale na plodech. Pokud ovoce nemá žádnou cenu, musí být strom vyťat. Jeho jméno ho nemůže zachránit. Jan hlásal, že to, jak Židé před Bohem obstojí, závisí na jejich povaze a životě, ne na jejich vyznání. Pokud nežijí v souladu s Božím zákonem, nejsou Božím lidem. TV 62.4

Janova slova na posluchače silně zapůsobila a přesvědčila je. Přicházeli k němu s otázkou: “‘Co jen máme dělat?’ On jim odpověděl: ‘Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak.’” Lukáš 3,10.11. Publikány varoval před nespravedlností a vojáky před násilím. TV 62.5

Hlásal, že všichni, kdo vejdou do Kristova království, dokáží svoji víru a budou činit pokání. V jejich životě se bude projevovat laskavost, čestnost a věrnost. Budou sloužit potřebným a přinášet Bohu oběti. Zastanou se bezbranných, budou příkladem čistoty a soucitu. Kristovi následovníci se stanou důkazem přetvářející moci Ducha svatého. V jejich každodenním životě se bude projevovat spravedlnost, milosrdenství a Boží láska. Jinak by byli jako pleva, která se hází do ohně. TV 62.6

Jan říkal: “Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já — nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.” Matouš 3,11. TV 63.1

Prorok Izajáš ohlásil, že Pán očistí svůj lid od nepravosti “duchem soudu, duchem žhoucím”. Hospodin Izraeli pravil: “Obrátím na tebe svou ruku, vytavím tvou strusku, jako louhem odloučím všechny tvé přimíšeniny.” Izajáš 4,4; Izajáš 1,25. Náš Bůh je pro každý hřích “oheň stravující”. Židům 12,29. Duch svatý spaluje hřích v každém, kdo se podřizuje jeho moci. Pokud však lidé setrvávají v hříchu, ztotožňují se s ním. Boží sláva, která ničí hřích, zničí i je. Jákob po svém nočním boji s andělem zvolal: “Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život.” 1. Mojžíšova 32,31. Jákob se těžce provinil proti Ezauovi, spáchal veliký hřích, ale činil pokání. Bůh mu odpustil a smyl jeho hřích, a proto Jákob v Boží přítomnosti nezahynul. Kdykoli však člověk předstoupil před Boha a vědomě činil zlo, byl zahuben. Při druhém Kristově příchodu budou bezbožní stráveni “dechem jeho úst” a zničeni “jeho slavným příchodem”. 2. Tesalonickým 2,8. Světlo Boží slávy, které dává spravedlivým život, přinese bezbožným zkázu. TV 63.2

Kristus měl vystoupit v době Jana Křtitele a zjevit lidem Boží povahu. Jeho přítomnost měla lidi upozornit na jejich hříšnost. Pokud se chtěli nechat očistit od hříchu, mohli se stát jeho přáteli. V jeho přítomnosti mohli zůstat jen lidé čistého srdce. TV 63.3

Jan Křtitel oznámil Izraeli Boží poselství. Mnozí je přijali a začali podle něho žít. Poslušnosti často obětovali vše, co měli. Zástupy chodily za novým učitelem z jednoho místa na druhé a někteří doufali, že právě on by mohl být Mesiášem. Když však Jan pochopil, že se lidé upínají k němu, snažil se při každé příležitosti obracet jejich víru ke Spasiteli, který měl přijít. TV 63.4