Touha věků

84. kapitola — Setkání s učedníky

Oba učedníci dorazili k Jeruzalému a vešli do města východní branou, která je o svátcích otevřena i v noci. V domech je tma a ticho. Za svitu vycházejícího měsíce poutníci procházejí úzkými uličkami. Míří do horní místnosti, kde Ježíš trávil poslední chvíle večer před svou smrtí. Vědí, že tam najdou své bratry. Vědí také, že i když už je pozdě, učedníci nebudou spát, dokud nezjistí, co se s Kristovým tělem stalo. Dveře místnosti jsou důkladně zavřené. Klepou, ale nikdo neotvírá. Všude je ticho. Když se ohlásí jménem, dveře se opatrně otevřou a oni vstupují spolu s Neviditelným dovnitř. Potom se dveře zase zavřou, aby se do místnosti nedostali žádní zvědové. TV 512.1

Poutníci vidí, že všichni jsou překvapení a rozrušení. Svými hlasy vzdávají Bohu díky a chválu. Říkají: Pán skutečně vstal a ukázal se Šimonovi. Oba učedníci ještě celí udýchaní po namáhavé cestě vyprávějí, jak podivuhodně se jim Ježíš zjevil. Sotva domluvili, prohlásili někteří z učedníků, že tomu nemohou uvěřit. Připadalo jim to příliš krásné, než aby to mohla být pravda. Najednou se mezi nimi objevila nějaká postava. Všichni se na ni podívali. Nikdo neslyšel ani klepání, ani žádné kroky. Jsou zaskočeni, nevědí, co to má znamenat. Potom slyší hlas. Není to nikdo jiný než jejich Mistr. Jasně a zřetelně jim říká: “Pokoj vám.” Jan 20,19. TV 512.2

“Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: ‘Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl? Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.’ To řekl a ukázal jim ruce a nohy.” Lukáš 24,37-40. TV 512.3

Viděli na nich stopy po hřebech. Poznali jeho jedinečný a nenapodobitelný hlas. “Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: ‘Máte tu něco k jídlu?’ Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a pojedl před nimi.” “Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána.” Lukáš 24,41-43; Jan 20,20. Nevěru vystřídala víra a radost. Vítali zmrtvýchvstalého Spasitele s pocity nevýslovného štěstí. TV 512.4

Při Ježíšově narození zvěstoval anděl pokoj zemi a lidem dobrou vůli. Tentokrát se Spasitel poprvé po svém vzkříšení zjevil učedníkům a oslovil je požehnáním: “Pokoj vám.” Ježíš je vždy ochoten udělit pokoj lidem, které tíží pochybnosti a strach. Čeká, že mu otevřeme bránu svého srdce a pozveme ho, aby s námi zůstal. Sám říká: “Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.” Zjevení 3,20. TV 512.5

Ježíšovo vzkříšení představuje konečné zmrtvýchvstání všech, kdo zemřeli v Pánu. Učedníci poznali tvář zmrtvýchvstalého Spasitele, jeho chování i řeč. Tak jako vstal z mrtvých Ježíš, mají vstát i lidé, kteří zesnuli v něm. Jednou poznáme své přátele stejně, jako učedníci poznali Ježíše. I kdyby je nemoc v tomto smrtelném životě nějak poznamenala, změnila nebo znetvořila, vstanou dokonale zdraví a krásní. Jejich totožnost však zůstane i v oslaveném těle plně zachována. Potom poznáme a budeme poznáni (1. Korintským 13,12). V tváři zářící světlem, které vychází z Ježíšovy tváře, poznáme obličeje svých milovaných. TV 513.1

Když se Ježíš setkal s učedníky, připomněl jim, co řekl před svou smrtí, že se totiž musí naplnit vše, co je o něm psáno v Mojžíšově zákoně, prorocích a žalmech. “Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: ‘Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. Vy jste toho svědky.’” Lukáš 24,45-48. TV 513.2

Učedníci si začali uvědomovat podstatu a rozsah svého poslání. Měli světu zvěstovat obdivuhodné pravdy, které jim Kristus svěřil. Byli svědky jeho života, smrti, vzkříšení a prorockých předpovědí, které na tyto události poukazovaly. Poznali svatost Božího zákona, tajemství plánu spasení a Ježíšovu moc odpouštět hříchy. To vše měli zvěstovat světu. Měli hlásat evangelium pokoje a spasení skrze pokání a Spasitelovu moc. TV 513.3