Touha věků

82. kapitola — Zpráva o vzkříšení

Ženy, které stály u kříže v den Ježíšovy smrti, čekaly, až skončí sobota. První den týdne časně zrána vyšly k hrobu a vzaly s sebou vzácné masti, aby mohly pomazat Spasitelovo tělo. Na jeho zmrtvýchvstání ani nepomyslely. Ztratily všechny naděje a v srdci jako by se jim usadil černý mrak. Cestou vzpomínaly na Kristovy milosrdné skutky a na slova, kterými je povzbuzoval. Ale jeho slib: “Uvidím vás však opět,” si nepřipomněly (Jan 16,22). TV 504.1

Netušily, co se stalo, a jak se blížily k zahradě, říkaly si: “Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?” Marek 16,3. Věděly, že to samy nezvládnou, ale pokračovaly v cestě. Najednou se nebe rozsvítilo slávou. Nebyla to však zář vycházejícího slunce. Země se zachvěla. Viděly, že kámen je odvalený. Hrob byl prázdný. TV 504.2

Ženy nepřišly k hrobu najednou. Marie Magdalská tam byla jako první, a když zjistila, že kámen je pryč, spěchala to oznámit učedníkům. Mezitím dorazily na místo ostatní ženy. U hrobu svítilo světlo, ale Ježíšovo tělo tam nebylo. Po chvíli ženy zjistily, že nejsou na místě samy. U hrobu seděl mladík v zářícím rouchu. Byl to anděl, který odvalil kámen. Přišel v lidské podobě, aby Ježíšovy přátele nevyděsil. Stále jej však obklopoval jas nebeské slávy a ženy se ho bály. Chtěly utéci, ale anděl je zastavil slovy: “Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých.” Matouš 28,5-7. TV 504.3

Ženy se znovu podívaly do hrobu a znovu slyšely tu podivuhodnou novinu. Další anděl v lidské podobě jim řekl: “Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji, že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát.” Lukáš 24,5-7. TV 504.4

Je vzkříšen! Je vzkříšen! Opakovaly ženy stále znovu a znovu. Vzácné masti už nejsou třeba. Spasitel žije, není mrtvý. Najednou si vzpomněly, že když mluvil o své smrti, řekl, že zase vstane. Jak slavný je tento den pro svět! Ženy “rychle opustily hrob a se strachem i s velikou radostí běžely to oznámit jeho učedníkům”. Matouš 28,8. TV 504.5

Marie radostnou zprávu neslyšela. Šla k Petrovi a Janovi se smutným poselstvím: “Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho položili.” Jan 20,2. Učedníci běželi k hrobu a zjistili, že je prázdný, jak Marie řekla. Viděli tam jen rubáš a šátek, Pána nenašli. Přece jen tam však byl důkaz o tom, že Ježíš vstal. Posmrtné roucho nebylo jen tak nedbale pohozené, ale pečlivě složené. Všechno bylo na svém místě. Jan “spatřil vše a uvěřil”. Jan 20,8. Nechápal sice ještě slova Písma o tom, že Kristus musí vstát z mrtvých, ale vzpomněl si, že Spasitel své zmrtvýchvstání předpověděl. TV 505.1

Rubáš a šátek poskládal sám Kristus. Když k hrobu sestoupil mocný anděl, připojil se k němu další, jeden z těch, kteří střežili tělo Pána. Anděl z nebe odvalil kámen. Druhý anděl vešel do hrobu a rozvázal plátna, v nichž bylo Spasitelovo tělo zabalené. Spasitel je však sám složil a dal na místo. Řídí celý vesmír i jednotlivé atomy. Nic pro něho není bezvýznamné. V celém jeho díle se projevuje pořádek a dokonalost. TV 505.2