Touha věků

Pilátovy pochybnosti

Pilát znovu navrhl, aby Ježíše propustili. “Ale Židé křičeli: ‘Jestliže ho propustíš, nejsi přítel císařův.’” Jan 19,12. Židé pokrytecky předstírali, že jim jde o císařovu nadvládu. Ve skutečnosti byli nejzatvrzelejšími odpůrci římské vlády. Když se naskytla vhodná příležitost, tvrdě prosazovali své národnostní a náboženské zájmy; když však chtěli uskutečnit nějaký nekalý úmysl, vychvalovali císařskou moc. Tentokrát se snažili zničit Krista, a proto předstírali věrnost cizí vládě, kterou nenáviděli. TV 473.5

Dále říkali: “Každý, kdo se vydává za krále, je proti císaři.” Jan 19,12. Dotkli se tím Pilátova slabého místa. Římská vláda mu nedůvěřovala, a Pilát dobře věděl, že taková zpráva by ho mohla zničit. Uvědomoval si, že pokud Židům nevyhoví, obrátí svůj zuřivý hněv proti němu. Ve své pomstychtivosti se nezastaví před ničím. Vzpomněl si, jak vytrvale usilovali o život muži, kterého bezdůvodně nenáviděli. TV 473.6

Pilát usedl na soudní stolici a znovu představil Ježíše lidu: “Hle, váš král!” Ozvaly se divoké výkřiky: “Pryč s ním, pryč s ním, ukřižuj ho!” Pilát se hlasitě zeptal: “Vašeho krále mám ukřižovat?” Z nečistých rouhavých úst se ozvalo: “Nemáme krále, jen císaře.” Jan 19,14.15 Židovský národ si zvolil pohanského vládce, a tím se zřekl Boží vlády. Boha jako svého krále zavrhl. Od této chvíle již Židé neměli svého Vykupitele. Neměli krále, ale císaře. Tak daleko dovedli kněží a učitelé vyvolený lid. Zodpovědnost za to i za všechny další strašné následky spočívala na nich. Náboženští vůdcové byli příčinou hříchu i zkázy národa. TV 473.7

“Když Pilát viděl, že nic nepořídí, ale že pozdvižení je čím dál větší, omyl si ruce před očima zástupu a pravil: ‘Já nejsem vinen krví toho člověka; je to vaše věc.’” Matouš 27,24 . S bázní a zahanbením pohlédl na Spasitele. Kristus si jako jediný ze všech přítomných zachoval klid a z jeho tváře vyzařoval pokoj. Zdálo se, jako by se kolem jeho hlavy rozlévalo tlumené světlo. Pilát si pomyslel: Je to Bůh. Obrátil se k davu a prohlásil: Já nejsem vinen jeho krví. Vezměte si ho a ukřižujte. Ale vy, kněží a vůdcové, si pamatujte, že já jej považuji za spravedlivého člověka. A za to, co se dnes stane, ať ten, koho tento muž prohlašuje za svého Otce, soudí vás, ne mne. Ježíšovi potom řekl: Odpusť, nemohu tě zachránit. Opět jej nechal zbičovat a vydal jim ho, aby jej ukřižovali. TV 474.1

Pilát se snažil Ježíše osvobodit. Poznal však, že chce-li si udržet své postavení, nemůže Krista zachránit. Než by se připravil o světskou moc, raději obětoval nevinný život. Podobně i dnes mnozí lidé obětují zásady, jen aby o nic nepřišli a nemuseli trpět. Svědomí a povinnost vedou jedním směrem, a sobecké zájmy druhým. Proud se žene špatnou cestou a každého, kdo se spojuje se zlem, strhává do husté tmy hříchu. TV 474.2

Pilát podlehl požadavkům davu. Raději dal ukřižovat Krista, než by ohrozil své postavení. To, čeho se obával, však přes všechnu jeho opatrnost nakonec stejně přišlo. Byl zbaven úřadu, přišel o všechny pocty, trápily ho výčitky svědomí a uražená ješitnost. Krátce po ukřižování Krista si sám sáhl na život. Kdo si zahrává s hříchem, sklízí trápení a zkázu. “Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti.” Přísloví 14,12. TV 474.3

Když Pilát prohlásil, že není vinen Kristovou krví, Kaifáš vyzývavě zvolal: “Krev jeho na nás a na naše děti!” Matouš 27,25. Tato strašlivá slova potom opakovali kněží a přední muži a po nich jako ozvěnou i rozběsněný dav. Všichni křičeli: “Krev jeho na nás a na naše děti!” TV 474.4