Touha věků

Vysmíván a bičován

Chopili se Ježíše a před zraky všech jej bičovali. Spasitel byl zesláblý únavou a jeho tělo bylo pokryto ranami. “Vojáci ho odvedli do místodržitelského dvora a svolali celou setninu. Navlékli mu purpurový plášť, upletli trnovou korunu, vsadili mu ji na hlavu a začali ho zdravit: ‘Buď zdráv, židovský králi!’… Plivali na něj, klekali na kolena a padali před ním na zem.” Marek 15,16-19. Tu a tam nějaký bezbožník natáhl ruku, vzal Ježíšovi třtinu, kterou mu dali, a bil jej po hlavě, až se mu trny koruny zarývaly do spánků a po tváři a vousech mu stékala krev. TV 471.3

Divte se, nebesa! Užasni, země! Pohlédněte na utlačovatele a utlačovaného. Rozzuřený dav obklopuje Spasitele světa. Výsměch a urážky se mísí se sprostým rouháním a nadávkami. Bezcitný zástup s opovržením poukazuje na jeho nízký původ a skromný život. Vysmívají se tomu, že se prohlásil za Božího Syna. Sprostě o něm vtipkují a zesměšňují jej. TV 471.4

Satan svedl krutý dav k hanobení Spasitele. Chtěl v Kristu vyvolat touhu po pomstě nebo jej přimět k tomu, aby se nějakým zázrakem vysvobodil, a zmařil tak plán spasení. Jediná skvrna v Ježíšově pozemském životě, jediné selhání jeho lidské přirozenosti v této hrozné zkoušce — a Boží Beránek by nebyl dokonalou obětí. Vykoupení lidstva by bylo ztraceno. Ale Ježíš, který mohl jediným slovem přivolat na pomoc celý nebeský zástup či nahnat davu září své božské slávy hrůzu a odehnat jej od sebe, s naprostým klidem snášel i ty nejhrubší urážky a krutosti. TV 471.5

Nepřátelé žádali na Kristu, aby dokázal své božství nějakým zázrakem. Měli však před sebou daleko větší důkaz, než jakého se dožadovali. Stejně jako krutost snižovala ty, kdo Krista mučili, pod lidskou úroveň a přibližovala je satanovi, tak tichost a trpělivost povznášely Ježíše nad úroveň člověka a dokazovaly jeho spřízněnost s Bohem. Jeho ponížení bylo příslibem jeho povýšení. Krvavé kapky smrtelného zápasu stékající po zraněných spáncích na tvář a vousy byly zárukou jeho pomazání “olejem radosti” (Židům 1,9) za našeho Velekněze. TV 471.6

Když satan viděl, že Spasitel při strašném mučení nevypustil z úst ani jediné reptavé slovo, zuřil. Ježíš na sebe vzal lidskou přirozenost, ale podpírala jej božská síla. Ani v nejmenším se neodchýlil od Otcovy vůle. TV 471.7

Pilát jej nechal zbičovat, vystavil jej všeobecnému posměchu a myslel si, že tak vzbudí v lidech soucit. Doufal, že jim takové potrestání bude stačit. Snad uspokojí i zlomyslné kněze. Židé však snadno prohlédli Pilátovu slabost. Vždyť dal potrestat člověka, kterého předtím prohlásil za nevinného! Dobře věděli, že Pilát se snaží zachránit vězni život, a rozhodli se, že nedopustí, aby byl Ježíš osvobozen. Říkali si: Pilát ho dal zbičovat, aby se nám zavděčil. Budeme-li požadovat rozhodnější postup, dosáhneme svého. TV 471.8

Pilát nechal předvést Barabáše. Postavil oba vězně vedle sebe, ukázal na Spasitele a s naprostou vážností řekl: “Hle, člověk!” Jan 9,5. “Hleďte, vedu vám ho ven, abyste věděli, že na něm nenalézám žádnou vinu.” Jan 19,4. TV 472.1

Boží Syn stanul před lidmi v zesměšňujícím rouchu s trnovou korunou na hlavě. Na obnažených zádech byly vidět stopy po krutém bití, z otevřených ran stékala krev. Ježíšova zkrvavená tvář svědčila o vyčerpání a nesmírné bolesti. Nikdy však nebyla krásnější než v této chvíli. Výraz Spasitelovy tváře nepřátelé zničit nemohli. Vyzařovala z ní ušlechtilost, odevzdanost a laskavý soucit s krutými nepřáteli. Ježíš si nepočínal jako zbabělý slaboch, ale prokázal sílu a důstojnost trpělivosti. Druhý vězeň byl jeho pravým opakem. Každý rys Barabášovy tváře vypovídal o tom, že je zatvrzelý zločinec. Rozdíl mezi nimi nemohl nikomu uniknout. Někteří lidé se rozplakali. Při pohledu na Ježíše se jich zmocnil soucit. I kněží a přední muži byli přesvědčeni, že je tím, za koho se prohlašoval. TV 472.2

Ne všichni římští vojáci, kteří obklopovali Krista, byli zatvrzelí. Někteří z nich upřímně hledali v jeho tváři nějaký důkaz o tom, že je zločincem či nebezpečnou osobou. Chvílemi se s opovržením podívali na Barabáše. Nebylo těžké poznat, o koho jde. Potom se znovu a znovu obraceli k Muži bolesti. Se soucitem hleděli na božského Trpitele. Kristova tichá odevzdanost se jim vrývala do mysli a nenechala je v klidu, dokud se nerozhodli uznat jej za Spasitele nebo zavrhnout, a zpečetit tak svůj osud. TV 472.3