Touha věků

Namyšlenost

Učedníci si Jidáše nesmírně vážili. Měl na ně velký vliv. On sám si na svých schopnostech velice zakládal. Byl přesvědčen, že svým úsudkem a dovednostmi ostatní převyšuje. Zdálo se mu, že se nedokážou chopit příležitosti a využít okolností. Domníval se, že tak krátkozrací lidé by na vedoucích místech církvi nijak neprospěli. Petr byl prudký a jednal neuváženě. Jan shromažďoval pravdy, které Kristus vyslovil, ale v Jidášových očích byl jen ubohým sběratelem. Matouš byl mimořádně poctivý, ve svém povolání se naučil být ve všem pečlivý, stále uvažoval o Kristových slovech a byl jimi zcela zaujat. Podle Jidáše rozhodně nebyl schopen vykonávat žádný úřad, který vyžaduje bystrý úsudek a předvídavost. Tak hodnotil Jidáš všechny učedníky. Namlouval si, že nebýt jeho vůdcovských schopností, dostávala by se církev často do problémů a potíží. Byl přesvědčen, že se mu nikdo nevyrovná. Vystupoval tak, jako by svou účastí prokazoval dílu poctu. TV 458.1

Své chyby a nedostatky neviděl. Kristus ho přiváděl do situací, ve kterých měl možnost je poznat a napravit. Jako pokladník se měl starat o potřeby malého společenství učedníků a pomáhat chudým. Když mu Ježíš při velikonoční večeři řekl: “Co chceš učinit, učiň hned!” (Jan 13,27), mysleli si učedníci, že mu Mistr připomíná, aby ještě dokoupil něco na slavnost nebo aby obdaroval chudé. Ve službě druhým se Jidáš mohl zbavit svého sobectví. Denně poslouchal Kristova naučení, viděl jeho život naplněný láskou a nezištností, a přesto v sobě dál choval závist a chamtivost. Drobné částky peněz, které se mu dostávaly do rukou, pro něho byly neustálým pokušením. Často se stávalo, že si za službu, kterou Kristu prokázal, nebo za čas věnovaný náboženským záležitostem vyplatil z těchto nepatrných zásob odměnu. Sám před sebou si své počínání obhájil, v Božích očích však byl zlodějem. TV 458.2