Touha věků

Petrova zrada

Ježíše však mnohem více trápilo něco jiného. Největší bolest mu nepůsobili nepřátelé, ale jeden z jeho učedníků. Ten ho zrazoval v době, kdy Ježíš stál před Kaifášem jako terč všeobecného posměchu. Když učedníci v zahradě opustili svého Mistra, dva z nich se odvážili jít zdálky za zástupem, který doprovázel Ježíše. Byli to Petr a Jan. Kněží věděli, že Jan je známým Ježíšovým učedníkem, a pustili jej do síně. Doufali, že až uvidí ponížení svého Učitele, vystřízliví a představě, že by to mohl být Boží Syn, se jen zasměje. Jan se přimluvil za Petra a kněží vpustili i jeho. TV 453.1

Na nádvoří rozdělali oheň, protože v době před úsvitem bývá noc nejchladnější. Kolem ohně se sešla skupina lidí a Petr se k nim bez váhání připojil. Nechtěl, aby v něm někdo poznal Ježíšova učedníka. Doufal, že se ztratí v davu a že jej budou považovat za jednoho z těch, kdo Ježíše přivedli do soudní síně. TV 453.2

Když mu však oheň ozářil tvář, všimla si ho žena, která stála u vchodu, a zkoumavě si jej prohlížela. Viděla Petra přicházet s Janem a neunikla jí jeho sklíčenost. Pomyslela si, že by mohl být Ježíšovým učedníkem. Sloužila v Kaifášově domě a byla zvědavá, jak to s ním doopravdy je. Zeptala se tedy: “Nepatříš i ty k učedníkům toho člověka?” Jan 18,17. Petr se lekl, byl zmaten. Všichni se na něho okamžitě podívali. Předstíral, že ženě nerozumí, ale ona trvala na svém a říkala všem kolem sebe, že ten člověk chodil s Ježíšem. Petr byl nucen odpovědět. Podrážděně odsekl: “Vůbec ho neznám.” Lukáš 22,57. Tehdy Ježíše zapřel poprvé a hned zakokrhal kohout. Petře, Petře, tak brzy se stydíš za svého Pána! Tak brzy jej zapíráš! TV 453.3

Jan se v soudní síni nesnažil utajit, že je Ježíšovým následovníkem. Nevmísil se mezi neurvalý dav, který urážel jeho Mistra. Nikdo se ho na nic neptal, protože se nepřetvařoval a nebudil podezření. Našel si klidné místo, co nejdále od davu a co nejblíže Ježíši. Odtamtud mohl sledovat celý průběh výslechu svého Pána. TV 453.4

Petr netušil, že vyjde najevo, kým ve skutečnosti je. Předstíranou lhostejností se octl na půdě nepřítele a snadno podlehl pokušení. Kdyby měl za Mistra bojovat, jistě by byl statečným vojákem, ale teď, když si na něho s posměchem ukazovali, se projevil jako zbabělec. Mnozí lidé se nebojí odhodlaně vystupovat na Kristovu obranu, ale když jsou pro svou víru vystaveni posměchu, zapírají ji. Stýkají se se společností, které by se měli raději vyhýbat, a sami se tak uvádějí do pokušení. Vyzývají nepřítele, aby je sváděl, a potom říkají nebo dělají věci, kterých by se za jiných okolností nikdy nedopustili. Křesťan, který v dnešní době pod hrozbou utrpení nebo potupy skrývá svoji víru, zapírá svého Pána stejně, jako jej v soudní síni zapřel Petr. TV 453.5

Petr se tvářil, jako by ho výslech Krista nezajímal. Ve skutečnosti však trpěl, když viděl, jak kruté zacházení a urážky jeho Mistr snáší. Navíc byl zaskočen a rozčilen tím, že si Ježíš nechá takové jednání líbit a dovoluje svým nepřátelům, aby jej a s ním i jeho učedníky ponižovali. Petr se snažil své myšlenky skrýt, a proto se připojil k Ježíšovým pronásledovatelům v jejich nemístném vtipkování. Vypadal však nepřirozeně. Přetvařoval se, a i když se snažil, nedokázal potlačit rozhořčení nad tupením svého Mistra. TV 453.6

Znovu upoutal pozornost svého okolí a již podruhé jej obvinili, že je Ježíšovým následovníkem. Tentokrát zapřel Ježíše s přísahou: “Neznám toho člověka.” Matouš 26,72. Měl však ještě jednu příležitost. Asi za hodinu mu jeden z veleknězových sluhů, příbuzný muže, kterému Petr uťal ucho, řekl: “Což jsem tě s ním neviděl v zahradě?” “A zakrátko zase ti, kdo stáli kolem, řekli Petrovi: ‘Jistě jsi z nich, vždyť jsi z Galileje!’” Jan 18,26; Marek 14,70. To Petra rozzuřilo. Ježíšovi učedníci mluvili nápadně čistým jazykem. Petr chtěl zmást své protivníky a přesvědčit je, že je skutečně tím, za koho se vydává, proto tentokrát zapřel svého Pána proklínáním a přísahami. Znovu zakokrhal kohout. V tom okamžiku si Petr vzpomněl na Ježíšova slova: “Dřív než kohout dvakrát zakokrhá, právě ty mě třikrát zapřeš.” Marek 14,30. TV 454.1

Sotva Petr vypustil z úst ponižující přísahu a z dálky se ozvalo kokrhání, odvrátil Spasitel svůj zrak od zlostných soudců a podíval se na svého ubohého učedníka. Také Petr zvedl oči a jejich pohledy se setkaly. Z Ježíšovy laskavé tváře vyzařovala lítost a smutek, nebyl v ní však ani náznak hněvu. TV 454.2

Když Petr viděl Mistrovu bledou, ztrápenou tvář, chvějící se rty, pohled plný soucitu a odpuštění, cítil se, jako by jeho srdcem pronikl ostrý šíp. Probudilo se v něm svědomí. Oživila se mu paměť. Vybavil si, jak ještě před několika hodinami sliboval, že půjde se svým Pánem i do vězení či na smrt. Vzpomněl si, jak ho zarmoutilo, když mu Spasitel v horní místnosti řekl, že ještě tuto noc jej třikrát zapře. Právě před chvílí Petr prohlásil, že Ježíše nezná. Najednou si uvědomil, jak dobře ho Pán zná a jak spolehlivě rozeznal v jeho srdci faleš, o které ani on sám nevěděl. TV 454.3

Hlavou se mu míhaly vzpomínky. Spasitelovo milosrdenství, jeho laskavost a neskonalá trpělivost, vlídnost a shovívavost k bloudícím učedníkům, to vše se mu živě vybavovalo v mysli. Nezapomněl ani na to, jak jej Ježíš napomenul: “Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici. Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala.” Lukáš 22,31.32. S hrůzou si uvědomil, jak je nevděčný, neupřímný, pokrytecký a prolhaný. Znovu pohlédl na svého Mistra a viděl, jak jej někdo udeřil do tváře. Petr už se na to nemohl déle dívat a se zlomeným srdcem utíkal pryč ze soudní síně. TV 454.4

Spěchal někam do tmy, do ústraní, nevěděl kam a ani mu na tom nezáleželo. Nakonec se octl v Getsemane. Živě si představil, co se tam před několika hodinami odehrálo. Před očima se mu vybavila Kristova ztrápená tvář sevřená úzkostí, viděl, jak mu po čele stéká krvavý pot. S výčitkami svědomí vzpomínal, jak Ježíš plakal a sám zápasil na modlitbách, zatímco oni, místo aby jej v hodině zkoušky podpírali, spali. V uších mu znělo Mistrovo vážné napomenutí: “Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení.” Matouš 26,41. V duchu se znovu vrátil do soudní síně. S bolestí v srdci si uvědomil, že poníženého a ztrápeného Spasitele nejvíce ranil on sám. Na místě, kde Ježíš v nesmírném utrpení vyléval Otci svoji duši, padl Petr na tvář a přál si zemřít. TV 454.5

Když jej Kristus nabádal, aby bděl a modlil se, Petr spal. Připravoval tím půdu pro své velké selhání. Všichni učedníci svým spánkem v rozhodující chvíli mnoho ztratili. TV 455.1

Kristus věděl, jak těžká zkouška je čeká. Věděl, jak se satan bude snažit je oslabit, aby se na ni nemohli připravit. Proto je varoval. Kdyby byli v zahradě bděli a modlili se, nebyl by se Petr musel spoléhat na svou vlastní chabou sílu. Nebyl by zapřel svého Pána. Kdyby byli učedníci bděli s Kristem v jeho mučivém zápase, byli by připraveni na jeho utrpení na kříži. Alespoň částečně by pochopili jeho smrtelnou úzkost. Vzpomněli by si na všechno, co jim již dříve řekl o svém utrpení, smrti a vzkříšení. Temnotu nejtěžší zkoušky by jim prozářily paprsky naděje a posílily by jejich víru. TV 455.2