Touha věků

Smrtelný zápas

Ježíš jim Řekl: “Zůstaňte zde a bděte se mnou!” Matouš 26,38. TV 438.2

Potom poodešel, ale jen o kousek, aby jej viděli a slyšeli. Padl na zem. Cítil, jak jej hřích odděluje od Otce. Propast mu připadala tak veliká, hluboká a temná, že se jí zhrozil. Smrtelnému zápasu však nemůže uniknout, svoji božskou moc nesmí použít. Jako člověk musí nést následky lidského hříchu. Musí na sobě zakusit Boží hněv proti přestoupení. TV 438.3

Kristus se octl v naprosto nové situaci. Jeho utrpení nejvýstižněji popisují slova proroctví: “Probuď se, meči, proti mému pastýři, proti reku, mému společníku, je výrok Hospodina zástupů.” Zacharjáš 13,7. Jako zástupce hříšníků a jejich záruka zakoušel Boží spravedlnost. Sám na sobě poznal, co to znamená. Až dosud se stále přimlouval za druhé, nyní toužil po tom, aby se někdo přimlouval za něho. TV 438.4

Kristus cítil, že jeho jednota s Otcem je narušena a zmocnil se ho strach, že ve své lidské přirozenosti nebude schopen v nastávajícím boji s mocnostmi zla obstát. Na poušti pokušení se rozhodovalo o osudu celého lidstva. Kristus tehdy zvítězil. Nyní nepřítel nastoupil ke strašlivému poslednímu boji. Připravoval se po celé tři roky Kristovy služby. Šlo mu o všechno. Pokud bude poražen, ztratí naději na vládu, království tohoto světa připadnou s konečnou platností Kristu a on sám bude svržen a vyhnán. Pokud však Krista přemůže, stane se země jeho královstvím a navěky bude mít lidstvo ve své moci. Kristus si plně uvědomoval nesmírnou závažnost boje a děsil se odloučení od Boha. Satan mu namlouval, že pokud na sebe vezme hříchy světa, bude od Boha odloučen navěky. Stane se součástí satanova království a již nikdy nebude moci být jedno s Bohem. TV 438.5

Co měl Kristus svou obětí získat? Provinění lidí a jejich nevděčnost se zdály být beznadějné. Satan líčil Vykupiteli situaci v nejčernějších barvách: Lid, který se hlásí k mimořádným hmotným i duchovním požehnáním, tě zavrhl. Chce tě zničit, tebe — základ, střed a pečeť všech zaslíbení, jež dostal. Jeden z učedníků, který naslouchal tvému učení a zastává v církvi významné postavení, tě zradí. Jeden z tvých nejhorlivějších následovníků tě zapře. Všichni tě opustí. Takové pomyšlení Krista děsilo. Představa, že ti, které přišel zachránit a které tolik miloval, se spojí se satanem, mu drásala srdce. Zápas, kterým procházel, byl strašlivý. Mírou jeho nepředstavitelné tíhy byla vina jeho národa, žalobců a zrádce, vina celého bezbožného světa. Hříchy lidstva Krista ukrutně tížily a vědomí, že Boží hněv je namířen proti nim, jej sužovalo. TV 438.6

Jak uvažoval o ceně, kterou je třeba za záchranu člověka zaplatit? Ve smrtelném zápase padl tváří k chladné zemi, jako by se chtěl bránit odloučení od Boha. Na jeho zhroucené tělo se snášela studená noční rosa, ale on ji nevnímal. Z jeho bledých rtů se ozval bolestný výkřik: “Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich.” I v této chvíli však dodal: “Avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.” Matouš 26,39. TV 438.7

Člověk, který trpí, touží po soucitu. I Kristus pocítil tuto touhu z celé hloubi své duše. V nejtěžší chvíli svého utrpení přišel k učedníkům, kterým tak často žehnal, které chránil a potěšoval v zármutku a tísni. Pevně doufal, že od nich uslyší slova útěchy a povzbuzení. Sám jim vždy projevoval svůj soucit. Nyní prožíval nadlidská muka a chtěl mít jistotu, že se za něho i za sebe modlí. Cítil, jak strašlivá je temnota hříchu. Doléhalo na něho pokušení nechat lidstvo, aby samo neslo následky svých hříchů, a zůstat před Bohem nevinný. Kdyby věděl, že to učedníci chápou a oceňují, nesmírně by ho to posílilo. TV 439.1

S velkou námahou vstal a šel se podívat na místo, kde učedníky zanechal. Když k nim přišel, “zastihl je ve spánku”. Matouš 26,40. Potěšilo by ho, kdyby je našel na modlitbách, kdyby viděl, že prosí Boha, aby je satanské síly nepřemohly. Jejich víra by pro něho byla velkým povzbuzením. Oni však nedbali na opakované napomenutí: “Bděte a modlete se.” Matouš 26,41. Zpočátku jim bylo velmi líto, když viděli, jak jejich Mistr, jindy tak klidný a důstojný, přemáhá nesnesitelná muka. Slyšeli jeho bolestné výkřiky a modlili se. Nechtěli svého Pána opustit. Po chvíli však na ně padla únava a začali být otupělí. Kdyby se byli i nadále vytrvale modlili k Bohu, byli by tento stav překonali. Neuvědomovali si, že pokušení mohou odolat jen tehdy, budou-li bdít a upřímně se modlit. TV 439.2

Ještě předtím, než se vydali do zahrady, řekl Ježíš učedníkům: “Vy všichni ode mne této noci odpadnete.” Matouš 26,31. Jeden přes druhého jej horlivě ujišťovali, že s ním půjdou do vězení i na smrt. Ubohý Petr ve své samolibosti dodal: “I kdyby všichni odpadli, já ne.” Marek 14,29. Učedníci příliš věřili sami sobě. Nehledali pomoc u všemohoucího Boha, jak jim Kristus radil. Proto ve chvíli, kdy Spasitel nejvíce potřeboval jejich soucit a modlitby, spali. Spal dokonce i Petr. TV 440.1

Usnul i milovaný učedník Jan, který se při večeři opíral o Ježíšovu hruď. Alespoň on měl zůstat vzhůru, vždyť svého Mistra tolik miloval. Ve chvíli, kdy Spasitel prožíval smrtelná muka, se měl spolu s ním upřímně modlit. Vykupitel bděl celé noci a modlil se za své učedníky, aby jejich víra neochabla. Kdyby se byl Ježíš za této situace znovu zeptal Jana a Jakuba: “Můžete pít kalich, který já piji, nebo být pokřtěni křtem, kterým já jsem křtěn?”, jistě by si nedovolili odpovědět: “Můžeme.” Marek 10,38. TV 440.2

Učedníci zaslechli Mistrův hlas a probudili se. Téměř ho však ani nepoznali. Smrtelná úzkost změnila výraz jeho tváře. Ježíš se obrátil k Petrovi: “Šimone, ty spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu bdít? Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé.” Marek 14,37.38. Ježíš měl pro únavu učedníků pochopení. Bál se však, že neunesou zkoušku, která na ně přijde, až bude zrazen a zemře. Nic jim nevytýkal, řekl jen: “Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení.” I ve chvíli svého největšího utrpení se snažil omluvit jejich slabost. Řekl: “Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé.” TV 440.3

Znovu se ho zmocnila nadlidská bolest. Zesláblý a vyčerpaný se s námahou vrátil zpět na místo, kde před chvílí zápasil. Utrpení se stupňovalo. Prožíval smrtelnou úzkost a “jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve”. Lukáš 22,44. Okolní palmy a cypřiše byly tichými svědky jeho utrpení. Z jejich větví stékala na zemdlené tělo rosa. Příroda jako by plakala nad svým Stvořitelem, který sám bojoval proti mocnostem temnoty. TV 440.4