Touha věků

Psáno jest

Kristus zakusil všechnu hořkost a trpkost lidského údělu. Někteří lidé se jej snažili potupit pro jeho původ, a tak již od dětství musel snášet jejich pohrdavé pohledy a zlomyslné pomluvy. Kdyby se byl nechal unést a odpověděl nevlídným slovem či pohledem, kdyby byl jedinkrát podlehl svým bratrům a udělal něco nesprávného, nemohl by už být dokonalým příkladem. Nemohl by uskutečnit plán našeho vykoupení. Kdyby byl jen připustil, že hřích je možno nějak omluvit, satan by zvítězil a svět by byl ztracen. Satan jej chtěl svést k hříchu, a proto mu všemožně znepříjemňoval život. TV 53.3

Ježíš však na každé pokušení odpovídal slovy: “Psáno jest.” Téměř nikdy své bratry nenapomínal, promlouval k nim Božím slovem. Když se k nim odmítal připojit a udělat něco zakázaného, obviňovali ho ze zbabělosti. On jim vždy odpovídal: “Psáno jest: ‘Bát se Panovníka, to je moudrost, vystříhat se zlého, toť rozumnost.’” Jób 28,28. TV 53.4

Někteří lidé Ježíše vyhledávali, protože v jeho přítomnosti nacházeli klid. Mnozí se mu však vyhýbali, neboť se cítili zahanbeni jeho čistým životem. Mladí přátelé jej vybízeli, aby dělal to, co oni. Byl chytrý a veselý, měli rádi jeho společnost a přijímali jeho pohotové rady. Jen jeho zásadovost se jim nelíbila. Považovali ho za úzkoprsého a malicherného člověka. Ježíš jim odpovídal: “Psáno jest: ‘Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova… Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit.’” Žalm 119,9.11. TV 53.5

Často se ho ptali, proč je tak zvláštní, proč si vzal do hlavy být jiný než všichni ostatní. On jim zase říkal: “Psáno jest: ‘Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon. Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem. Ti podlosti nepáchají, jeho cestami se berou.’” Žalm 119,1-3. TV 54.1

Na otázku, proč se neúčastní zábav nazaretské mládeže, odpovídal: “Psáno jest: ‘Veselím se z cesty tvých svědectví více než ze všeho jmění. O tvých ustanoveních přemýšlím, na zřeteli mám tvé stezky. Nařízení tvá jsou pro mne potěšením, nezapomínám na tvé slovo.’” Žalm 119,14-16. TV 54.2

Ježíš se nedomáhal svých práv. Jeho ochota a trpělivost mu často zbytečně ztěžovaly práci. On se však nenechal odradit a neztrácel odvahu. Díval se na všechny těžkosti jakoby z Božího pohledu a dokázal se nad ně povznést. Nikdy nikomu nic zlého neoplatil. Vždy trpělivě snášel všechny urážky. TV 54.3

Lidé se ho stále znovu a znovu ptali, proč si to všechno nechá líbit, proč trpí urážky i od svých bratrů. Říkal: “Psáno jest: Můj synu, na mé učení nezapomínej, ať tvé srdce příkazy mé dodržuje. Prodlouží ti dny a léta života a přidají ti pokoj. Ať tě neopouští milosrdenství a věrnost! Přivaž si je na hrdlo, napiš je na tabulku svého srdce. Tak najdeš milost a uznání v očích Božích i lidských.” Přísloví 3,1-4. TV 54.4

Od chvíle, kdy Josef s Marií našli Ježíše v chrámě, bylo pro ně jeho jednání tajemstvím. Nepouštěl se do sporů, ale vždy a ve všem šel příkladem. Zdálo se, že je oddělený, jiný než ostatní. Nejšťastnější chvíle prožíval, když byl sám v přírodě a s Bohem. Ve volném čase odcházel z místa, kde pracoval, do polí, zelených údolí, na svahy hor či do lesů, a tam přemýšlel o Bohu a rozmlouval s ním. Ráno ho často zastihlo na odlehlém místě při rozjímání, modlitbě nebo četbě Písma. Potom se zase vracel domů ke svým povinnostem a znovu se s příkladnou trpělivostí pouštěl do práce. TV 54.5