Touha věků

Označení zrádce

Posvátného obřadu se účastnil i zrádce Jidáš. Přijal od Ježíše symboly jeho obětovaného těla a prolité krve. Slyšel slova: “To čiňte na mou památku.” Zrádce seděl vedle Božího Beránka a se srdcem plným pomstychtivosti zatvrzele spřádal temné plány. TV 419.3

Ježíš při umývání nohou prohlásil: “Ne všichni jste čisti.” Jan 13,11. Dal tím jasně najevo, že o Jidášovi všechno ví. Proradný učedník pochopil, že Kristus zná jeho tajný úmysl. Když se shromáždili kolem stolu, pohlédl Ježíš na učedníky a promluvil k nim ještě otevřeněji: “Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil. Ale má se naplnit slovo Písma: ‘Ten, který se mnou jí chléb, zvedl proti mně patu.’” Jan 13,18. TV 419.4

Ani po těchto slovech učedníci Jidáše nepodezírali. Všimli si však, že Ježíš je velmi zarmoucený. Padla na ně tíseň a zmocnila se jich nejasná předtucha nějakého strašného neštěstí. Nechápali proč. Všichni mlčeli a jedli. Ježíš řekl: “Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí.” Matouš 26,21. To je úplně ohromilo. Nedokázali si představit, že by někdo z nich mohl chtít božskému Učiteli uškodit. Proč by jej měli zrazovat? A komu? Koho by něco takového mohlo napadnout? Z nich, dvanácti vyvolených, jistě nikoho. Vždyť oni měli jedinečnou příležitost naslouchat jeho učení, těšit se z jeho lásky a být s ním v tak úzkém společenství. TV 419.5

Když si uvědomili dosah jeho slov a vzpomněli si na to, jak pravdivé bylo vše, co říkal, zmocnil se jich strach. Začali podezírat sami sebe. Přemýšleli, zda v jejich nitru přece jen neklíčí nějaká skrytá myšlenka proti Mistrovi. S krajně nepříjemnými pocity se jeden po druhém ptali: “Snad to nejsem já, Pane?” Matouš 26,22. Jediný Jidáš mlčel. Nakonec se zeptal hluboce sklíčený Jan: “Pane, kdo to je?” Jan 13,25. Ježíš odpověděl: “Kdo se mnou omočil ruku v míse, ten mě zradí. Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno; ale běda tomu, který Syna člověka zrazuje. Pro toho by bylo lépe, kdyby se byl vůbec nenarodil!” Matouš 26,23.24. Když se učedníci ptali: “Snad to nejsem já, Pane?” pečlivě pozorovali jeden druhého. Najednou všichni obrátili svoji pozornost na mlčícího Jidáše. Ten ve změti otázek, údivů a překvapení přeslechl, co Ježíš Janovi odpověděl, a aby se vyhnul zkoumavým pohledům učedníků, zeptal se stejně jako oni: “Jsem to snad já, Mistře?” Ježíš mu se vší vážností odvětil: “Ty sám jsi to řekl.” Matouš 26,25. TV 419.6

Jidáš, zmatený a vyděšený z toho, že byl jeho záměr odhalen, se rychle zvedl a chtěl odejít. “Ježíš mu řekl: ‘Co chceš učinit, učiň hned!’…Jidáš přijal skývu, a hned vyšel ven. Byla noc.” Jan 13,27-30. Pro zrádce, který se odvrátil od Krista a vyšel do tmy, nastala noc. TV 420.1

Až do této chvíle mohl Jidáš činit pokání. Když však odešel od svého Pána i od ostatních učedníků, rozhodl o sobě s konečnou platností. Překročil poslední hranici. TV 420.2