Touha věků

69. kapitola — Proroctví o budoucnosti

Kristova slova: “Hle, váš dům se vám ponechává pustý” (Matouš 23,38) kněze a přední muže vyděsila. Předstírali lhostejnost, ale ve skutečnosti usilovně přemýšleli, co by to mohlo znamenat. Jako by jim hrozilo nějaké neznámé nebezpečí. Bylo by možné, aby se velkolepý chrám, chlouba národa, v brzké době proměnil v trosky? Zlá předtucha se zmocnila i učedníků. S netrpělivostí očekávali, že se od Ježíše dozvědí více. Když společně s ním vycházeli z chrámu, poukazovali na pevnost stavby a její krásu. Chrám byl postaven z čistého dokonale bílého mramoru, některé kvádry byly až neuvěřitelně velké. Část zdi odolala obléhání Nebúkadnesarovy armády. Stavba byla tak dokonalá, že se zdálo, jako by ji tvořil jeden jediný veliký kámen dovezený přímo z lomu. Učedníci si neuměli představit, že by se tak mohutné zdi mohly zřítit. TV 401.1

Co si asi nepochopený a zavržený Kristus, myslel, když jej upozorňovali na velkolepost stavby! Pohled, který se mu nabízel, byl skutečně úchvatný. Ježíš však smutně řekl: To všechno vidím. Budovy jsou skutečně nádherné. Vám se jejich zdi zdají být nezničitelné, ale já vám říkám: Přijde den, kdy “tu nezůstane kámen na kameni, všecko bude rozmetáno”. Matouš 24,2. TV 401.2

Kristus pronesl svá slova v přítomnosti velkého zástupu lidí. Když potom sám seděl na Olivové hoře, přistoupili k němu Petr, Jan, Jakub a Ondřej a ptali se ho: “Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku!” Matouš 24,3. Ježíš ve své odpovědi učedníkům neoddělil zničení Jeruzaléma od slavného dne svého příchodu. Hovořil o obou událostech současně. TV 401.3

Kdyby byl odhalil učedníkům budoucnost tak, jak ji sám viděl, nebyli by to unesli. Ve své milosti jim popsal dvě závažné události najednou a nechal je, aby sami dospěli k pochopení jeho slov. Jeho proroctví o zkáze Jeruzaléma se netýkalo jen zničení města, ale sahalo mnohem dál. Vypovídalo i o konečném vyvrcholení dějin, o dni, kdy Pán povstane a potrestá svět za jeho nepravost, kdy zem odhalí prolitou krev a nebude již skrývat mrtvé. Ježíšova slova byla určena nejen učedníkům, ale i lidem, kteří budou svědky posledních událostí pozemských dějin. TV 401.4

Kristus se obrátil k učedníkům a řekl: “Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat ‘já jsem Mesiáš’ a svedou mnohé.” Matouš 24,4.5. Objeví se mnoho falešných mesiášů, budou tvrdit, že konají zázraky, a prohlašovat, že nastal čas vysvobození židovského národa. Mnoho lidí jim uvěří. Kristova slova se naplnila. V období mezi jeho smrtí a obléháním Jeruzaléma povstalo mnoho lžimesiášů. Kristovo varování však platí i pro dnešního člověka. Klamy, kterým byli vystaveni lidé před zničením Jeruzaléma, působily i v pozdějších dobách a budou ohrožovat člověka i v budoucnu. TV 402.1

“Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě nebude konec.” Matouš 24,6. Před zničením Jeruzaléma bojovali lidé o nadvládu, vraždili vládce i jejich možné nástupce. Válčilo se a zvěsti o válečných střetnutích se šířily světem. “Musí to být, ale to ještě nebude konec”(židovského národa). “Povstane národ proti národu a království proti království, bude hlad a zemětřesení na mnoha místech. Ale to vše bude teprve začátek bolestí.” Matouš 24,6-8. To znamená: Až rabíni uvidí tato znamení, budou je považovat za Boží soudy proti národům, které zotročují vyvolený lid. Budou prohlašovat, že to jsou znamení příchodu Mesiáše. Nenechte se zmást, bude to počátek Božích soudů. Lidé se starají jen o své vlastní zájmy. Nečiní pokání a neobracejí se, abych je mohl uzdravit. Znamení, která považují za náznak svého vysvobození z otroctví, jsou předzvěstí jejich zkázy. TV 402.2