Touha věků

Dar chudé vdovy

Ježíš stál na nádvoří a pozoroval lidi, kteří přicházeli k pokladnicím. Bohatí často přinášeli velké částky a okázale je vhazovali do schránek. Ježíš se na ně smutně díval a nic na jejich štědré dary neříkal. Náhle se jeho tvář rozzářila. Spatřil, jak se k pokladnicím nesměle blíží chudá vdova. Jako by se bála, aby si jí nikdo nevšiml. Když viděla bohaté, jak tam nadutě vhazují své dary, zaváhala a téměř se ani neodvažovala jít dál. Přesto však toužila dát na Boží dílo, které milovala, alespoň to málo, co měla. Rozevřela dlaň a podívala se na svůj dar. Ve srovnání s příspěvky, které přinášeli lidé kolem ní, to nebylo téměř nic, ale bylo to všechno, co měla. Ve vhodnou chvíli rychle vhodila do schránky své dva peníze a spěchala pryč. Vtom si všimla, že se na ni Ježíš upřeně dívá. TV 391.1

Spasitel k sobě zavolal učedníky a upozornil je na chudou vdovu. Potom zaslechla pochvalná slova: “Vpravdě vám pravím, že tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní.” Lukáš 21,3. Oči se jí zalily slzami radosti. Poznala, že Ježíš její čin pochopil a ocenil. Mnozí by jí poradili, aby si svůj nepatrný dar nechala pro své potřeby. Vždyť mezi tolika štědrými dary se v rukou blahobytných kněží úplně ztratí. Ježíš jí však rozuměl. Věřila, že službu v chrámu ustanovil sám Bůh, a proto dala na její podporu vše, co měla. Udělala, co mohla, a lidé si navždy budou připomínat její štědrost. Ona se ze svého činu bude moci radovat i na věčnosti. S darem dala i celé své srdce. Jeho hodnota nespočívala v ceně mincí, ale ve velikosti její lásky k Bohu a v zájmu o Boží dílo, které ji k činu vedly. TV 391.2

Ježíš o chudé vdově řekl: “Dala víc než všichni ostatní.” Marek 12,43. Bohatí dávali ze svého nadbytku, často proto, aby je lidé viděli a vážili si jich. Dávali veliké dary, ale nemuseli pro ně obětovat nic ze svého pohodlí či přepychu. Nemuseli se ničeho vzdát, a proto se jejich dary nemohou srovnávat s darem chudé vdovy. TV 391.3

Povaha našich skutků závisí na pohnutce. Ta rozhoduje o tom, zda je náš čin hodný opovržení či zda je projevem mravní síly. Pro Boha nemá největší cenu to, co všichni vidí a obdivují. Často si mnohem více váží lidí, kteří s radostí plní nepatrné povinnosti a neokázale přinášejí skromné, v očích jiných snad i nicotné, oběti. Srdce naplněné vírou a láskou je Bohu milejší než nejdražší dary. Chudá vdova obětovala prostředky na živobytí, vzdala se jídla, aby mohla svými dvěma mincemi přispět na dílo, které milovala. Učinila tak ve víře, že nebeský Otec na ni v její veliké bídě nezapomene. Spasitel ji za její nezištnost a oddanost pochválil. TV 391.4

I chudí lidé často chtějí projevit Bohu vděčnost za jeho milost a pravdu. Chtějí se připojit k bohatším bratrům a sestrám a přispět na Boží dílo. Nikdy bychom jim v tom neměli bránit. Ať vloží své peníze do nebeské pokladny. I zdánlivě nepatrná částka darovaná z lásky k Bohu se stává požehnaným darem, vzácnou obětí, kterou Bůh s radostí přijímá a posvěcuje. TV 391.5

Ježíš o vdově řekl, že “dala víc než všichni ostatní”. A měl úplnou pravdu, nejen pokud šlo o její pohnutky, ale i z hlediska důsledků jejího činu. Ty “dvě drobné mince, dohromady čtyrák” (Marek 12,42) přinesly do Boží pokladnice mnohem víc peněz než dary bohatých Židů. Vliv, kterým tento skromný dar dodnes působí, můžeme přirovnat k řece. Na počátku, u pramene, je tenká, ale časem se rozšiřuje a prohlubuje. Dar chudé vdovy mnoha různými způsoby pomáhá chudým a přispívá k šíření evangelia. Její příkladná obětavost stále znovu a znovu působí na tisíce lidí ve všech zemích a v každé době. Je výzvou bohatým i chudým a jejich oběti zvyšují hodnotu jejího daru. Bůh dar chudé vdovy požehnal. Její oběť přináší své ovoce i v dnešní době. Stejně je tomu s každým darem a každým činem vykonaným k Boží slávě z upřímné touhy. Takové oběti se Bohu líbí. Přispívají k šíření dobra v míře, jakou si ani nedovedeme představit. TV 391.6