Touha věků

59. kapitola — Odezva na Lazarovo vzkříšení

Betanie ležela blízko Jeruzaléma a zprávy o vzkříšení Lazara se tam brzy donesly. Zvědové, kteří byli očitými svědky zázraku, ihned všechno oznámili židovským starším. Ti okamžitě svolali veleradu, aby rozhodla, co je třeba udělat. Ježíš nyní zcela jasně dokázal svoji moc nad smrtí a hrobem. Jeho mocným zázrakem poskytl Bůh lidem vrcholný důkaz o tom, že poslal na svět svého Syna, aby přinesl lidem spasení. Takový projev Boží moci musel přesvědčit každého rozumného a osvíceného člověka. Mnozí z těch, kdo viděli Lazarovo vzkříšení na vlastní oči, v Ježíše uvěřili. Kněží jej však ještě více nenáviděli. Zavrhli všechny předešlé důkazy jeho božství a tento nový zázrak je jen rozlítil. Před zástupem svědků byl za bílého dne vzkříšen mrtvý. Takový důkaz se nedal zpochybnit žádnou lstí. Právě proto byli kněží ve svém nepřátelství ještě zarytější. Jejich odhodlání zastavit Kristovo dílo bylo silnější než kdy předtím. TV 342.1

Saduceové sice neměli Krista rádi, ale necítili vůči němu takovou zášť jako farizeové. Jejich nenávist nebyla tak silná. Tentokrát však byli i oni velmi znepokojeni. Nevěřili ve vzkříšení mrtvých. Pěstovali takzvanou vědu a dospěli k názoru, že mrtvé tělo není možno oživit. Kristus jejich přesvědčení několika slovy vyvrátil. Ukázal jim, že neznají Písmo ani Boží moc. Nevěděli, jak se zbavit vlivu, kterým zázrak na lidi působil. Cožpak je možné odvrátit člověka od někoho, kdo vyrval mrtvého ze spárů smrti? Rozšiřovali lživé zprávy, ale zázrak se nedal popřít a saduceové nevěděli, jak čelit jeho následkům. Až dosud úklady o Ježíšův život neschvalovali. Po vzkříšení Lazara však usoudili, že Ježíšovy smělé výtky vůči nim může zastavit jedině jeho smrt. TV 342.2

Farizeové věřili ve vzkříšení a byli nuceni uznat, že vykonaný zázrak svědčí o tom, že je mezi nimi Mesiáš. Vždy se však stavěli proti Kristovu dílu. Od samého začátku jej nenáviděli, protože odhaloval jejich pokrytectví. Strhl pláštík přísné obřadnosti, pod kterým se skrývala jejich mravní zkaženost. Čisté náboženství, kterému učil, odsuzovalo jejich bezduché projevy zbožnosti. Chtěli se mu za jeho ostré výtky pomstít. Snažili se ho vyprovokovat, aby řekl nebo udělal něco, zač by jej mohli odsoudit. Několikrát se ho pokoušeli ukamenovat, on se však vždy tiše vytratil a zmizel jim z očí. TV 342.3

Všemi zázraky, které vykonal v sobotu, pomohl trpícím. Farizeové jej však chtěli odsoudit za to, že přestupuje sobotu. Snažili se proti němu popudit herodiány. Tvrdili, že chce zřídit nové království, a radili se s nimi, jak by jej mohli zničit. Ve snaze popudit proti němu Římany rozhlašovali, že podrývá jejich autoritu. Vynaložili veškeré úsilí na to, aby zmařili jeho vliv na lid. Až dosud byly všechny jejich pokusy marné. Zástupy, které viděly jeho milosrdné činy a slyšely jeho svaté a čisté učení, věděly, že nemůže být přestupníkem soboty či rouhačem. Dokonce i zvědové, které za ním farizeové vyslali, byli natolik ovlivněni jeho slovy, že na něho nedokázali vztáhnout ruce. Zoufalí Židé nakonec vydali nařízení, že každý, kdo vyzná víru v Ježíše, bude vyloučen ze synagogy. TV 343.1

Kněží, přední muži a starší se sešli a radili se. Byli pevně rozhodnuti Ježíše, který konal tak obdivuhodné činy, že všichni žasli, umlčet. Farizeové a saduceové byli zajedno. Až dosud se ve svých názorech rozcházeli, nyní se v odporu proti Kristu spojili. Na dřívějších zasedáních rady Nikodém a Josef Ježíše před odsouzením chránili, proto tentokrát nebyli na poradu pozváni. Účastnili se jí sice i další vlivní muži, kteří věřili v Ježíše, ale jejich slovo proti zlobě farizeů nic nezmohlo. TV 343.2

Členové rady tedy nebyli zcela jednotní. Velerada tehdy nebyla zákonem ustaveným shromážděním. Byla jen trpěna. Někteří její členové nepovažovali rozhodnutí odsoudit Krista k smrti za moudré. Báli se, že by mohlo vyvolat povstání lidu. Římané by potom mohli zbavit kněžstvo dalších výhod a připravit je o moc, kterou ještě měli. Saduceové sice Krista také nenáviděli, ale byli opatrní. Měli strach, že by je Římané mohli zbavit jejich vysokého postavení. TV 343.3

Na zasedání rady, jež připravovala Kristovu smrt, byl i Svědek, který kdysi slyšel chvástavá slova Nebúkadnesara, viděl modlářskou hostinu Belšasara a byl v Nazaretě, když se Kristus prohlásil za Pomazaného. Tento Svědek nyní působil na přední muže, aby si uvědomili, co dělají. Před očima se jim tak jasně promítly jednotlivé události z Kristova života, že je to vyděsilo. Vzpomněli si, jak dvanáctiletý Ježíš stál v chrámě před učenými znalci zákona a udivoval je svými otázkami. Jeho poslední zázrak svědčil o tom, že není nikým jiným než Božím Synem. Přední muži náhle pochopili pravý smysl Písem Starého zákona, která se vztahovala na Krista. Zmateně a rozpačitě se ptali: “Co to děláme?” Rada se rozdělila. Kněží a starší se pod vlivem Ducha svatého nemohli zbavit přesvědčení, že bojují proti Bohu. TV 344.1