Touha věků

Pravé milosrdenství

Ježíš vyprávěl: “Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho.” Lukáš 10,30-32. Nebyl to žádný vymyšlený příběh, ale skutečná a všem dobře známá událost. Mezi Kristovými posluchači byli i kněz a levita, kteří se postiženému vyhnuli. TV 318.4

Cesta z Jeruzaléma do Jericha vedla přes Judskou poušť. Poutníci museli procházet divokou skalní roklinou, která se často stávala místem loupežných přepadení a násilí. Právě tam napadli lupiči muže, o němž Ježíš vyprávěl. Vzali mu vše, co mělo nějakou cenu, zbili jej a polomrtvého nechali na cestě. Jak tam tak ležel, šel kolem kněz. Na raněného téměř ani nepohlédl. Potom se objevil levita. Byl zvědavý, co se stalo, zastavil se a díval se na trpícího ubožáka. Věděl, co by měl udělat, ale bylo to příliš nepříjemné. Litoval, že šel touto cestou a musel se s raněným setkat. Sám sebe přesvědčoval, že jeho se ta záležitost netýká. TV 318.5

Oba muži zastávali svatý úřad a považovali se za vykladače Písma. Patřili ke zvláštní vyvolené vrstvě. Měli být zástupci Boha mezi lidmi. Měli “mít soucit s těmi, kdo chybují a bloudí” (Židům 5,2) a pomáhat ostatním pochopit velikou Boží lásku. Byli povoláni k dílu, které přišel konat i Ježíš, jak sám řekl: “Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu.” Lukáš 4,18. TV 318.6

Nebeští andělé sledují utrpení Božího lidu. Jsou připraveni spolupracovat s lidmi a pomáhat jim zmírňovat na zemi útlak a bolest. Bůh ve své prozřetelnosti vedl kněze a levitu cestou, na které ležel zraněný muž, aby viděli, že potřebuje jejich soucit a pomoc. Celé nebe čekalo, zda se nad jeho utrpením slitují. Spasitel na poušti promlouval k Židům z oblakového a ohnivého sloupu, učil je však něco úplně jiného, než nyní slýchali od svých kněží a učitelů. Zákon plný milosti pamatoval ve svých nařízeních i na zvířata, která nemohou vyjádřit své potřeby a bolesti slovy. Bůh prostřednictvím Mojžíše Izraelcům nařídil: “Když narazíš na býka svého nepřítele nebo na jeho zatoulaného osla, musíš mu jej vrátit. Když uvidíš, že osel toho, kdo tě nenávidí, klesá pod svým břemenem, zanecháš ho snad, aniž ho vyprostíš? Spolu s ním ho vyprostíš.” 2. Mojžíšova 23,4.5. Příběhem muže přepadeného lupiči však chtěl Ježíš poukázat na utrpení bratra. S ním měli mít daleko větší slitování než s tažným zvířetem. Mojžíš jim oznámil poselství, že Hospodin, jejich Bůh, “Bůh veliký, všemocný a vzbuzující bázeň…, zjednává právo sirotku a vdově, miluje hosta” 5. Mojžíšova 10,17.18. Proto přikázal: “…host bude vám jako domorodec mezi vámi. Budeš ho milovat jako sebe samého.” 3. Mojžíšova 19,34. TV 318.7

Jób řekl: “Cizinec nezůstával přes noc venku, pocestnému jsem otvíral dveře.” Když do Sodomy přišli dva andělé v lidské podobě, poklonil se jim Lot až k zemi a řekl: “Snažně prosím, moji páni, uchylte se do domu svého služebníka. Přenocujte.” Jób 31,32; 1. Mojžíšova 19,2. Kněz i levita všechna tato naučení dobře znali, ale neřídili se jimi. Byli vychováni v duchu národního fanatismu, stali se z nich úzkoprsí a povýšení sobci. Když viděli zraněného muže, nemohli vědět, zda patří k jejich národu nebo ne. Napadlo je, že by to mohl být Samařan, a odvrátili se od něho. TV 319.1

Zákoník v jejich počínání neviděl nic, co by odporovalo požadavkům zákona. Příběh měl však ještě pokračování: TV 319.2

Kolem zraněného muže procházel jistý Samařan. Když ubožáka uviděl, slitoval se nad ním. Nezajímal se o to, zda je cizinec Žid nebo pohan. Dobře věděl, že kdyby na jeho místě byl Žid a on ležel na zemi raněný, Žid by mu plivl do tváře a s opovržením šel dál. Samařan však ani přesto nezaváhal. Nemyslel na to, že když se na místě zdrží, hrozí nebezpečí i jemu. Měl před sebou trpícího člověka, který potřeboval pomoc, a to mu stačilo. Svlékl se a přikryl raněného svým šatem. Potom vzal olej a víno, které měl na cestu, muže ošetřil a dal mu pít. Vysadil jej na své dobytče a pomalu šel vedle něho. Kráčel jen zvolna, aby zvíře ubožákem netřáslo a rány ho ještě více nebolely. Zavezl jej do hostince a celou noc o něho starostlivě pečoval. Ráno, když se nemocnému ulevilo, pokračoval Samařan v cestě. Dříve než odešel, svěřil muže do péče hostinského, zaplatil za něho a nechal tam pro jeho potřebu ještě nějaké peníze navíc. Jako by to však nebylo dost, řekl hostinskému: “Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.” Lukáš 10,35. TV 319.3

Příběh skončil a Ježíš se upřeně zadíval na zákoníka, jako by četl jeho myšlenky. Řekl: “Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?” Lukáš 10,36. TV 320.1

Zákoník nechtěl ani tentokrát vyslovit slovo Samařan a odpověděl: “Ten, který mu prokázal milosrdenství.” Ježíš řekl: “Jdi a jednej také tak.” Lukáš 10,37. TV 320.2