Touha věků

V Pereji

“I vstal a šel odtamtud do judských krajin a za Jordán. Opět se k němu shromáždily zástupy, a on je zase učil, jak bylo jeho zvykem.” Marek 10,1. TV 312.3

Značnou část posledních měsíců své pozemské služby strávil Kristus v Pereji, provincii, která ležela na opačné straně Jordánu než Judsko. Tam za ním chodily zástupy lidí stejně jako na počátku jeho služby v Galileji a Ježíš jim připomínal mnoho ze svých dřívějších naučení. Jako kdysi vyslal svých dvanáct učedníků, “určil Pán ještě sedmdesát jiných a poslal je před sebou po dvou do každého města i místa, kam měl sám jít”. Lukáš 10,1. Tito učedníci byli určitou dobu s Ježíšem a připravovali se na své dílo. Když Kristus vyslal dvanáct učedníků na jejich první samostatnou misijní cestu, provázeli jej na cestě Galilejí další z jeho následovníků. Měli tak příležitost být s ním v úzkém společenství a učit se přímo od něho. Nyní měla i tato velká skupina začít samostatně misijně pracovat. TV 312.4

Pokyny, které dostalo sedmdesát učedníků, se příliš nelišily od těch, které dal Ježíš svým Dvanácti. Jediný příkaz, který dostalo dvanáct učedníků navíc, byl ten, že neměli vstupovat do pohanských a samařských měst. Samařané Ježíše krátce předtím odmítli, ale jeho láska k nim se nijak nezměnila. Když se sedmdesát učedníků vydalo v jeho jménu na cestu, navštěvovali především města v Samařsku. TV 312.5

Spasitelova osobní návštěva Samaří, chvála milosrdného Samařana, vděčnost, kterou malomocný ze Samařska jako jediný z deseti projevil, když přišel Kristu poděkovat — to vše mělo pro učedníky velký význam a hluboce na ně zapůsobilo. Když je Ježíš před svým nanebevstoupením pověřoval pokračováním v misijní práci, zmiňoval Samařsko, Jeruzalém a Judsko jako první místa, ve kterých mají začít kázat evangelium. Na splnění tohoto poslání je připravil svým učením. Když ve jménu svého Pána přišli do Samařska, lidé je ochotně přijímali. Samařané slyšeli o tom, že Kristus pochválil příslušníky jejich národa a prokázal jim milosrdenství. Viděli, že Kristus je i přes jejich hrubé chování k němu stále miloval, a tím si získal jejich srdce. Po jeho nanebevstoupení vítali Spasitelovy posly a učedníci sklidili mezi těmito lidmi, kteří byli kdysi jejich úhlavními nepřáteli, bohatou úrodu. “Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. Soud vyhlásí podle pravdy.” Izajáš 42,3. “A v jeho jménu bude naděje národů.” Matouš 12,21. TV 312.6

Když Ježíš vysílal svých sedmdesát následovníků do světa, kladl jim na srdce, stejně jako předtím dvanácti učedníkům, aby se nevnucovali tam, kde nejsou vítáni. Řekl: “Když však přijdete do některého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: ‘Vytřásáme na vás i ten prach z vašeho města, který ulpěl na našich nohou! Ale to vězte: Přiblížilo se království Boží.’” Lukáš 10,10.11. Neměli tak činit ze vzteku či uražené hrdosti, ale proto, aby lidé poznali, jak nebezpečné je zavrhnout Boží poselství či Božího posla. Odmítnout Kristovy služebníky znamená odmítnout Krista. TV 313.1

Ježíš ještě dodal: “Pravím vám, že Sodomě bude v onen den lehčeji než tomu městu.” Lukáš 10,12. Potom si vzpomněl na galilejská města, ve kterých dlouho působil. S hlubokým zármutkem zvolal: “Běda ti, Chorazin, běda ti Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu udály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli seděli v žíněném šatě, sypali se popelem a činili pokání. Ale Týru a Sidónu bude na soudu lehčeji než vám. A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do propasti klesneš!” Lukáš 10,13-15. TV 313.2

Rušným městům kolem Galilejského jezera bylo nabídnuto největší požehnání nebes. Den co den v nich působil Kníže života. Boží sláva, již toužili spatřit proroci a králové, osvěcovala zástupy, které proudily za Spasitelem. Přesto však obyvatelé těchto měst nebeský Dar odmítli. TV 313.3

Rabíni velmi obezřetně varovali lid, aby nepřijímal nové učení, které Kristus hlásal. Jeho učení a život byly totiž v rozporu s tradicemi otců. Lidé, místo aby se sami snažili pochopit Boží slovo, věřili tomu, co je učili kněží a farizeové. Ctili kněze a přední muže víc než Boha. Nechtěli se vzdát svých tradic, a proto odmítali pravdu. Mnozí z nich byli Ježíšovým učením zasaženi a téměř uvěřili. Nejednali však podle svého přesvědčení a nepřidali se na Kristovu stranu. Satan je tak dlouho pokoušel, až se jim světlo začalo jevit jako tma. Mnozí tak odmítli pravdu, která je mohla zachránit. TV 313.4

Věrný Svědek říká: “Hle, stojím přede dveřmi a tluču.” Zjevení 3,20. Každé varování, napomenutí i výzva v Božím slově či z úst Božích poslů je klepáním na dveře našeho srdce. Kristus chce vejít dovnitř. S každým opomenutým zaklepáním se naše ochota otevřít vytrácí. Pokud jsme k působení Ducha svatého lhostejní, můžeme si být jisti, že jeho vliv na nás bude slábnout. Naše citlivost se otupí a my si přestaneme uvědomovat, jak krátký je život a jak nekonečná věčnost. U soudu nakonec nebudeme odsouzeni za svůj omyl, ale za to, že jsme opomenuli příležitosti k poznání pravdy, které nám nebe nabízelo. TV 313.5

Stejně jako apoštolové dostalo i sedmdesát učedníků zvláštní dary jako pečeť svého poslání. Když splnili svůj úkol, s radostí se vrátili a řekli: “Pane, i démoni se nám podrobují ve tvém jménu.” Ježíš jim odpověděl: “Viděl jsem, jak satan padá z nebe jako blesk.” Lukáš 10,17.18. TV 314.1