Touha věků

48. kapitola — Rozhovory s učedníky

Když se Ježíš vrátil do Kafarnaum, nešel na známá místa, kde učíval lid, ale spolu s učedníky tiše vyhledal dům, který se stal na čas jeho domovem. Na konci svého pobytu v Galileji se chtěl věnovat svým učedníkům více než zástupům. TV 277.1

Na cestách po Galileji se Kristus znovu pokoušel připravit učedníky na to, co ho čeká. Oznámil jim, že musí jít do Jeruzaléma, že bude zabit a potom opět vstane. Překvapil je také závažným tvrzením, že bude zrazen a vydán do rukou nepřátel. Učedníci jeho slovům stále ještě nerozuměli. Padal na ně stín smutku, ale i přesto se nechali ovládnout touhou po vlastním vyvýšení. Přeli se mezi sebou, kdo z nich bude v Božím království největší. Nechtěli, aby Ježíš o jejich sporu věděl, a proto nešli těsně vedle něho jako obvykle, ale ubírali se pomalu za ním. Když vstupovali do Kafarnaum, byl Ježíš kus před nimi. Spasitel četl jejich myšlenky, chtěl jim pomoci a poučit je. Počkal však na vhodnou chvíli, až budou ochotni jeho slova přijmout. TV 277.2

Když dorazili do města, přistoupil k Petrovi výběrčí chrámové daně a ptal se: “Váš Mistr neplatí chrámovou daň?” Matouš 17,24. Tento poplatek nebyl občanskou daní, ale náboženským příspěvkem, který měli všichni Židé každý rok věnovat na podporu chrámu. Odmítnutí zaplatit tuto dávku bylo považováno za zradu vůči chrámu a rabíni je hodnotili jako nejtěžší hřích. Spasitelův postoj k rabínským nařízením a jeho jasné výtky vůči zastáncům tradice posloužily jako záminka. Obvinili jej z toho, že se snaží zrušit chrámovou službu. Kristovi nepřátelé v této situaci viděli příležitost vzbudit v lidu nedůvěru ke Spasiteli. Výběrčí daně se k nim ochotně připojil. TV 277.3

Petr cítil v otázce výběrčího zpochybnění Kristovy věrnosti vůči chrámu. Byl velmi horlivý. Chtěl chránit Mistrovu čest, a proto, aniž se ho zeptal, rychle odpověděl, že Ježíš daň platí. TV 277.4

Petr však zcela nepochopil, kam otázka směřovala. Určité skupiny lidí totiž byly od placení této daně osvobozeny. Když byli levité za Mojžíše odděleni pro službu ve svatyni, nedostali žádné pozemské dědictví. Bůh řekl: “Proto se Lévimu nedostalo podílu ani dědictví s jeho bratry.” 5. Mojžíšova 10,9. I v Ježíšově době byli kněží a levité považováni za obzvlášť oddané služebníky chrámu, a nemuseli každoročně přispívat na jeho údržbu. Také proroci byli od placení této daně osvobozeni. Od Ježíše však rabíni poplatek žádali. Dávali tím najevo, že ho neuznávají jako proroka, ani jako učitele. Jednali s ním jako s každým jiným obyčejným člověkem. Kdyby byl Ježíš odmítl daň zaplatit, vykládali by to jako zradu vůči chrámu. Kdyby byl zaplatil, potvrdil by, že ho právem zavrhují jako proroka. TV 277.5

Jen chvíli předtím Petr vyznal své přesvědčení, že Ježíš je Boží Syn. Nyní však promarnil příležitost ukázat, kdo je jeho Mistr. Svou odpovědí, že Ježíš daň zaplatí, ve skutečnosti potvrdil falešnou představu o Ježíši, kterou se farizeové a vedoucí představitelé Židů snažili rozšířit. TV 278.1