Touha věků

Uzdravení postiženého

Náhle všechno obviňování ustalo. Lidé si všimli, že se k nim blíží Kristus se třemi učedníky. Obrátili se a vítali jej, jako by se vůbec nic nestalo. Noc prožitá ve společenství s nebeskou slávou zanechala na Spasiteli i na učednících své stopy. Z jejich tváří vyzařovalo světlo, které budilo bázeň. Zákoníci se ve strachu stáhli zpátky a lid vítal Ježíše. TV 274.1

Spasitel přišel, jako by byl při všem, co se stalo. Upřeně se zadíval na zákoníky a zeptal se: “Oč se s nimi přete?” Marek 9,16. TV 274.2

Hlasy, ještě před chvílí tak troufalé a útočné, najednou utichly. V zástupu zavládlo mlčení. Jen zoufalý otec se prodral davem k Ježíši, padl mu k nohám a líčil mu své trápení a zklamání. TV 274.3

Řekl: “Mistře, přivedl jsem k tobě svého syna, který má zlého ducha, a nemůže mluvit. Kdekoli se ho zmocní, povalí ho… Požádal jsem tvé učedníky, aby ducha vyhnali, ale nedokázali to.” Marek 9,17.18. TV 274.4

Ježíš se podíval na vyděšený zástup, škodolibé zákoníky a zmatené učedníky. V srdci každého z nich viděl nevíru. Smutně zvolal: “Pokolení nevěřící, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám ještě snášet?” Marek 9,19. Potom se obrátil ke sklíčenému otci: “Přiveď svého syna.” TV 274.5

Když jej přivedli, Spasitel na něho pohlédl a zlý duch ho okamžitě srazil k zemi. Chlapec se zmítal ve strašlivých křečích. Svíjel se, z úst mu vytékala pěna a vydával ze sebe nesrozumitelné zvuky. TV 274.6

Kníže života se opět octl na bitevním poli s vládcem temných mocností. Kristus plnil svůj úkol. Byl pomazán, aby “vyhlásil zajatcům propuštění…, propustil zdeptané na svobodu”. Lukáš 4,18. Satan se snažil udržet si svoji moc nad obětí. Neviditelné zástupy andělů světla i andělů temnoty sledovaly zápas zblízka. Ježíš na chvíli dovolil zlému duchu, aby projevil svoji moc. Chtěl, aby lidé lépe pochopil (Marek 9,22) Můžeš-li! Ještě v této chvíli otec pochyboval o Kristově moci. TV 274.7

Ježíš odpověděl: “Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří.”(Marek 9,23) Kristova moc byla dostatečná, uzdravení chlapce však záviselo na víře jeho otce. Muž si uvědomil svoji slabost a z očí mu vytryskly slzy. Cele se spolehl na Kristovu milost a vykřikl: “Věřím, pomoz mé nedověře.” Marek 9,24. TV 274.8

Ježíš se obrátil k postiženému a řekl: “Duchu němý a hluchý, já ti nařizuji, vyjdi z něho a nikdy už do něho nevcházej!” Marek 9,25. Ozval se výkřik a chlapcovo tělo se začalo zmítat ve smrtelném zápase. Zdálo se, že démon, který z něho vycházel, jej chce připravit o život. Chlapec zůstal ležet bez hnutí a bez známky života. Lidé šeptali: “Umřel.” Ježíš ho však vzal za ruku, zvedl ho a zcela zdravého na duchu i na těle jej předal otci. Otec i syn vzdali chválu jménu svého Vykupitele. Lidé “žasli nad velikou Boží mocí” a poražení zákoníci schlíple a rozmrzele odešli (Lukáš 9,43). TV 274.9

“Můžeš-li, slituj se nad námi a pomoz nám.” Marek 9,22. Tuto prosbu vyslovilo již mnoho lidí zatížených hříchem. Milosrdný Spasitel jim všem odpovídá: “Všechno je možné tomu, kdo věří.” Víra nás spojuje s nebem a dává nám sílu pro boj s temnými mocnostmi. V Kristu nám Bůh dal vše potřebné pro vítězství nad každým hříchem, s ním můžeme odolat i nejsilnějšímu pokušení. TV 275.1

Mnozí lidé si však uvědomují, že nemají dostatek víry, a zůstávají od Krista odtrženi. Ve své bezmocnosti a ubohosti by se měli cele spolehnout na milost soucitného Spasitele. Neměli by hledět na sebe, ale na Krista. On je dnes stejně mocným Vykupitelem, jako byl v době, kdy kráčel po zemi, uzdravoval nemocné a vyháněl démony. Víra se rodí z Božího slova. Držte se tedy jeho zaslíbení: “Kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven.” Jan 6,37. Vrhněte se k jeho nohám a volejte: “Věřím, pomoz mé nedověře.” Budete-li tak činit, nikdy nezahynete. Nikdy. TV 275.2

Vyvolení učedníci viděli v krátkém časovém úseku nejvyšší stupeň slávy i ponížení. Viděli proměněného člověka, ve kterém se odrážel Boží obraz, i člověka poníženého podobou satana. Na hoře se stali svědky Spasitelova rozhovoru s Božími posly. Slyšeli hlas, který vycházel ze zářící slávy a oznamoval, že Ježíš je Boží Syn. Viděli také, jak Ježíš sestoupil dolů, aby se setkal s tou nejbídnější a nejodpudivější podívanou — s posedlým chlapcem, jenž se znetvořeným obličejem křečovitě skřípal zuby ve smrtelném utrpení. Žádný člověk mu nedokázal pomoci. Mocný Vykupitel, který ještě před několika hodinami stál ve své slávě před udivenými učedníky, se sklonil k satanově oběti, zvedl ji ze země a duševně i tělesně zdravou ji vrátil otci a rodině. TV 275.3