Touha věků

41. kapitola — Krize v Galileji

Když Kristus nedovolil lidu, aby jej prohlásil za krále, uvědomil si, že tím nastává v jeho životě obrat. Zástupy, které jej nyní chtějí vyvýšit a dosadit na trůn, se od něho v budoucnu odvrátí. Zklamaná sobecká ctižádost způsobí, že se jejich láska promění v nenávist a chvála v proklínání. Ježíš to všechno věděl, a přesto se nijak nesnažil nepříjemnou změnu odvrátit. Od samého počátku nedával svým následovníkům žádnou naději na pozemskou odměnu. Muži, který se chtěl stát jeho učedníkem, řekl: “Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.” Matouš 8,20. Kdyby bylo možné mít Krista i svět, byly by mu nabídly věrnost celé zástupy. Takovou službu však Kristus nemohl přijmout. Mnozí z těch, kdo se k němu připojili, se nechali zlákat nadějí na světské království. Musí je vyvést z omylu. Nepochopili dalekosáhlý duchovní význam zázraku s chleby. Musí jim ho objasnit. Nové světlo je však postaví před ještě těžší zkoušku. TV 241.1

Zpráva o zázračném nasycení zástupu se roznesla široko daleko a druhý den ráno proudily do Betsaidy davy lidí. Všichni chtěli Ježíše vidět. Přicházeli pěšky nebo připlouvali na člunech. Ti, kdo od něho předcházející noc odešli, se vrátili a doufali, že ho tam ještě najdou. Nebyla tam totiž žádná loď, kterou by se mohl přeplavit na druhý břeh. Jejich naděje však byla marná, Ježíše nenalezli. Mnozí se jej potom vydali hledat do Kafarnaum. TV 241.2

Ježíš mezitím dorazil do Genezaretu, odkud se asi na den vzdálil. Jakmile se to lidé dozvěděli, “zběhali celou tu krajinu a začali nosit na nosítkách nemocné na každé místo, o kterém slyšeli, že tam právě je”. Marek 6,55. TV 241.3

Po nějaké době se Ježíš vydal do synagogy. Lidé, kteří přišli z Betsaidy, se tam s ním shledali. Od učedníků se dozvěděli, jak se dostal na druhou stranu jezera. Všichni shromáždění s údivem vyslechli věrně líčené zprávy o zuřivé bouři, o dlouhém a marném boji s vichřicí, o tom, jak Kristus kráčel po hladině, jak se jej učedníci báli a jak je uklidnil, o Petrově odvaze a jeho podivuhodném zážitku, o náhlém utišení bouře a přistání člunu. Mnohým to však nestačilo a ptali se Ježíše: “Mistře, kdy ses sem dostal?” Jan 6,25. Mysleli si, že se od něho dozvědí o zázraku ještě něco víc. TV 241.4

Ježíš jejich zvědavost neukojil. S lítostí v srdci odpověděl: “Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale proto, že jste jedli chléb a nasytili jste se.” Jan 6,25. Jejich pohnutky nebyly upřímné. Dostali chléb a doufali, že když se k Ježíši připojí, budou z toho mít ještě další světské výhody. Proto ho hledali. Spasitel je napomenul: “Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný.” Jan 6,27. Nehledejte jen hmotný prospěch. Nestarejte se jen o věci tohoto života, ale hledejte především duchovní pokrm, moudrost, která nepomíjí, ale přetrvává navěky. Takový pokrm můžete získat jen od Božího Syna, “jemuž jeho Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť”. Jan 6,27. TV 242.1