Touha věků

35. kapitola — Bouře

Skončil jeden den Ježíšova rušného života. Na břehu Galilejského jezera vyprávěl lidem svá první podobenství. Na příkladech, se kterými se v životě běžně setkávali, jim vysvětlil podstatu svého království i způsob jeho nastolení. Své dílo přirovnal k práci rozsévače a růst svého království k růstu hořčičného zrna a k působení kvasu v těstu. Konečné oddělení spravedlivých od bezbožných vylíčil v podobenstvích o plevelu a pšenici a o rybářské síti. Nedozírný význam svého učení naznačil vyprávěním o ukrytém pokladu a drahocenné perle. V podobenství o hospodáři ukázal učedníkům, jak si mají počínat jako jeho zástupci. TV 212.1

Ježíš celý den učil a uzdravoval a zástupy se kolem něho tísnily dlouho do večera. Den co den jim sloužil, sotva se přitom stihl najíst a odpočinout si. Zlomyslné výtky farizeů a neustálé překrucování jeho slov mu práci ještě více ztěžovaly. Na sklonku dne byl už tak unavený a vyčerpaný, že se rozhodl vyhledat nějaké osamělé místo na druhém břehu jezera a oddechnout si. TV 212.2

Východní břeh Galilejského jezera nebyl neobydlený, tu a tam se rozprostírala menší města a vesnice. Ve srovnání se západním břehem to však byl pustý kraj. Žilo tam daleko více pohanů než Židů a styk s Galilejí byl velmi omezený. Ježíšovi se tam nabízelo ústraní, jaké hledal. Vybídl učedníky, aby šli s ním. TV 212.3

Když Spasitel opustil zástup, vzali jej učedníci na loď a rychle odrazili od břehu. Neodpluli však sami. Na břehu kotvily další rybářské čluny. Ty se rychle zaplnily lidmi, kteří přišli za Ježíšem a chtěli ho ještě vidět a slyšet. TV 212.4

Konečně se Spasiteli ulevilo, nikdo se na něho netlačil. Vyčerpaný a vyhladovělý si lehl na záď lodi a brzy usnul. Byl tichý a příjemný večer a jezero bylo klidné. Náhle se však obloha zatáhla a z horských roklin na východním břehu se zvedl silný vítr. Na jezeře se strhla prudká bouře. TV 212.5

Slunce zapadlo a na rozbouřené jezero se snesla noční tma. Hučící vítr zvedal rozběsněné vlny a bičoval jimi do lodi. Hrozilo, že se potopí. Rybáři, kteří se plavili s Ježíšem, byli silní a zkušení. Strávili na jezeře téměř celý život a plavbu na rozbouřených vlnách již mnohokrát úspěšně zvládli. Tentokrát však jejich zkušenosti a síly nestačily. Byli naprosto bezmocní. Když viděli, jak voda v lodi stoupá, opustily je všechny naděje. TV 212.6

V boji o záchranu úplně zapomněli, že je s nimi na lodi Ježíš. Až když viděli, že jejich úsilí je marné a že je nečeká nic jiného než smrt, vzpomněli si, na čí příkaz vypluli. Ježíš byl jejich jedinou nadějí. Ve svém zoufalství a bezmoci volali: “Mistře! Mistře!” Byla taková tma, že ho ani neviděli. TV 213.1