Touha věků

Působení zla

Tak tomu bude i v závěrečné fázi boje mezi spravedlností a hříchem. Na Kristovy učedníky sestupuje z nebes nový život, světlo a moc. Zároveň však vystupuje nový život i z temnot a znásobuje satanovy síly. Na zemi se stupňuje napětí. Kníže zla je po zkušenostech z dlouhého boje proti Bohu opatrný a pracuje v přestrojení. Přichází jako anděl světla a celé zástupy lidí “se přidrží těch, kteří svádějí démonskými naukami”. 1. Timoteovi 4,1. TV 159.5

V Kristově době byli vůdcové a učitelé Izraele proti působení satana bezmocní. To jediné, co jim mohlo v boji proti démonským silám pomoci, opomíjeli. Kristus zvítězil nad nepřítelem Božím slovem. Vůdcové Izraele se považovali za vykladače Božího slova, ale zkoumali je jen proto, aby potvrdili své tradice a podpořili ustanovení, která sami zavedli. Svými výklady připisovali Písmu myšlenky, jež byly Bohu cizí. Zatemňovali skutečnosti, které Bůh objasnil. Přeli se o bezvýznamné podrobnosti, a přitom popírali to nejdůležitější. Tak se šířila nevěra. Boží slovo pro ně přestalo mít svoji moc a zlí duchové měli volné pole působnosti. TV 159.6

Dějiny se opakují. I v dnešní době mnozí náboženští vůdcové otevírají Bibli, předstírají, že si váží jejího učení, ale ve skutečnosti ji nepřijímají jako Boží slovo. Všemožně ji rozpitvávají a jasná stanoviska Písma nahrazují vlastními představami. Boží slovo v jejich rukou ztrácí životodárnou sílu. Proto se rozmáhá nevěra a bují nepravost. TV 160.1

Když se satanovi podaří podkopat víru v Písmo, obrací lidi k jiným zdrojům světla a moci. Nenápadně prosazuje sám sebe. Ten, kdo opouští jasné učení Božího slova a přesvědčující moc Ducha svatého, otevírá dveře satanským silám. Kritika Písma a spekulování o jeho učení vytvářejí prostor pro nové formy starého pohanství — spiritismus a teosofii, které pronikají i do různých křesťanských církví. TV 160.2

Spolu s kázáním evangelia se probouzejí k činnosti i síly, jejichž prostřednictvím se projevují lživí duchové. Mnozí lidé si s nimi z pouhé zvědavosti zahrávají, ale když v nich objeví projevy nadpřirozené moci, jsou natolik okouzleni, že se jimi nechají ovládnout. Potom se už z jejich tajemné moci nemohou vymanit. TV 160.3

Nejsou schopni se chránit. Nemají žádné zábrany proti hříchu. Člověk, který jednou zavrhne přikázání Božího slova a Ducha svatého, nikdy neví, jak hluboko může klesnout. Skrytý hřích či silná vášeň jej mohou zotročit stejně jako posedlého v Kafarnaum. Stále mu však ještě zbývá naděje. TV 160.4

Stejně jako Kristus můžeme i my zvítězit nad nepřítelem mocí Božího slova. Bůh neovládá naši mysl bez našeho souhlasu. Pokud však chceme poznat jeho vůli a řídit se jí, patří nám jeho zaslíbení: “Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.” “Kdo chce činit jeho vůli, pozná, zda je mé učení z Boha, nebo mluvím-li sám za sebe.” Jan 8,32; Jan 7,17. Víra v tato zaslíbení může každého člověka vysvobodit z pasti bludu a hříchu. TV 160.5

Každý se může rozhodnout, které moci se podřídí. Nikdo nemůže padnout tak hluboko a být tak hříšný, aby nemohl najít vysvobození v Kristu. Z úst ďáblem posedlého muže vycházela místo modlitby jen satanova slova. Nevyslovená prosba jeho srdce však byla i přesto vyslyšena. Volání člověka v nouzi, třeba i beze slov, nezůstane nikdy bez povšimnutí. Lidé, kteří chtějí uzavřít s Bohem smlouvu, nebudou ponecháni v moci satana či vlastní slabosti. Spasitel je vyzývá: “Ať se chopí mé záštity a uzavře se mnou pokoj, ať se mnou uzavře pokoj.” Izajáš 27,5. Duchové temnoty budou sice bojovat o každého, nad kým jednou zvítězili, ale Boží andělé je přemohou. Pán praví: “Lze vzít bohatýru to, co pobral? Může uniknout zajatý lid Spravedlivého? Ale Hospodin praví toto: ‘I bohatýru je možno vzít zajatce, co pobral ukrutník, může uniknout. Já s tvými odpůrci povedu spor, já spásu dám tvým synům.’” Izajáš 49,24.25. TV 160.6