Touha věků

25. kapitola — Povolání dalších učedníků

Nad Galilejským jezerem svítalo. Učedníci byli po neúspěšném nočním lovu unaveni a seděli v rybářských člunech na jezeře. Ježíš si přišel k vodě odpočinout. Doufal, že časně ráno tam najde chvíli klidu. Každý den za ním totiž chodily velké zástupy. Brzy se kolem něho opět začali shromažďovat lidé. Jejich počet rychle rostl a tlačili se na něho ze všech stran. Učedníci mezitím připluli ke břehu. Ježíš se chtěl vyhnout velikému návalu, nastoupil proto do Petrova člunu a přikázal mu, aby odrazil loď od břehu. Tak jej bylo lépe vidět i slyšet a mohl učit všechny, kdo tam přišli. TV 152.1

Andělé s obdivem pozorovali, jak jejich slavný velitel sedí v rybářském člunu pohupujícím se na zvlněném jezeře a zvěstuje obrovskému zástupu na břehu radostné poselství o spasení. Patřily mu všechny pocty nebes. On se však sklonil k prostým lidem a pod širým nebem jim hlásal veliké pravdy o svém království. Lepší místo by pro své působení asi nenašel. Jezero, hory, širá pole a slunce zaplavující krajinu svou září mu sloužily jako příklady, na kterých vysvětloval své poselství a které lidem usnadňovaly zapamatovat si jeho učení. Kristova podobenství nikdy nevyzněla naprázdno. Všechno, co řekl, vždy někoho zasáhlo jako slovo věčného života. TV 152.2

Zástup na břehu se stále rozrůstal. Starci opírající se o hole, udatní muži z horských vesnic, rybáři, kteří se právě vrátili z lovu na jezeře, obchodníci, rabíni, bohatí, vzdělaní, staří i mladí přiváděli své nemocné a trpící a tísnili se, jen aby mohli slyšet slova božského Učitele. Na tyto události se těšili proroci. Napsali: TV 152.3

“Země Zabulón a Neftalím,
směrem k moři, za Jordánem,
Galilea pohanů —
lid bydlící v temnotách
uvidí veliké světlo;
světlo vzejde těm,
kdo seděli v krajině stínu smrti.” Matouš 4,15.16. TV 152.4

Kromě zástupu na březích Genezaretského jezera mluvil Ježíš při svém kázání i k jiným posluchačům. Myslel na budoucnost a viděl své věrné ve vězeních, v soudních síních, v pokušení, opuštěné a ztrápené. Viděl jejich radosti i boje a problémy. Slova, která pronesl k shromážděnému davu, patřila i dalším jeho následovníkům. Měla pro ně být poselstvím naděje v utrpení, útěchou v zármutku a nebeským světlem ve tmě. Hlas, který zněl z rybářského člunu na Galilejském jezeře, měl prostřednictvím Ducha svatého přinášet pokoj lidem až do konce času. TV 152.5

Když Ježíš dokončil své kázání, obrátil se k Petrovi a řekl mu, aby se vydal dále na jezero a spustil sítě. Petr byl však sklíčený. Celou noc nic nechytil. Dlouhé hodiny přemýšlel o osudu Jana Křtitele, který se trápil opuštěný ve vězení. Myslel na to, co čeká Ježíše a jeho následovníky, na neúspěch v Judeji a nepřátelství kněží a rabínů. Dokonce ani v práci se mu nedařilo. Díval se na prázdné sítě a budoucnost se mu zdála být temná a beznadějná. Řekl: “Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.” Lukáš 5,5. TV 153.1

V čistých vodách jezera se dalo lovit do sítí jedině v noci. Poté, co se učedníci celou noc bezvýsledně namáhali, se jim zdálo zbytečné vrhat sítě ve dne, ale Ježíš přikázal a oni z lásky k němu poslechli. Šimon a jeho bratr spustili síť. Když ji chtěli vytáhnout, začala se trhat pod tíhou obrovského množství ryb. Museli přivolat na pomoc Jakuba a Jana. Když úlovek společně vytáhli, byly oba čluny tak plné, že jim hrozilo potopení. TV 153.2

Petr však nemyslel ani na čluny, ani na náklad. V nevídaném zázraku viděl projev Boží moci. Pochopil, že Ježíš vládne nad celou přírodou. V Boží přítomnosti cítil svoji vlastní hříšnost. Styděl se za svoji nedůvěru. Láska k Mistrovi, vděčnost za jeho milost a především vědomí vlastní hříšnosti v přítomnosti nekonečné čistoty jej přemohly. Zatímco se ostatní starali o úlovek, Petr padl k Spasitelovým nohám a volal: “Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.” Lukáš 5,8. TV 153.3

Také proroka Daniela přiměla Boží svatost k tomu, že padl před Božího anděla jako mrtvý a řekl: “Velebnost mé tváře se změnila a byla zcela porušena; nezachoval jsem si sílu.” Daniel 10,8. Izajáš při pohledu na Boží slávu prohlásil: “Běda mi, jsem ztracen. Jsem člověk nečistých rtů a mezi lidem nečistých rtů bydlím, a spatřil jsem na vlastní oči Krále, Hospodina zástupů.” Izajáš 6,5. Lidská podstata se vší slabostí a hříšností stála tváří v tvář dokonalosti božství a člověk si uvědomoval svoji naprostou nedostatečnost a zvrácenost. Tento pocit ovládl každého, kdo směl pohlédnout na Boží velikost a slávu. TV 153.4