Cesta k vnitřnímu pokoji

Směřovat výš

Bůh používá nejrůznější způsoby, aby nás oslovil a přitáhl k sobě. Využívá přírody, která působí na naše smysly. Pokud jsme vnímaví, rozpoznáme Boží lásku a velikost ve věcech, které stvořil. Naučíme-li se naslouchat, uslyšíme a pochopíme, co nám Bůh chce prostřednictvím přírody sdělit. CVP 88.1

Zelená pole, vysoké stromy i kvetoucí rostliny — to všechno nás vyzývá, abychom poznávali Boha. Vypráví o něm oblaka a vznešenost oblohy. Déšť a zurčící potůčky nasměrovávají naši pozornost k tomu, kdo všechno stvořil. Zvou nás, abychom ho poznávali. CVP 88.2

Ježíš Kristus pro svá naučení často volil přirovnání z přírody. Stromy, ptactvo, květiny pak lidem připomínaly jeho slova. Kopce, jezero a obloha jim pomáhaly připomínat si pravdy, které jim sdělil. Díky tomu pak lidé mohli přemýšlet o jeho učení i při své práci. CVP 88.3

Bůh si přeje, aby nás těšilo to, co stvořil. Přeje si, abychom se radovali z krásy země. Bůh má rád krásné věci, ale více než krásu přírody má rád krásu charakteru. Přeje si, aby se rozvíjela naše vnitřní čistota a přirozená krása — dvě vlastnosti, díky nimž jsou květiny tak příjemné. CVP 88.4

Budeme-li ochotni naslouchat, Boží stvoření nám poskytne naučení o poslušnosti a důvěře. Nebeská tělesa se pohybují po určených drahách, protože se řídí Božími zákony. Obdobně se Božími zákony řídí také nejmenší částice hmoty. CVP 88.5

Bůh pečuje o všechno, co stvořil. Udržuje hvězdy a planety v prostoru, i když je jich mnohem více, než kolik dokážeme spočítat. Zároveň se stará i o toho nejmenšího ptáčka, který neohroženě zpívá svou píseň. CVP 88.6

Náš nebeský Otec také laskavě pečuje o každého z nás. Sleduje, když jdeme do práce, slyší, když se modlíme. Dívá se, když večer uléháme ke spánku i když ráno vstáváme. Pozoruje boháče, kteří hodují ve svých sídlech, i chudáky, kteří shromažďují rodiny kolem skromně prostřených stolů. Bůh vnímá každou slzu a každý úsměv. CVP 88.7

Když uvěříme tomu, že Bohu na nás záleží, nebudeme se muset zbytečně starat. Zármutek ani starosti pak nebudou naplňovat náš život. Potom všechno — maličkosti i velké věci — svěříme do Božích rukou. On zná řešení našich problémů a má sílu nést naše starosti. Pak budeme moci, možná poprvé, zažít opravdový vnitřní mír a pokoj. CVP 89.1