Cesta k vnitřnímu pokoji

O čem přemýšlíme?

Jestliže myslíme jen na sebe, odvracíme se od Ježíše Krista, který nám dává život a sílu. Boží nepřítel, satan, to velmi dobře ví, proto se snaží naši pozornost odvádět od Ježíše Krista. Snaží se, abychom nežili s Kristem a nic pro něj nedělali. CVP 73.1

Satan se snaží naši pozornost odvádět od Boha pomocí různých zábav tohoto světa. Úspěšně také používá starosti a problémy života. Využívá rovněž chyby jiných lidí i naše vlastní nedostatky a slabosti, aby naše myšlenky odváděl od Boha. Nedávejme mu možnost, aby nás takto klamal. CVP 73.2

I lidé, kteří opravdu chtějí žít pro Boha, často tráví příliš mnoho času přemýšlením o svých chybách. Tímto způsobem se je satan snaží odvádět od Boha a naděje na vítězství. My sami bychom se neměli stát ústředním a hlavním námětem svého přemýšlení. Neměli bychom se trápit nad tím, zda získáme věčný život. Když přemýšlíme o sobě, nemyslíme na Boha, který je zdrojem naší síly. Měli bychom se Bohu odevzdat a důvěřovat mu. Měli bychom přemýšlet a mluvit o Ježíši Kristu a zapomínat na sebe. CVP 73.3

Odložme své obavy a důvěřujme Bohu. Potom budeme moci prohlásit podobně jako apoštol Pavel:“A tak ten, kdo žije, nejsem už já, ale žije ve mně Kristus. A tomuto pravému životu dala ve mně vzniknout víra v Božího Syna, který mě miloval a obětoval se za mne.” ²¹ CVP 73.4

Bůh nás vyzývá, abychom na něj spoléhali. On je schopen ochránit všechno, co mu odevzdáme. Jestliže se svěříme do jeho rukou, dá nám prostřednictvím Ježíše Krista sílu, abychom uspěli v zápase proti zlu a jeho nositeli — satanu. CVP 73.5

Když se Kristus stal člověkem, spojil se s lidstvem poutem lásky. Tuto vazbu můžeme přerušit pouze my svým rozhodnutím. Satan nás pokouší, abychom tuto vazbu s Ježíšem Kristem přerušili. Musíme si dávat pozor a modlit se, aby nás nic nepřimělo vybrat si pro svůj život jiného vládce. Po celý život máme svobodu se rozhodnout. CVP 73.6

Zaměřme svůj pohled trvale na Ježíše Krista a on nás podrží. Pokud se díváme na Ježíše, jsme v bezpečí. Nic nás nedokáže vytrhnout z jeho ruky. CVP 74.1

Musíme se na něj dívat stále, protože se tak sami“postupně stáváme jeho obrazem čím dál věrnějším a krásnějším, jak nás jeho Duch mění a přetváří”.²² CVP 74.2

Čím více první apoštolové sledovali Ježíše Krista, tím více se mu podobali. Když naslouchali jeho slovům, cítili, že jej potřebují. Hledali ho, našli a pak jej následovali. Žili s ním v jednom domě a sedali u jeho stolu. Trávili s ním čas doma i na cestách. Byli vlastně jeho žáky. Každý den naslouchali, když jim sděloval Boží pravdu. Pozorovali ho podobně, jako žák sleduje svého mistra, aby se naučil, co má dělat. Apoštolové“byli lidé jako my”.²³Podobně jako my zápasili se zlem. Potřebovali stejnou Boží milost jako my, aby dokázali vést správný život podle Boží vůle. CVP 74.3

Jan, milovaný učedník, se nejvíce podobal svému učiteli. Původně však projevoval nepříjemnou a nelaskavou povahu. Od přirozenosti byl sobec, namyšlený a ctižádostivý. Někdy jednal impulzivně, bez rozmyslu. Když měl pocit, že se k němu druzí nechovají správně, hned se rozčílil. Když však pochopil krásu Kristova charakteru, uvědomil si své vlastní nedostatky a stal se pokorným. CVP 74.4

Jan vnímal sílu a laskavost Ježíše Krista. Sledoval jeho moc a jeho lásku. Vnímal, že Ježíš je pokorný, i když je král. Když jej Jan pozoroval, pocítil k němu velkou náklonnost. Každý den se obracel ke svému učiteli, až nakonec přestal myslet na sebe a vnímal pouze Ježíše Krista. Jeho sobectví a prudká povaha se podřídily Bohu. Duch svatý z něho udělal nového člověka. Síla Kristovy lásky proměnila Janovu povahu. CVP 74.5

Spojíme-li se s Ježíšem Kristem, určitě i my prožijeme změnu. Jestliže bude Kristus žít v nás, celá naše přirozenost se změní k lepšímu. Jeho Duch, jeho láska povedou naše srdce k pokoře a zaměří naše myšlenky a tužby k Bohu a k věčným hodnotám. CVP 74.6