Cesta k vnitřnímu pokoji

Pravá motivace

Někteří lidé tvrdí, že slouží Bohu, snaží se však dodržovat jeho požadavky bez jeho pomoci. Svými vlastními skutky se pokoušejí vytvořit si ušlechtilý charakter a zasloužit si Boží záchranu. Nemotivuje je láska ke Kristu. Snaží se konat dobré skutky v přesvědčení, že to Bůh od nich vyžaduje, aby se mohli dostat do nebe. Takové náboženství nemá cenu. Jestliže v nás bude žít Kristus, naplní nás jeho láska. Radost, která je důsledkem přátelství s ním, nás bude motivovat, abychom mu byli co nejblíže. Budeme o něm přemýšlet tak intenzivně, že zapomeneme na svoje sobecké zájmy. Láska k němu bude usměrňovat každý náš čin. CVP 46.4

Jestliže si uvědomíme Boží lásku, nebudeme se ptát, co je minimum jeho požadavků, aby se to dalo ještě považovat za poslušnost. Naopak, budeme se snažit uskutečnit všechno, co si náš Zachránce přeje. Ti, kdo o sobě tvrdí, že jsou křesťané, ale neprožívají opravdovou lásku k Ježíši Kristu, mluví prázdná slova. Pro ně je život s Kristem vlastně hrozná dřina. CVP 46.5

Máme pocit, že odevzdat Kristu všechno, je příliš velký požadavek? Položme si otázku: Co pro mne Kristus vykonal? Boží Syn dal všechno — svůj život, svou lásku, trpěl — proto, aby nás zachránil. My si takový projev lásky nezasloužíme. Má smysl před ním zavírat své srdce? CVP 47.1

V každém okamžiku života od něj dostáváme různé dary — projevy jeho požehnání a milosti. Nikdy nevíme, od čeho všeho nás ochránil. Můžeme se seznámit s Pánem, který za nás položil svůj život, a pak jeho lásku odmítnout? Ježíš Kristus je vládce nebes, ale kvůli nám se pokořil. Máme právo si stěžovat, že musíme zápasit se svým sobectvím a pokořit se? CVP 47.2

Lidská pýcha se ptá: Proč bych se měl pokořit a litovat svých hříchů dříve, než budu mít jistotu, že mě Bůh přijme? Odpověď můžeme najít, když pohlédneme na Ježíše Krista. Je to vládce nebes, a přesto se postavil na naše místo a nesl naše viny.“Vždyť položil svůj vlastní život a zemřel jako nějaký provinilec. Vzal na sebe nepravosti všech lidí a stal se prostředníkem těch, kdo se provinili.” ⁷ CVP 47.3

Když Kristu odevzdáme celý svůj život, co mu tím vlastně dáme? Odevzdáme mu své srdce zamořené zlem — hříchem, aby ho očistil a uzdravil. Žádáme ho, aby nás svou nekonečnou láskou zachránil. A přesto si někteří lidé myslí, že je to těžké, odevzdat mu život. Stydím se, když něco takového slyším, stydím se tato slova napsat. CVP 47.4