Myšlenky o naději

“Náš denní chléb dej nám dnes.” Matouš 6,11

První polovina modlitby, kterou nás naučil Pán Ježíš, se týká Božího jména, jeho království a jeho vůle. Máme se modlit, aby lidé ctili Boží jméno, aby přišlo jeho království a aby všichni konali jeho vůli. Jestliže klademe Boží službu na první místo, pak smíme s důvěrou žádat, aby Bůh uspokojil naše potřeby. Jestliže jsme se zřekli svého já a odevzdali se Kristu, jsme členy Boží rodiny a vše, co patří Otci, patří i nám. Bůh nám otevřel všechny své poklady, jak tohoto světa, tak i budoucího. Služba andělů, dar Božího Ducha a práce Božích služebníků — to všechno je pro nás. Svět a vše, co je v něm, patří nám natolik, nakolik nám může přinést dobro. I nepřátelství bezbožných se projeví jako prospěšné, protože nás vychovává pro nebeské království. Jestliže “vy jste Kristovi”, “všechno je vaše” 1. Korintským 3,23.22. MON 65.4

Jsme jako děti, které ještě nepřevzaly své dědictví. Bůh nám ještě nepředal naše vlastnictví, aby nás satan svou lstí neoklamal, jako oklamal první dvojici v ráji. Kristus je pro nás uchovává v bezpečí před zničením. Jako děti však dostaneme každý den, co potřebujeme. Každý den se proto máme modlit: “Náš denní chléb dej nám dnes.” Neztrácejme odvahu, chybí-li nám dostatečné zásoby pro zítřek. Vždyť máme od Boha ujištění: “Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.” Židům 13,5. MON 65.5

David píše: “Od své mladosti, a jsem už starý, jsem neviděl, že by byl opuštěn spravedlivý, nebo že by jeho potomci žebrali o chléb.” Žalm 37,25. Bůh, který poslal krkavce, aby krmili Elijáše u potoka Kerít, neopustí žádné ze svých věrných a nesobeckých dětí. O člověku, který žije podle Boží vůle, je napsáno: “...bude mu dán chléb, vody mu potečou neustále.” “V čase zlém nebudou zahanbeni, najedí se dosyta i za dnů hladu.” “On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal, jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?” Izajáš 33,16; Žalm 37,19; Římanům 8,32. Pán Ježíš, který ulehčoval těžkosti a starosti své ovdovělé matce a pomáhal jí starat se o domácnost v Nazaretě, cítí s každou matkou, která zápasí o chléb pro své děti. Spasitel, který měl soucit se zástupy lidí, protože byli “vysílení a skleslí” (Matouš 9,36), má stále soucit s potřebnými. Chce jim stále žehnat. Právě v modlitbě, kterou dal svým následovníkům, nás učí, abychom nezapomínali i na potřebné. MON 65.6

Když se modlíme “náš denní chléb dej nám dnes”, žádáme o něj nejen pro sebe, ale i pro druhé. Uznáváme, že Boží dary nejsou určeny jen nám. Bůh nám je dává, avšak očekává, že nasytíme i hladové. A tak má Bůh ve své dobrotě péči o ponížené (Žalm 68,11). Sám říká: “Dáváš-li oběd nebo večeři, nezvi své přátele ani své bratry ani příbuzné a bohaté sousedy... Ale dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé. Blaze tobě, poněvadž nemají čím ti odplatit; ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých.” (Lukáš 14,12-14) MON 66.1

“Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo.” “Kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet, a kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet.” 2. Korintským 9,8.6. MON 66.2

Prosba o denní chléb v sobě nezahrnuje jen modlitbu za pokrm k zachování těla, ale i za duchovní chléb, který potřebujeme k životu věčnému. Pán Ježíš nás vyzývá: “Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm zůstávající pro život věčný.” Jan 6,27) Pak o sobě říká: “Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude navěky.” (Jan 6,51. Náš Spasitel je chléb života. Jíst tento chléb znamená zajímat se o jeho lásku a přijímat ji do svého srdce. MON 66.3

Krista přijímáme prostřednictvím jeho slova. Bůh nám dává svého Ducha, abychom Boží slovo pochopili a vštípili si jeho pravdy do svých srdcí. Denně se máme modlit, aby nám Bůh při čtení jeho slova poslal Ducha svatého. Duch svatý nám má objasňovat pravdu a posilovat nás k plnění všech povinností. MON 66.4

Bůh nás učí, abychom denně prosili o věci časné i duchovní, a tím sleduje naše dobro. Chce, abychom si uvědomili svou závislost na jeho soustavné péči. Usiluje o to, abychom s ním byli ve stálém spojení. Ve společenství s Kristem — při modlitbě a studiu velkých a vzácných pravd Božího slova — se naše hladové nitro nasytí. Jako ti, kdo žízní, najdeme občerstvení u zdroje života. MON 66.5