Myšlenky o naději

“A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci.” Matouš 6,5.

Farizeové vymezili k modlitbě určité hodiny. Často se přihodilo, že v určenou hodinu byli někde na ulici nebo na tržišti. Ať byli kdekoli, třeba uprostřed spěchajícího davu, zastavili se a hlasitě odříkávali své formální modlitby. Pán Ježíš tuto bohoslužbu, která sloužila pouze k jejich vlastnímu vyvýšení, přísně pokáral. Nebyl proti modlitbám na veřejnosti, sám se modlil se svými učedníky i před zástupy lidí. Učil však, že soukromá modlitba nepatří na veřejnost. Modlitbu, která vyvěrá z osobního vztahu k Bohu, má slyšet pouze Bůh. Takovou modlitbu by nemělo vyslechnout žádné zvědavé ucho. MON 51.4

“Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku.” Matouš 6,6. Urči si místo pro soukromou modlitbu. Pán Ježíš měl vybraná místa, kde rozmlouval s Bohem. I my bychom si měli zvolit podobná místa. Často potřebujeme odejít na nějaké místo, byť sebeskromnější, kde bychom byli sami s Bohem. MON 51.5

“Modli se k svému Otci, který zůstává skryt.” Matouš 6,6. Ve jménu Pána Ježíše smíme předstupovat před Boha s důvěrou dítěte. Nepotřebujeme žádného člověka jako prostředníka. Ve jménu Pána Ježíše můžeme otevřít své srdce Otci jako někomu, kdo nás zná a miluje. MON 51.6

Na skrytém místě, kde nás může vidět a slyšet jedině Bůh, můžeme vyjádřit svá nejtajnější přání a touhy Otci nezměrného slitování. A v samotě, když se vnitřně ztišíme, promluví k našemu srdci onen hlas, který vždy odpoví na volání lidské nouze. MON 52.1

“Vždyť Pán je plný soucitu a slitování.” Jakubův 5,11. S neúnavnou láskou je ochotný poslouchat vyznání zbloudilých a přijímat jejich pokání. Očekává od nás projev vděčnosti stejně jako matka čeká úsměv uznání od svého milovaného dítěte. Přeje si, abychom pochopili, jak opravdově a vřele po nás touží. Nabízí nám, abychom svoje těžkosti předložili jeho soucitu, svůj zármutek jeho lásce, své rány jeho uzdravující moci, svoji slabost jeho síle, svou prázdnotu jeho plnosti. Nikoho, kdo k němu přišel, ještě nezklamal. “Pohleďte k němu, ať se rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou.” Žalm 34,6. MON 52.2

Lidé, kteří hledají Boha v soukromí, předkládají mu své potřeby a žádají jej o pomoc, neprosí nadarmo. “Tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.” Matouš 6,4. Když si zvolíme Krista za svého každodenního průvodce, pocítíme, že nás obklopuje moc neviditelného světa. Tím, že vzhlížíme k Ježíši, stáváme se mu podobni. Takový pohled nás mění. Naše povaha se zjemňuje a zušlechťuje pro nebeské království. Společenství a setkávání s Pánem povede jistě k prohloubení zbožnosti, čistoty a nadšení. Budeme se lépe modlit. Boží výchova se v našem životě projeví novou pílí a nadšením. MON 52.3

Člověk, který denně usilovně prosí Boha o pomoc a sílu, získá jen ušlechtilé touhy, jasné pojetí pravdy a povinnosti, bude jednat jen z čistých pohnutek a ustavičně hladovět a žíznit po spravedlnosti. Stálé spojení s Bohem nás uschopní rozšiřovat světlo pokoje a vyrovnanosti, které vládne v našem srdci, na lidi, s nimiž se stýkáme. Síla, kterou čerpáme modlitbou, a vytrvalé úsilí vychovávat povahu k ohleduplnosti a pozornosti nás připravují pro každodenní povinnosti, naplňují nás pokojem za všech okolností. MON 52.4

Když se přiblížíme k Bohu, staneme se jeho mluvčími. Vloží nám do úst svoje poselství a dokonce slova, kterými ho budeme chválit. Naučí nás, jak máme děkovat svému nebeskému Otci a oslavovat ho po vzoru andělů. Z celého našeho života bude vyzařovat světlo a láska Spasitele, který v nás přebývá. Jestliže člověk prožívá život vírou v Syna Božího, vnější nesnáze se ho tolik nedotýkají. MON 52.5