Myšlenky o naději

Úvod

Kázání na hoře je nebeským požehnáním světu — hlasem od Božího trůnu. Bůh je lidstvu dal, aby mu bylo ukazatelem povinností a světlem z nebe, nadějí a útěchou v malomyslnosti, radostí a povzbuzením ve všech životních situacích. Kníže kazatelů, největší učitel, v něm pronáší slova, která mu svěřil Otec. MON 7.1

Kázání na hoře je Kristovým pozdravem nejen věřícím, nýbrž celé lidské rodině. Zdá se, jako by Kristus na okamžik zapomněl, že je na zemi a nikoli v nebi, a použil pozdravu obvyklého ve světě světla. Z jeho rtů plynou požehnání, jako když vytryskne dlouho zadržovaný proud života. MON 7.2

Kristus nás nenechává na pochybách, jaké povahové rysy se mu budou vždy líbit a kterým také požehná. Od lidí ctižádostivých, kteří se těší přízni světa, se obrací k těm, které oni neuznávají. Vyhlašuje za blahoslavené všechny, kdo přijímají jeho světlo a život. MON 7.3

Chudým v duchu, tichým, pokorným, zarmouceným, opovrhovaným, pronásledovaným otvírá svou zachraňující náruč a říká: “Pojďte ke mně..., a já vám dám odpočinout.” Matouš 11,28. MON 7.4

Kristus se při pohledu na bídu světa nemusí rmoutit, že stvořil člověka. V lidském srdci vidí více než jen hřích a bídu. Ve své nekonečné moudrosti a lásce vidí možnosti člověka, vidí výšky, jakých může dosáhnout. Ví, že ačkoli lidé zneužívali dary milosti a pošlapávali důstojnost, kterou jim Bůh dal, přesto má být Stvořitel oslaven jejich vykoupením. MON 7.5

Čas neubere nic ze síly myšlenek, které Kristus pronesl na hoře blahoslavenství. Každá věta je drahokamem z klenotnice pravdy. Zásady vyslovené v tomto kázání platí pro všechny věky a jsou určeny všem lidem. S božskou mocí vyjádřil Kristus svou víru a naději, když označoval jednu skupinu lidí po druhé za blahoslavené, protože si vypěstovali správné povahové rysy. Každý, kdo vírou žije jako Pán Ježíš — Dárce života, může dosáhnout cíle, vytčeného v jeho slovech. MON 7.6

E. G. Whiteová