Na úsvitu dějin

20. kapitola — Josef v Egyptě

Josef byl zatím se svými vězniteli na cestě do Egypta. Chlapec mohl v dáli rozeznat pahorky, mezi nimiž ležel otcův tábor. Hořce plakal, když ve svém osamění a zármutku pomyslel na svého milujícího otce. V uších mu zněla pichlavá a urážlivá slova, která slyšel v odpověď na své zoufalé úpěnlivé prosby v Dótanu. Díval se do budoucnosti s chvějícím se srdcem. Jaký bude jeho úděl v cizí zemi, kam je vlečen, v osamění a bez přátel? Na určitou dobu se Josef zcela poddal neovládanému zármutku a úzkosti. NUD 99.1

Avšak i tato zkušenost se pro něj měla stát požehnáním. Během několika hodin se naučil tomu, čemu by se jinak nenaučil ani za léta. Jeho otec mu svým straněním a shovívavostí škodil. Toto nadržování popuzovalo jeho bratry k hněvu a podnítilo je ke krutému činu, který ho odloučil od jeho domova. Podporovalo jeho povahové nedostatky. Stával se domýšlivým a náročným. Cítil, že není připraven vyrovnat se s těžkostmi, které ho čekají v hořkém životě otroka, na němž nikomu nezáleží. NUD 99.2

Potom se jeho myšlenky obrátily k Bohu jeho otce. Často naslouchal vyprávění o vidění, které měl Jákob, když jako vyhnanec a uprchlík utíkal ze svého domova. Slyšel o Hospodinových zaslíbeních daných Jákobovi i o tom, jak v hodině nouze přišli andělé, aby ho poučili, povzbudili a chránili. Byl poučen o Boží lásce, která poskytne Vykupitele. Pojednou před ním živě vyvstala všechna tato vzácná zaslíbení. Josef věřil, že Bůh jeho otců bude i jeho Bohem. Na této cestě se cele odevzdal Hospodinu a modlil se, aby s ním Ochránce Izraele byl v zajetí. NUD 99.3

Pevně se rozhodl, že zůstane věrný Bohu a že bude jednat jako oddaný ctitel nebeského Krále. Vypořádá se statečně s těžkostmi svého údělu a splní věrně každou povinnost. Hrozné neštěstí, které prožil během jednoho dne, ho proměnilo ze zhýčkaného dítěte v přemýšlivého, odvážného a vyrovnaného muže. NUD 99.4

Po příchodu do Egypta byl Josef prodán Potífarovi, veliteli faraonovy tělesné stráže. Po deset let tu byl vystaven pokušením, když žil uprostřed modlářství, obklopen vší královskou pompou, bohatstvím a kulturou tehdy nejcivilizovanějšího národa světa. Přesto Josef zůstal věrný Bohu. Všude kolem sebe viděl neřest a slyšel nemorální řeči, avšak jednal, jako by neviděl a neslyšel. Nedovolil svým myšlenkám zabývat se zakázanými tématy. Netoužil získat si oblibu u Egypťanů za cenu porušení svých zásad. Nesnažil se zatajit skutečnost, že uctívá Hospodina. NUD 99.5

“S Josefem však byl Hospodin, takže ho provázel zdar; byl v domě svého egyptského pána. Jeho pán viděl, že je s ním Hospodin a že všemu, co on činí, dopřává Hospodin zdaru.” 1. Mojžíšova 39,2.3. Potífarova důvěra k Josefovi denně rostla, až ho nakonec povýšil na správce nad celým svým majetkem. “Ponechal tedy všechno, co měl, v rukou Josefových. Nestaral se přitom o nic, leda o chléb, který jedl.” 1. Mojžíšova 39,6. Josefova píle, péče a úsilí byly korunovány Božím požehnáním. Dokonce i jeho pán, který sloužil modlám, v tom viděl tajemství jeho úspěchu. Bůh byl oslaven věrností svého služebníka. Božím záměrem bylo, aby se ukázal výrazný rozdíl mezi jednáním člověka, který věří v Boha, a jednáním modloslužebníků. Takto mělo světlo nebeské milosti zářit uprostřed temnoty pohanství. Vrchní velitel jednal s Josefem spíše jako se synem než jako s otrokem. Mladý muž přicházel do styku s vysoce postavenými a vzdělanými lidmi a získal znalosti v oblasti vědy, jazyků a politiky. Tak se mu dostalo vzdělání nezbytného pro budoucího předsedu vlády v Egyptě. NUD 100.1