Na úsvitu dějin

17. kapitola — Útěk

Protože byl Ezauem ohrožován na životě, uprchl Jákob z otcovského domu. Odešel však s otcovým požehnáním. Izák mu znovu připomněl zaslíbení smlouvy a nabádal ho, aby si vybral ženu z matčiny rodiny v Mezopotámii. NUD 84.1

S přetěžkým srdcem se Jákob vydal na svou osamělou pouť. Jen s holí v ruce musel ujít stovky kilometrů územím, které obývaly divoké kočovné kmeny. Sužován výčitkami svědomí a strachem, vyhýbal se lidem, aby ho nevystopoval jeho rozzlobený bratr. Obával se, že navždy ztratil požehnání, které mu Bůh chtěl dát. Satan byl nablízku a dorážel na něj se svými pokušeními. NUD 84.2

Druhého dne večer byl už daleko od otcova tábora. Cítil se jako vyvrhel a věděl, že si všechny problémy způsobil sám svým nesprávným jednáním. Doléhala na něj beznaděj a stěží se odvažoval modlit. Byl však tak osamělý, že cítil potřebu Boží ochrany tak jako nikdy předtím. S pláčem vyznával svůj hřích a toužil po nějakém důkazu, že není docela opuštěn. Ztratil veškerou sebedůvěru a obával se, že ho Bůh zavrhl. NUD 84.3

Avšak Boží milosrdenství se stále rozprostíralo nad Božím chybujícím a malověrným služebníkem. Hospodin ve své milosti odpověděl na Jákobovu potřebu a zjevil se mu jako Spasitel. Jákob zhřešil, ale teď mu byla ukázána cesta, jak se může znovu dostat do souladu s Bohem. NUD 84.4

Unavený poutník ulehl na zem a místo polštáře si dal pod hlavu kámen. Ve snu uviděl žebřík, jehož jeden konec stál na zemi a druhý dosahoval do nebe. Po tomto žebříku vystupovali a sestupovali andělé. Nad ním stál Hospodin slávy a z nebe bylo slyšet Boží hlas: “Já jsem Hospodin, Bůh tvého otce Abrahama a Bůh Izákův. Zemi, na níž ležíš, dám tobě a tvému potomstvu. Tvého potomstva bude jako prachu země. Rozmůžeš se na západ i na východ, na sever i na jih. V tobě a tvém potomstvu dojdou požehnání všechny čeledi země.” 1. Mojžíšova 28,13.14. Toto zaslíbení bylo dáno Abrahamovi a Izákovi a nyní bylo zopakováno Jákobovi. Pak byla vyřčena slova útěchy a povzbuzení: “Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš, a zase tě přivedu do této země. Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem ti slíbil.” 1. Mojžíšova 28,15. NUD 84.5

Ve svém milosrdenství odhalil Hospodin před kajícím uprchlíkem budoucnost, aby byl připraven odolávat pokušením, která na něj dolehnou, až bude sám uprostřed modlářů a intrikánů. Vědomí, že jeho prostřednictvím se má naplnit Boží záměr, ho bude neustále pobízet k věrnosti. NUD 84.6

V tomto vidění byly Jákobovi představeny ty části plánu vykoupení, které byly pro něj v té době podstatné. Tajemný žebřík, který viděl ve snu, byl totožný s tím, o němž mluvil Kristus s Natanaelem: “Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka.” Jan 1,51. Hřích Adama a Evy oddělil zemi od nebe, takže lidé nemohli komunikovat se svým Tvůrcem. Přesto svět nebyl ponechán napospas beznaději. Žebřík představuje Ježíše, který byl určen jako prostředník ke spojení země s nebem. Kristus spojuje člověka v jeho slabosti a bezmocnosti se zdrojem nekonečné moci. NUD 85.1

To vše bylo Jákobovi zjeveno v jeho snu. Ačkoli část tohoto zjevení pochopil okamžitě, jeho velké a tajuplné pravdy studoval po celý svůj život a rozuměl jim stále lépe a lépe. NUD 85.2

Jákob se probudil v hlubokém tichu noci. Vidění zmizelo. Spatřil jen matné obrysy osamělých pahorků a jasné nebe poseté hvězdami. Ale měl slavnostní pocit, že Bůh je s ním. “Jistě je na tomto místě Hospodin,” zvolal, “a já jsem to nevěděl!… Není to nic jiného než dům Boží, je to brána nebeská.” 1. Mojžíšova 28,16.17. NUD 85.3

“Za časného jitra vzal Jákob kámen, který měl v hlavách, a postavil jej jako posvátný sloup; svrchu jej polil olejem. Tomu místu dal jméno Bét-el (to je Dům Boží).” 1. Mojžíšova 28,18.19. Pak se zavázal slavnostním slibem: “Bude-li Bůh se mnou, bude-li mě střežit na cestě, na niž jsem se vydal, dá-li mi chléb k jídlu a šat k odívání a navrátím-li se v pokoji do domu svého otce, bude mi Hospodin Bohem. Tento kámen, který jsem postavil jako posvátný sloup, stane se domem Božím. A ze všeho, co mi dáš, odvedu ti poctivě desátky.” 1. Mojžíšova 28,20-22. NUD 85.4

Jákob se nepokoušel s Bohem smlouvat. Hospodin mu už zaslíbil prosperitu a tento slavnostní slib tryskal ze srdce naplněného vděčností za ujištění o Boží milosti. Jákob cítil, že zvláštní důkazy Boží přízně vyžadují odpověď. NUD 85.5

Křesťan si má často s vděčností připomínat zvláštní okamžiky vysvobození, které mu Bůh dal prožít, když před ním otevřel cestu ve chvíli, kdy se všechno zdálo temné a neschůdné, když ho povzbudil v okamžiku, kdy malomyslněl. V pohledu na nesčetná požehnání se má často ptát: “Jak se mám odvděčit Hospodinu, že se mne tolikrát zastal?” Žalm 116,12. NUD 85.6

Kdykoli Bůh mimořádně zasáhne v náš prospěch nebo je nám udělena nová neočekávaná přízeň, měli bychom projevit vděčnost za Boží dobrotu oběťmi a dary na jeho dílo. Stále přijímáme Boží požehnání, proto máme rovněž stále dávat. NUD 85.7

Jákob řekl: “A ze všeho, co mi dáš, odvedu ti poctivě desátky.” 1. Mojžíšova 28,22. Spokojíme se my, kteří se radujeme z plného světla evangelia, s tím, že dáme Bohu méně, než dávali ti, kdo žili před námi a měli menší poznání? Není naše povinnost v porovnání s nimi větší? Boží nezměrnou lásku a jeho dar nesmírné hodnoty ovšem nelze měřit našimi matematickými výpočty, stráveným časem, vynaloženými prostředky nebo láskou. Desátky Kristu! Jak skrovná almužna! Jak nepatrná odplata za nevyčíslitelný dar! Kristus z golgotského kříže nás volá k naprostému posvěcení všeho, co máme a co jsme. NUD 85.8