Na úsvitu dějin

Šalomoun králem

David dovršil sedmdesátý rok svého života. Těžkosti a námaha jeho potulného života v mládí, mnohé války a utrpení pozdějších let podkopaly pramen života. Slabost a stáří spolu s touhou po ústraní mu bránily v pohotovém pochopení toho, co se děje v království, a v bezprostřední blízkosti trůnu opět propukla vzpoura. NUD 368.8

Tím, kdo nyní bažil po trůnu, byl Adónijáš. “Byl velmi pěkné postavy” (1. Královská 1,6), ale bezzásadový a lehkomyslný. Když vyrůstal, “otec ho po celý ten čas nezarmoutil otázkou: ‘Co to děláš?’” 1. Královská 1,6. V dětství byl málo kázněn a teď se vzbouřil proti autoritě Boha, který jmenoval na trůn Šalomouna. NUD 368.9

Šalomoun byl způsobilejší než jeho starší bratr. Přestože byla Boží volba zřetelně dána najevo, Adónijáš nepolevoval v získávání stoupenců. Jóab, který byl až dosud vždy věrný trůnu, se teď stejně jako kněz Ebjátar připojil k odboji proti Šalomounovi. NUD 369.1

Vzpoura uzrála. Vzbouřenci se sešli k velké slavnosti, aby prohlásili Adónijáše králem, když tu byly jejich plány překaženy rychlou akcí kněze Sádoka, proroka Nátana a Šalomounovy matky Bat-šeby. Ti králi představili celou situaci a připomněli mu Boží nařízení, že jeho nástupcem na trůně má být Šalomoun. David se okamžitě vzdal úřadu ve prospěch Šalomouna, který byl ihned pomazán a prohlášen za krále. Vzpoura byla zlomena. NUD 369.2

Ebjátarův život byl s ohledem na jeho úřad a dřívější věrnost Davidovi ušetřen, avšak byl sesazen z úřadu nejvyššího kněze, který přešel na Sádoka a jeho potomky. Jóab a Adónijáš byli po nějakou dobu ponecháni naživu, ale po Davidově smrti byli za svůj zločin potrestáni. Vykonání rozsudku na Davidovu synovi završilo čtyřnásobný trest, který svědčil o tom, jak si Bůh ošklivil Davidův hřích. NUD 369.3