Na úsvitu dějin

Bouře

Zvěř a ptáci našli své útočiště. Noe a jeho rodina byli v korábu. “A Hospodin za ním zavřel.” 1. Mojžíšova 7,16. Masivní dveře, které ti, kdo byli uvnitř, nemohli zavřít, se posouvány neviditelnýma rukama pomalu dostávaly na své místo. Noe byl zavřen uvnitř a ti, kdo odmítli Boží milosrdenství, zůstali venku. Podobně se zavřou dveře milosti, až Kristus před svým příchodem na nebeských oblacích ukončí svou přímluvnou službu za hříšníky. Pak už Boží milost nebude krotit bezbožníky a satan bude mít plnou nadvládu nad těmi, kdo odmítli milosrdenství. Budou se snažit zničit Boží lid. Avšak tak jako byl Noe ukryt v korábu, tak budou spravedliví zaštítěni Boží mocí. NUD 40.1

Po sedm dní od chvíle, kdy Noe a jeho rodina vešli do korábu, se neobjevil žádný náznak přicházející bouře. Během tohoto času byla zkoušena jejich víra. Pro lidi venku to byla doba triumfu. Pokračovali v žertování o projevech Boží moci. V zástupech se shromáždili kolem archy a s opovážlivou hrubostí, jakou předtím ještě nikdy neprojevili, se vysmívali jejím obyvatelům. NUD 40.2

Avšak osmého dne se nebe zatáhlo temnými mraky. Hrom burácel a oblohu protínaly blesky. Brzy začaly padat velké kapky deště. Svět dosud nikdy nic takového nezažil a srdce lidí zachvátil strach. Všichni se v duchu ptali: “Je možné, že měl Noe pravdu a že je svět odsouzen k záhubě?” Zvířata pobíhala sem a tam šílená hrůzou. Potom “se provalily všechny prameny obrovské propastné tůně a nebeské propusti se otevřely” 1. Mojžíšova 7,11. Zdálo se, že voda padá z oblaků v mohutných vodopádech. Řeky vystoupily ze svých koryt a zatopily údolí. Ze země vytryskly s nepopsatelnou silou proudy vody. NUD 40.3

Lidé se nejdřív dívali na své nádherné domy, překrásné zahrady a háje, kam umístili své modly, které teď byly ničeny blesky z nebe. Oltáře, na nichž byly přinášeny lidské oběti, se rozpadly a modláři se chvěli před mocí živého Boha. NUD 41.1

Jak bouře nabírala na síle, hrůza lidí a zvířat byla nepopsatelná. Nad burácením hromobití bylo slyšet nářek lidí, kteří pohrdli Boží autoritou. I samotný satan, donucený zůstat uprostřed valících se přívalů, se bál o svůj vlastní život. Nyní proklínal Boha. Mnozí lidé se stejně jako satan rouhali Bohu. Jiní byli šílení strachem, spínali své ruce ke korábu a úpěnlivě prosili, aby do něj byli vpuštěni. Svědomí konečně procitlo k poznání, že existuje Bůh, který vládne na nebesích. NUD 41.2

Upřímně k němu volali, avšak jeho ucho zůstalo k jejich křiku hluché. V této hrozné hodině poznali, že přestupování Božího zákona způsobilo jejich zkázu. Přesto necítili pravou lítost. Neošklivili si zlo. Kdyby byl býval od nich soud odvrácen, byli by se vrátili zpět ke svému vzdoru vůči nebi. NUD 41.3

Někteří se křečovitě drželi korábu, dokud nebyli smeteni vzdouvajícími se vlnami nebo dokud je od něj neodtrhl náraz na skálu či strom. Každá částečka masivní archy se chvěla, jak se do ní opíral nemilosrdný vichr. Ryk zvířat uvnitř vyjadřoval jejich strach a bolest. Ale koráb pokračoval bezpečně ve své plavbě. Andělé měli nařízeno jej chránit. NUD 41.4

Někteří lidé přivázali své děti a sebe na silná zvířata, protože věděli, že se vyšplhají na nejvyšší místa, aby utekla před stoupající vodou. Jiní se připoutali k vysokým stromům na pahorcích a horách, ale stromy byly vykořeněny a vrženy do vzdouvajících se vln. Když voda stoupala stále výš, lidé prchali do nejvyšších hor, aby tam hledali útočiště. Člověk a zvíře spolu často zápasili o záchytný bod, dokud nebyli oba smeteni ze zemského povrchu. NUD 41.5

Z nejvyšších vrcholů lidé široko daleko viděli jen bezbřehý oceán. Vážná varování Božího služebníka už nebyla předmětem jejich posměchu. Tito odsouzení hříšníci úpěnlivě prosili o jedinou hodinu zkušební lhůty, o ještě jednu výzvu z Noemových úst! Avšak láska stejně jako spravedlnost vyžadovaly, aby Boží soudy učinily přítrž hříchu. Ti, kdo opovrhovali Bohem, zahynuli v černých hlubinách. NUD 41.6