Na úsvitu dějin

Jónatanovo přátelství

Pronásledovatel Davida ujistil, že je mezi nimi vše v pořádku, avšak David královu pokání příliš nedůvěřoval. Toužil se ještě jednou setkat se svým přítelem Jónatanem. Vědom si své vlastní neviny, vyhledal králova syna a naléhavě si stěžoval: “Co jsem provedl? Jaký je můj zločin? Jaký je můj hřích vůči tvému otci, že mi ukládá o život?” 1. Samuelova 20,1. NUD 320.7

Jónatan se domníval, že jeho otec už neusiluje o Davidův život. “Toho buď dalek! Nezemřeš. Vždyť můj otec neudělá ani to nejmenší, aniž se mi svěří. Proč by tohle můj otec přede mnou skrýval? Není tomu tak.” 1. Samuelova 20,2. NUD 320.8

Jónatan nemohl uvěřit, že by po tak významném projevu Boží moci chtěl jeho otec Davidovi ublížit. To by byla vzpoura proti Bohu. NUD 320.9

Avšak David nebyl přesvědčen. Řekl Jónatanovi: “Nicméně, jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, od smrti mě dělí jen krůček.” 1. Samuelova 20,3. NUD 320.10

V době novoluní se v Izraeli slavily náboženské svátky. Očekávalo se, že jak David, tak Jónatan se objeví u královské tabule. Ale David se bál přijít a bylo dohodnuto, že navštíví své bratry v Betlémě. Při svém návratu se měl ukrýt na poli nedaleko hodovní síně a po tři dny se neměl objevit před králem. Jónatan si bude všímat Saulovy reakce. Jestliže král neprojeví žádný hněv, pak bude pro Davida bezpečné vrátit se na králův dvůr. NUD 321.1

Když bylo Davidovo místo druhý den prázdné, král se zeptal: “‘Proč Jišajův syn včera ani dnes nepřišel k hodu?’ Jónatan Saulovi odpověděl: ‘David mě naléhavě prosil, aby směl do Betléma. Řekl: Propusť mě, naše čeleď má ve městě obětní hod. Můj bratr mi přikázal přijít. Jestliže jsem tedy získal tvou přízeň, rád bych se uvolnil a podíval se na své bratry. Proto se nedostavil ke královu stolu.’” 1. Samuelova 20,27-29. NUD 321.2

Když Saul uslyšel tato slova, byl přemožen hněvem. Prohlásil, že dokud je David naživu, Jónatan nemůže usednout na trůn. Je třeba okamžitě povolat Davida a zabít ho. Jónatan se za něj opět přimlouval: “Proč má zemřít? Co provedl?” 1. Samuelova 20,32. To krále v jeho zuřivosti jen ještě víc popudilo, takže kopím, které bylo určeno pro Davida, mrštil po svém vlastním synovi. NUD 321.3

Princ byl zarmoucen a pokořen. Opustil královskou rezidenci a ve smluvenou dobu odešel na místo, kde se měl David dovědět o králových záměrech. Hořce plakali. Králův zlověstný hněv vrhl stín na tyto mladé muže a jejich zármutek byl nevýslovný. Když se rozcházeli, zněla Davidovi v uších Jónatanova poslední slova: “Jdi v pokoji. Co jsme si my dva v Hospodinově jménu přísahali, toho ať je Hospodin navěky svědkem mezi mnou a tebou i mezi mým a tvým potomstvem.” 1. Samuelova 20,42. NUD 321.4