Na úsvitu dějin

63. kapitola — David a Goliáš

Když si král Saul uvědomil, že ho Bůh odmítl, byl naplněn hořkou vzpourou a zoufalstvím. Neměl správnou představu o svém hříchu a nenapravil svůj život, nýbrž stále přemýšlel o tom, co považoval z Boží strany za nespravedlivé jednání vůči sobě, když bylo jeho potomkům upřeno nástupnické právo na trůn. Ustavičně se zabýval předpověděnou zkázou, která postihne jeho dům. Nepřijal Boží trest s pokorou, ale ve své nadutosti si tak zoufal, až málem ztratil rozum. NUD 314.1

Jeho rádcové mu radili, aby vyhledal dobrého hudebníka v naději, že konejšivé tóny nějakého melodického nástroje uklidní jeho nepokojného ducha. Před krále byl jako znamenitý hráč na harfu předveden David. Jeho nebem inspirované melodie měly požadovaný účinek. Temný mrak nad Saulovou myslí byl jako zázrakem rozehnán. NUD 314.2

Kdykoli bylo třeba, byl David znovu povolán, aby upokojil mysl neklidného panovníka. Ačkoli Saul nacházel v Davidovi a jeho hudbě zalíbení, mladý pastýř se vracel z královského paláce na pastviny polí a pahorků s pocitem úlevy. NUD 314.3

David získával stále větší oblibu u Boha i u lidí. Pobýval na královském dvoře a poznával vladařské povinnosti. Pronikl do některých tajů v povaze prvního izraelského krále. Poznal, že Saulova domácnost není ve svém soukromém životě vůbec šťastná. To naplňovalo jeho mysl obavami. Ale sáhl po své harfě a vyluzoval melodie, které jeho mysl povznášely k Původci veškerého dobra, a temné mraky, které zdánlivě zahalovaly budoucnost stínem, byly rozptýleny. NUD 314.4

Tak jako byl pro svůj úkol vychováván Mojžíš, tak podobně Hospodin připravoval Jišajova syna, aby se stal vůdcem Božího vyvoleného lidu. Liduprázdné pahorky a divoké rokle, jimiž David se svými stády procházel, byly místy, kde se zdržovala dravá zvěř. Nezřídka se stávalo, že jeho stáda napadli hladoví lvi nebo medvědi. David byl vyzbrojen pouze prakem a pastýřskou holí. Přesto prokázal velkou odvahu, když chránil své stádo. Když později popisoval tato střetnutí, řekl: “Když přišel lev anebo medvěd, aby odnesl ze stáda ovci, hnal jsem se za ním a bil jsem ho a vyrval mu ji z tlamy. Když se proti mně postavil, chytil jsem ho za dolní čelist a bil jsem ho, až jsem ho usmrtil. Tvůj služebník ubil jak lva, tak medvěda.” 1. Samuelova 17,34-36. Jeho zkušenost v něm rozvinula odvahu, pevnost a víru. NUD 314.5

Když Izrael vyhlásil Pelištejcům válku, tři z Jišajových synů vstoupili do Saulovy armády, ale David zůstal doma. Po určité době však šel navštívit tábor. Na otcův příkaz měl přinést vzkaz a jídlo svým starším bratrům. Jišaj ovšem nevěděl, že izraelská armáda je v nebezpečí a že David je veden andělem, aby zachránil svůj lid. NUD 315.1

Když se David přiblížil k vojsku, Izraelci a Pelištejci stáli proti sobě v bojovém postavení, armáda proti armádě. Tu vystoupil do popředí hrdina Pelištejců Goliáš a urážlivými slovy vyzýval Izraelce, aby ze svého středu vybrali muže, který by se s ním utkal v boji. Když se David dověděl, že pelištejský posměch na ně dopadá den co den, aniž se nějaký bojovník odváží vychloubače umlčet, vzplanul horlivostí obhájit Boží čest. NUD 315.2

Izraelští vojáci byli sklíčeni. Říkali si navzájem: “Viděli jste toho muže, co vystoupil? Vystupuje, aby tupil Izraele.” 1. Samuelova 17,25. S pocitem studu a rozhořčení David zvolal: “Kdo je ten neobřezaný Pelištejec, že tupí řady živého Boha?” 1. Samuelova 17,26. NUD 315.3

I jako pastýř projevoval David nevídanou odvahu, statečnost a sílu a Samuelova tajemná návštěva v domě jejich otce vzbudila v Davidových bratrech podezření o skutečném účelu prorokovy návštěvy. Probudila se v nich žárlivost. NUD 315.4

A teď Elíab považoval Davidovu otázku za výtku své osobní zbabělosti, že se nepokusil obra umlčet. Starší bratr Davida hněvivě okřikl: “Proč jsi sem přišel? Komu jsi nechal ten houfeček ovcí na stepi? Však znám tvou drzost i tvé zlé srdce! Přišel jsi sem dolů, aby ses mohl dívat na bitvu.” 1. Samuelova 17,28. David odpověděl uctivě, ale rozhodně: “Copak jsem udělal? Nejde o královo slovo?” 1. Samuelova 17,29. NUD 315.5