Na úsvitu dějin

Saulova hořká zkušenost

Když byl Saul povolán na trůn, nedostávalo se mu znalostí a měl vážné povahové nedostatky. Avšak Hospodin mu dal svého svatého Ducha a postavil ho tam, kde mohl rozvíjet vlastnosti nezbytné pro vládce Izraele. Kdyby byl zůstal pokorný, každá dobrá vlastnost by se posílila, kdežto špatné sklony by ztratily na síle. To je dílo, které chce Hospodin vykonat pro všechny, kdo se mu odevzdají. Odhalí jim jejich povahové vady a dá jim sílu, aby napravili své chyby. NUD 308.9

Ačkoli byl Saul zpočátku pokorný a nezakládal si na sobě, když byl povolán na trůn, úspěch ho učinil příliš sebevědomým. Udatnost a vojenské umění, které prokázal při osvobozování Jábeše v Gileádu, podnítily nadšení celého národa. Nejprve připsal slávu Bohu, ale později si pocty přisvojil. Ztratil ze zřetele svou závislost na Bohu a srdcem odešel od Hospodina. Takto byla připravena cesta k jeho troufalému hříchu v Gilgálu. Táž slepá sebedůvěra ho vedla k odmítnutí Samuelova napomenutí. Kdyby uznal svou chybu, tato hořká zkušenost by ho v budoucnu dokázala ochránit. Kdyby se byl Hospodin po události v Gilgálu od Saula zcela odvrátil, nemluvil by s ním opět prostřednictvím svého proroka a nepověřil by ho splněním určitého úkolu, jímž mohl napravit chyby minulosti. NUD 309.1

Když Saul setrvával ve svém zatvrzelém sebeospravedlňování, odmítl jediný prostředek, kterým ho Bůh mohl zachránit před ním samým. Náboženskými obřady vykonanými v Gilgálu v přímém rozporu s Božím příkazem se Saul postavil mimo pomoc, kterou mu Bůh chtěl poskytnout. Při výpravě proti Amálekovi se Hospodinu nelíbila částečná poslušnost. Bůh nedal lidem svobodu, aby se odchylovali od jeho požadavků. NUD 309.2

“Poslouchat je lepší než obětní hod.” 1. Samuelova 15,22. Bez trpělivosti, víry a poslušného srdce byly přinesené oběti bezcenné. Když Saul navrhl, že obětuje to, co Bůh odsoudil k záhubě, otevřeně pohrdl Boží autoritou. Taková bohoslužba by byla urážkou nebes. Přesto mnozí jednají podobně. Ačkoli odmítají věřit a plnit některé Hospodinovy požadavky, nabízejí Bohu svou formální bohoslužbu. Hospodin je nemůže přijmout, jestliže setrvávají ve vědomém přestupování byť jen jednoho z jeho přikázání. NUD 309.3

“Vzdor je jako hříšné věštění a svéhlavost jako kouzla a ctění domácích bůžků.” 1. Samuelova 15,23. Ti, kdo se stavějí proti Boží vládě, se spolčují s arciodpadlíkem. Satan způsobí, aby se všechno jevilo ve falešném světle. Ti, kdo jsou pod jeho okouzlující mocí, se podobně jako naši první rodiče domnívají, že přestoupením Božího zákona získají pouze velké výhody. NUD 309.4

Mnozí jsou takto satanem svedeni k sebeklamu a žijí ve víře, že slouží Bohu. V Kristově době projevili židovští zákoníci a starší velkou horlivost pro Boží čest tím, že ukřižovali Božího Syna. Týž duch stále vládne v srdcích těch, kdo se rozhodli žít podle vlastní vůle v rozporu s vůlí Boží. NUD 309.5

Saulovu osudnou troufalost je nutno přičíst satanským kouzlům. Ve své neposlušnosti vůči Božímu příkazu byl skutečně inspirován satanem, tak jako jsou jím ovlivněni ti, kdo provozují kouzelnictví. A když byl pokárán, přidal ke vzpouře zatvrzelost. Nemohl by více urazit Božího Ducha, ani kdyby se byl otevřeně spojil s modloslužebníky. NUD 309.6

V Saulovi dal Bůh Izraeli krále podle jejich vlastního srdce, jak řekl Samuel: “Nuže tady je král, kterého jste si zvolili a vyžádali.” 1. Samuelova 12,13. Jeho vzezření bylo v souladu s jejich představami o královské vznešenosti. Jeho osobní statečnost a vojevůdcovské schopnosti byly vlastnosti, které považovali za nejlepší pro zajištění úcty ostatních národů. Nepožadovali vůdce se skutečně šlechetným charakterem, který pěstoval lásku a Boží bázeň. Nevyhledávali Boží cestu, nýbrž svou vlastní. Proto jim dal Bůh takového krále, jakého si přáli — takového, jehož charakter byl odrazem jejich vlastní povahy. Kdyby byl Saul spoléhal na Boha, Bůh by byl s ním. Když se však rozhodl jednat nezávisle na Bohu, Hospodin byl nucen ho pominout. Potom povolal na trůn “muže podle svého srdce” (1. Samuelova 13,14), muže, který bude spoléhat na Boha a dá se vést Božím Duchem, muže, který když zhřeší, přijme napomenutí a napraví se. NUD 310.1