Na úsvitu dějin

U moábského krále

Jakmile moábskému králi oznámili Bileámův příchod, vyšel prorokovi vstříc, aby ho přivítal. Když vyjádřil své překvapení nad Bileámovým otálením při pohledu na bohatou odměnu, která ho čekala, prorok odpověděl: “Teď jsem k tobě přišel. Budu však vůbec s to něco promluvit? Budu moci mluvit jen to, co mi vloží do úst Bůh.” 4. Mojžíšova 22,38. Bileám velmi litoval, že dostal takové omezení. Obával se, že nebude moci provést svůj záměr. NUD 210.1

Král spolu s nejvyššími hodnostáři království zavedli Bileáma “na Baalova posvátná návrší” (4. Mojžíšova 22,41), odkud mohl přehlédnout hebrejský tábor. Jak málo věděli Izraelci o tom, co se odehrává tak blízko nich! Jak málo si uvědomovali, jakou péči jim Bůh ve dne v noci věnuje! NUD 210.2

Bileám měl určité znalosti o obětních obřadech Hebrejů a doufal, že když je drahými dary předčí, zajistí si tím úspěšné provedení svých hříšných záměrů. Dal postavit sedm oltářů a na každém z nich přinesl oběť. “Potom odešel na holé návrší” (4. Mojžíšova 23,3), aby se setkal s Bohem. NUD 210.3

Král spolu s moábskými knížaty a velmoži stáli vedle oběti a vyhlíželi prorokův návrat. Konečně přišel a lidé čekali na jeho slova, která navždy ochromí tu tajuplnou moc, která pracuje pro nenáviděné Izraelce. Bileám řekl: NUD 210.4

“Z Aramu přivedl mě Balák, z východních hor moábský král: Pojď mi proklít Jákoba, pojď zaklínat Izraele! Jak mám zatratit, když Bůh nezatracuje? Jak mám zaklínat, když Hospodin nezaklíná? Vidím ho z temene skal, z pahorků na něj hledím: Je to lid, který přebývá odděleně, nepočítá se mezi pronárody. Kdo sečte prach Jákobův, kdo spočítá byť jen čtvrtinu Izraele? Kéž umřu smrtí lidí přímých, kéž je můj konec jako jeho!” 4. Mojžíšova 23,7-10. NUD 210.5

Když se Bileám díval na izraelský tábor, viděl s úžasem důkaz jejich prosperity. Byli mu představeni jako divoký, neorganizovaný dav, jehož potulné bandy zaplavují zemi a jsou škůdci a postrachem okolních národů. Ale to, co spatřil, bylo pravým opakem toho všeho. Uviděl rozlehlý a bezvadně organizovaný tábor, v němž vládla dokonalá disciplína a řád. Bylo mu ukázáno, s jakým zalíbením Bůh pohlíží na Izrael a jak odlišným charakterem se Hebrejové vyznačují jako Boží vyvolený lid. Neměli být stavěni na stejnou úroveň s ostatními národy, ale měli být nad ně nade všechny vyvýšeni. “Je to lid, který přebývá odděleně, nepočítá se mezi pronárody.” 4. Mojžíšova 23,9. Jak zřetelně se toto proroctví naplnilo v pozdějších dějinách Izraele! Po všechna staletí zůstali odlišným lidem. NUD 210.6

Bileám spatřil rozmach a blahobyt pravého Božího Izraele až do konce času, zvláštní přízeň Nejvyššího, která provází ty, kdo ho milují a bojí se ho. Viděl, jak je podpírá Boží paže, když vstupují do temného údolí stínu smrti. A spatřil je, jak vycházejí ze svých hrobů, korunováni slávou, ctí a nesmrtelností. Viděl vykoupené, jak se radují v neutuchající slávě přetvořené země. Když spatřil korunu slávy na hlavě každého z nich a hleděl do budoucnosti na jejich věčně šťastný život, pronesl vážnou modlitbu: “Kéž umřu smrtí lidí přímých, kéž je můj konec jako jeho!” 4. Mojžíšova 23,10. NUD 210.7

Kdyby byl Bileám přijal světlo, které mu Bůh dal, okamžitě by rázně zpřetrhal veškeré kontakty s Moábci a v hlubokém pokání by se vrátil k Bohu. Avšak Bileám miloval mzdu nepravosti. NUD 211.1

Balák očekával zlořečení, které dopadne jako zničující rána na Izrael, a hněvivě vykřikl: “Cos mi to provedl? Vzal jsem tě, abys mé nepřátele zatratil, a ty jen žehnáš!” 4. Mojžíšova 23,11. Bileám vyznal, že mluvil svědomitě v souladu s Boží vůlí a že slova, která splynula z jeho rtů, byla vynucena Boží mocí. “Což nemusím dbát toho, abych mluvil, co mi vkládá do úst Hospodin?” 4. Mojžíšova 23,12. NUD 211.2