Na úsvitu dějin

Lid se opět bouří

Brzy poté, co opustili horu Hór, utrpěli Izraelci porážku v bitvě s Aradem, jedním z kenaanských králů. Ale když hledali pomoc u Boha, Bůh jim přispěchal na pomoc a jejich nepřátelé byli poraženi. Místo aby v nich toto vítězství vyvolalo vděčnost, vzbudilo v nich pýchu a přílišné sebevědomí. NUD 201.2

Pokračovali v cestě směrem na jih přes sluncem vyprahlé údolí, kde nebyl žádný stín ani vegetace. Trpěli únavou a žízní. Znovu selhali, když měli zůstat pevní ve zkoušce víry a trpělivosti. Tím, že se v myšlenkách zabývali těžkostmi, ještě více se vzdálili od Boha. Ztratili ze zřetele skutečnost, že by byli ušetřeni cesty kolem Edómu, kdyby nereptali, když přestala téct voda v Kádeši. Namlouvali si, že kdyby Bůh a Mojžíš nezasáhli, mohla jim už patřit zaslíbená země. Poté, co si svůj úděl mnohonásobně ztížili oproti původnímu Božímu plánu, pěstovali hořké myšlenky týkající se toho, jak s nimi Bůh jedná, a nakonec nebyli s ničím spokojeni. Egypt pro ně byl mnohem přitažlivější než svoboda a země, do níž je Bůh vedl. NUD 201.3

“Lid propadl na té cestě malomyslnosti a mluvil proti Bohu a proti Mojžíšovi: ‘Proč jste nás vyvedli z Egypta? Abyste nás na poušti umořili? Vždyť tu není chléb ani voda! Tato nuzná strava se nám už protiví.’” 4. Mojžíšova 21,4.5. NUD 201.4

Mojžíš lidem věrně představil jejich velký hřích. Bůh sám je svou mocí chránil. “Vodil tě velikou a hroznou pouští, kde jsou ohniví hadi a štíři, žíznivým krajem bez vody.” 5. Mojžíšova 8,15. Na všech cestách našli vždy vodu, chléb z nebe a pokoj a bezpečí ve stínu oblakového sloupu ve dne a ohnivého sloupu v noci. Andělé jim sloužili, když stoupali do skalnatých vrchů nebo se trmáceli po hrbolatých stezkách pouště. V jejich řadách nebyl jediný nemocný. Nohy jim při dlouhém putování neotékaly a ani jejich oděv nezvetšel. Bůh před nimi vyhnal divoké šelmy a jedovaté plazy, žijící v lesích a na poušti. NUD 201.5

Chráněni Boží mocí si neuvědomovali nespočetná nebezpečí, která je obklopovala. Ve své nevěře si přáli zemřít a Hospodin nyní dovolil, aby na ně přišla smrt. Jedovatým hadům, jimiž byla zaplavena poušť, se říkalo ohniví, neboť jejich uštknutí způsobovalo bolestivý zánět a rychlou smrt. Když Bůh od Izraelců odňal svou ochrannou ruku, byl velký počet lidí uštknut těmito jedovatými plazy. NUD 201.6