Na úsvitu dějin

Provinění a trest

Bůh při této příležitosti nevynesl soud nad těmi, kteří Mojžíše a Árona tak provokovali. Veškeré pokárání dopadlo na hlavu vůdců. Mojžíš a Áron se cítili sami uraženi a ztratili ze zřetele skutečnost, že reptání nebylo namířeno proti nim, nýbrž proti Bohu. Zaměřili se na sebe, a tak nevědomky upadli do hříchu a zanedbali svou povinnost představit lidem jejich provinění proti Bohu. NUD 195.1

“Hospodin však Mojžíšovi a Áronovi řekl: ‘Protože jste mi neuvěřili, když jste měli před syny Izraele dosvědčit mou svatost, neuvedete toto shromáždění do země, kterou jim dám.’” 4. Mojžíšova 20,12. Musí zemřít, než Izraelci překročí Jordán. Nemohli být obviněni z vědomého a úmyslného hříchu. Byli přemoženi náhlým pokušením a okamžitě svého činu upřímně litovali. Hospodin jejich pokání přijal, ale kvůli škodě, kterou mohl jejich hřích napáchat mezi lidmi, nemohlo jejich jednání zůstat bez trestu. NUD 195.2

Mojžíš oznámil lidu, že je nemůže dovést do zaslíbené země, protože selhal, když jim měl představit Boží slávu. Prosil je, aby si povšimli, jak přísný trest na něj dopadl, a aby přemýšleli o tom, jak musí Bůh pohlížet na jejich reptání, když na něj dopadl soud, který oni sami zapříčinili. Řekl jim, že úpěnlivě prosil Boha, aby změnil tento rozsudek, ale že byl odmítnut. NUD 195.3

Když si během svého putování Izraelci stěžovali na těžkosti, s nimiž se setkávali na cestě, Mojžíš jim řekl: “Vaše reptání jsou namířena proti Bohu. Nebyl jsem to já, ale Bůh, kdo vás vysvobodil z otroctví.” Avšak svými hněvivými slovy “To vám máme vyvést vodu?” ve skutečnosti souhlasil s reptáním lidí a ospravedlňoval je. Hospodin tento dojem navždy vymaže z jejich myslí tím, že Mojžíšovi nedovolí vejít do zaslíbené země. To byl nepochybný důkaz, že jejich vůdcem nebyl Mojžíš. Hospodin řekl: “Hle, posílám před tebou posla, aby tě opatroval na cestě a aby tě uvedl na místo, které jsem připravil. Měj se před ním na pozoru a poslouchej ho, nevzdoruj mu, neboť přestupky vám nepromine, poněvadž v něm je mé jméno.” 2. Mojžíšova 23,20.21. NUD 195.4

Mojžíš řekl: “Kvůli vám se Hospodin rozhněval i na mne.” 5. Mojžíšova 1,37. O tomto přestoupení vědělo celé společenství. Kdyby bylo vzato na lehkou váhu, vzbudilo by to dojem, že u lidí, kteří zastávají zodpovědné postavení, lze omluvit netrpělivost, jestliže k ní byli silně vyprovokováni. Když však Mojžíš a Áron kvůli tomuto jedinému hříchu nemohli vstoupit do Kenaanu, lid poznal, že Bůh není přijímačem osob. NUD 195.5

Lidé všech budoucích dob musí vidět, že Bůh nebes nikomu nenadržuje a v žádném případě neospravedlňuje hřích. Jeho dobrota a láska ho vede k tomu, aby jednal s hříchem jako se zlem, které ničí mír a štěstí celého vesmíru. NUD 195.6

Bůh lidem odpustil větší přestoupení, ale nemohl se k hříchu vedoucích postavit stejně jako k hříchu těch, kdo byli vedeni. Bůh poctil Mojžíše nad všechny ostatní lidi na zemi. Skutečnost, že se mu dostalo tak velkého světla a poznání, učinila jeho hřích ohavnějším. Věrnost, kterou projevil v minulosti, nevyváží jeden špatný čin. Čím větší světlo a přednosti jsou člověku darovány, tím horší je jeho pád a těžší jeho trest. NUD 196.1

Mojžíšův hřích byl jedním z běžných provinění. Žalmista říká, že “jeho rty pronesly nerozvážnost” Žalm 106,33. Podle lidského soudu se to může zdát jako nezávažná záležitost. Avšak jestliže Bůh zacházel s tímto hříchem tak přísně u svého nejvěrnějšího a nejvýše poctěného služebníka, neomluví ho ani u ostatních. Duch sebepovyšování a sklon kárat bratry se Bohu nelíbí. Čím důležitější postavení člověk zastává, tím je nutnější, aby pěstoval trpělivost a pokoru. NUD 196.2

Jestliže si ti, kdo zaujímají zodpovědná postavení, přisvojují slávu, která náleží Bohu, satan dobyl vítězství. Každé nutkání naší přirozenosti nebo sklon srdce potřebuje být neustále pod kontrolou Božího Ducha. Proto ať máme jakkoli velké poznání, ať se nám dostává sebevětší Boží přízně, musíme zůstat pokorní a prosit ve víře, aby Bůh ovládal všechna naše hnutí mysli. NUD 196.3

Na Mojžíše bylo vloženo velmi velké břemeno. Jen několik mužů bude zkoušeno tak těžce jako on. Přesto to nemohlo omluvit jeho hřích. Jakkoli velký tlak je na člověka vyvíjen, přestoupení je jeho vlastním činem. Není v moci země ani pekla přinutit někoho, aby se dopustil zla. Ať jsou útoky sebeostřejší nebo sebeneočekávanější, Bůh poskytuje pomoc a v jeho síle můžeme zvítězit. NUD 196.4