Na úsvitu dějin

Zákon lásky

Když jim byl představen Boží úžasný zákon pravdy, lidé si uvědomili jako nikdy předtím odpornou povahu hříchu a svou vlastní vinu před tváří svatého Boha. Lid volal k Mojžíšovi: “Mluv s námi ty a budeme poslouchat. Bůh ať s námi nemluví, abychom nezemřeli.” 2. Mojžíšova 20,19. Vůdce odpověděl: “Nebojte se! Bůh přišel proto, aby vás vyzkoušel, aby bylo zřejmé, že se ho budete bát a přestanete hřešit.” 2. Mojžíšova 20,20. NUD 145.8

Lid zaslepený a ponížený otroctvím a pohanstvím nebyl připraven plně ocenit dalekosáhlé zásady deseti Božích přikázání. Byly vydány další předpisy, které objasňovaly a uplatňovaly principy Desatera v praxi. Tyto zákony byly označeny jako “soudy”, protože podle nich měli soudit soudcové. Na rozdíl od deseti přikázání byly tyto zákony předány Mojžíšovi v soukromí. NUD 145.9

První z nich se vztahuje na služebníky. Hebrej nemohl být prodán do otroctví na celý život. Jeho služba byla omezena na šest let. Sedmého roku mu musela být vrácena svoboda. Bylo dovoleno mít otroky neizraelského původu, ale jejich život a osoba byly přísně chráněny. Ten, kdo zavraždil otroka, měl být potrestán. Jestliže pán ublížil otrokovi třeba jen tím, že mu vyrazil zub, musel ho za to propustit na svobodu. NUD 145.10

Izraelci si měli dávat pozor, aby nepěstovali ducha krutosti, jímž sami trpěli pod nadvládou svých egyptských pánů. Vzpomínka na jejich vlastní těžkou dřinu jim měla umožnit, aby se uměli vcítit do postavení otroka a byli laskaví a milosrdní. NUD 145.11

Obzvlášť bylo pamatováno na práva vdov a sirotků. Hospodin prohlásil: “Žádnou vdovu a sirotka nebudete utiskovat. Jestliže je přece budeš utiskovat a oni budou ke mně úpět, jistě jejich úpění vyslyším. Vzplanu hněvem a pobiji vás mečem, takže z vašich žen budou vdovy a z vašich synů sirotci.” 2. Mojžíšova 22,21-23. Cizinci, kteří se připojili k Izraeli, měli být chráněni před zlem nebo útlakem. “Nebudeš utlačovat hosta; víte přece, jak bývá hostu v duši, neboť jste byli hosty v egyptské zemi.” 2. Mojžíšova 23,9. NUD 146.1

Bylo zakázáno brát lichvářské úroky od chudých. Oděv nebo přikrývka chudého člověka, které byly vzaty do zástavy, musely být do západu slunce vráceny. Soudcové byli varováni před převracením rozsudku, podáváním falešných důkazů nebo braním úplatků. Pomluva byla zakázána a skutky milosrdenství se měly prokazovat i osobním nepřátelům. NUD 146.2

Lidem byla připomenuta posvátnost zachovávání soboty. Byly ustanoveny roční svátky, při nichž se měli všichni muži národa shromáždit před Hospodinem a přinést mu své dary vděčnosti a prvotiny ze své úrody. Všechna tato ustanovení byla dána pro dobro Izraele. Hospodin řekl: “Buďte mými muži svatými.” 2. Mojžíšova 22,30. NUD 146.3

Mojžíš měl tyto zákony zaznamenat a měly být pečlivě střeženy jako základ národního práva a — spolu s Desaterem — podmínkou naplnění Božích zaslíbení daných Izraeli. NUD 146.4

Poté přišlo další poselství: “Hle, posílám před tebou posla, aby tě opatroval na cestě a aby tě uvedl na místo, které jsem připravil. Měj se před ním na pozoru a poslouchej ho, nevzdoruj mu, neboť přestupky vám nepromine, poněvadž v něm je mé jméno.” 2. Mojžíšova 23,20.21. Jejich Vůdcem byl Kristus, přítomný v oblakovém a ohnivém sloupu. Tyto předobrazy ukazovaly na Spasitele, který přijde, a zároveň i na přítomného Spasitele, který dal Mojžíšovi přikázání pro lid a byl jim představen jako jediný zdroj požehnání. NUD 146.5