Na úsvitu dějin

Voda ze skály

Když Izraelci odešli z pouště Sínu, utábořili se v Refídimu. Nebyla tam voda a oni opět nedůvěřovali Boží prozřetelnosti. Lidé přišli k Mojžíšovi se žádostí: “Dejte nám vodu, chceme pít!” 2. Mojžíšova 17,2. Rozzlobeně křičeli: “Proto jsi nás vyvedl z Egypta, abys nás, naše syny a stáda umořil žízní?” 2. Mojžíšova 17,3. Když byli bohatě zásobeni potravou, s pocitem studu vzpomínali na svou nevěru a slibovali, že budou v budoucnu důvěřovat Hospodinu. Avšak při první zkoušce jejich víra selhala. Zdálo se, že oblakový sloup, který je vede, skrývá nějaké hrozné tajemství. A Mojžíš — kdo to vlastně je? Jaký záměr asi sleduje tím, že je vyvedl z Egypta? Jejich srdce naplnila podezíravost a nedůvěra, a v návalu hněvu ho chtěli ukamenovat. NUD 139.2

Mojžíš v úzkosti volal k Hospodinu: “Jak se mám vůči tomuto lidu zachovat?” 2. Mojžíšova 17,4. Bylo mu řečeno, aby s sebou vzal starší Izraele a hůl, pomocí níž konal zázraky v Egyptě, a předstoupil před lid. A Hospodin mu řekl: “Já tam budu stát před tebou na skále na Chorébu. Udeříš do skály a vyjde z ní voda, aby lid mohl pít.” 2. Mojžíšova 17,6. Mojžíš uposlechl a voda vytryskla mocným proudem a bohatě zásobila tábor. Hospodin ve své milosti použil hůl za svůj nástroj, aby je vysvobodil. NUD 139.3

Byl to Boží Syn, kdo stál zahalen v oblakovém sloupu před Mojžíšem a dal vytrysknout životodárné vodě. Celá pospolitost viděla Hospodinovu slávu. Avšak kdyby byl oblak odstraněn, byli by usmrceni hrozným jasem Toho, který se v něm skrýval. NUD 139.4

Nevěra, kterou projevili, byla trestuhodná a Mojžíš se bál, že na nich spočine Boží soud. Nazval to místo “Massa a Meriba (to je Pokušení a Svár)” (2. Mojžíšova 17,7) na památku jejich hříchu. NUD 139.5