Na úsvitu dějin

26. kapitola — Putování pouští

Od Rudého moře se zástupy Izraele pod vedením oblakového sloupu opět vydaly na cestu. Vědomí svobody je naplňovalo radostí. Každá myšlenka na nespokojenost byla zaplašena. NUD 136.1

Avšak když šli, nemohli po tři dny najít vodu. Zásoby, které si s sebou vzali, byly vyčerpány. Neměli nic, čím by uhasili svou palčivou žízeň, když znaveně putovali po sluncem vyprahlých pláních. Mojžíš, který dobře znal tento kraj, věděl to, co ostatní nevěděli, totiž že v Maře, kam se ubírají, sice jsou prameny, ale voda není pitná. S pocitem sklíčenosti naslouchal radostným výkřikům, které všude zaznívaly jako ozvěnou: “Voda! Voda!” Muži, ženy a děti vesele pospíchali a hrnuli se k prameni, když tu pojednou propukli ve zklamaný nářek. Voda byla hořká! NUD 136.2

Ve svém zoufalství se pustili do Mojžíše. Neuvědomovali si, že Boží přítomnost v tajuplném oblaku vedla jeho stejně jako je. Mojžíš udělal to, na co oni zapomněli. Volal upřímně k Bohu o pomoc. “A Hospodin mu ukázal dřevo. Když je hodil do vody, voda zesládla.” 2. Mojžíšova 15,25. Zde dal Bůh Izraeli zaslíbení: “Jestliže opravdu budeš poslouchat Hospodina, svého Boha, dělat, co je v jeho očích správné, naslouchat jeho přikázáním a dbát na všechna jeho nařízení, nepostihnu tě žádnou nemocí, kterou jsem postihl Egypt. Neboť já jsem Hospodin, já tě uzdravuji.” 2. Mojžíšova 15,26. NUD 136.3

Z Mary putoval lid do Élimu, kde našli “dvanáct vodních pramenů a sedmdesát palem” 2. Mojžíšova 15,27. Tady několik dní tábořili. NUD 136.4

Za měsíc po jejich odchodu z Egypta se začaly ztenčovat jejich zásoby potravin. Jak obstarat potravu pro tak obrovské množství lidí? Dokonce i vedoucí a starší lidu se připojili k reptání proti vůdcům, které Bůh ustanovil: “Kéž bychom byli zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme sedávali nad hrnci masa, když jsme jídávali chléb do sytosti. Vždyť jste nás vyvedli na tuto poušť, jen abyste celé toto shromáždění umořili hladem.” 2. Mojžíšova 16,3. NUD 136.5

Zatím ještě netrpěli hladem, ale měli strach o budoucnost. Ve své obrazotvornosti viděli své děti umírat hlady. Hospodin dovolil, aby je obklíčily těžkosti a aby se ztenčily jejich zásoby jídla, protože chtěl, aby se obrátili k Tomu, který je jejich Vysvoboditelem. Kdyby ve své potřebě volali k němu, nepochybně by jim podal důkazy o své lásce a péči. Byla to z jejich strany hříšná nedůvěra, která počítala s tím, že by oni nebo jejich děti mohli zemřít hlady. NUD 136.6

Bylo nutné, aby se setkali s těžkostmi a zakusili nedostatek. Bůh je vyvedl z ponížení, aby zaujali čestné místo mezi národy a přijali svaté poslání. Kdyby pamatovali na všechno, co pro ně vykonal, a věřili mu, ochotně by snášeli nesnáze, strádání, ba i skutečné utrpení. Ale oni zapomněli na Boží dobrotu a moc, které jim projevil tím, že je vysvobodil z otroctví. Zapomněli, jak byly jejich děti uchovány, když anděl zhouby pobil všechny prvorozené v Egyptě. Zapomněli na slavný projev Boží moci u Rudého moře. Zapomněli, že jejich nepřátelé, kteří se je pokusili pronásledovat, utonuli ve vodách moře. NUD 137.1

Místo aby řekli: “Bůh pro nás učinil velké věci, byli jsme otroky a nyní z nás udělal velký národ”, hovořili o nesnázích cesty a ptali se, kdy jejich únavná pouť skončí. NUD 137.2

Bůh si přeje, aby se jeho lid v dnešní době znovu zamýšlel nad těžkostmi, jimiž prošel starý Izrael, aby si z toho mohl vzít ponaučení ve své přípravě na nebeský Kenaan. Mnozí se dívají na Izraelce v minulosti, diví se jejich nevíře a myslí si, že oni sami by nebyli tak nevděční. Když je však třebas jen malými těžkostmi zkoušena jejich víra, neprojevují větší důvěru nebo trpělivost než starý Izrael. Reptají na postup, jakým se je Bůh rozhodl pročistit. Ačkoli jsou jejich současné potřeby uspokojeny, žijí mnozí ve stálé úzkosti, že je postihne chudoba a že jejich děti budou trpět. Místo aby je překážky vedly k hledání pomoci u Boha, oddělují je od něj, protože v nich vzbuzují neklid a nespokojenost. NUD 137.3

Proč bychom měli být nevděční a nedůvěřiví? Ježíš je naším přítelem. Celé nebe má zájem na našem blahu. Úzkost a strach zarmucují svatého Božího Ducha. Bůh si nepřeje, aby byl jeho lid zmalomyslněn pečováním o tento život. NUD 137.4

Náš Pán nám neříká, že na naší cestě nečíhají žádná nebezpečí, ale nasměrovává nás k útočišti, které nikdy nezklame. Zve unavené a ustarané: “Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.” Matouš 11,28. Odložte chomout úzkosti a starostí, který jste si sami pověsili na krk, a “vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším” Matouš 11,29. Namísto reptání a stěžování by z našich srdcí měla plynout slova: “Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní!” Žalm 103,2. NUD 137.5