Na úsvitu dějin

Kobylky a tma

Mojžíš nyní vztáhl svou hůl nad krajinu a východní vítr přihnal kobylky. “Kobylky přilétly na celou egyptskou zemi a spustily se na celé území Egypta v takovém množství, že tolik kobylek nebylo nikdy předtím ani potom.” 2. Mojžíšova 10,14. Zaplnily oblohu, až se na zemi setmělo, a sežraly veškerou zeleň, která ještě zbyla. Farao ve spěchu poslal pro proroka a řekl: “Zhřešil jsem proti Hospodinu, vašemu Bohu, i proti vám. Sejmi prosím můj hřích ještě tentokrát a proste Hospodina, svého Boha, aby jen odvrátil ode mne tuto smrt.” 2. Mojžíšova 10,16.17. Mojžíš tak učinil a silný západní vítr odvál kobylky do Rudého moře. Král však zůstával ve své zatvrzelosti stále neoblomný. NUD 128.6

Egypťané si zoufali a byli naplněni strachem z budoucnosti. Národ uctíval faraona jako představitele svého boha. Nyní však byli mnozí přesvědčeni, že se sám staví proti Bohu, jehož vůli se podřizují všechny přírodní síly. Hebrejští otroci stále pevněji doufali ve své vysvobození. Po celém Egyptě se šířil strach, že zotročený národ se vzbouří a pomstí se za své křivdy. Lidé se všude ptali, co bude následovat. NUD 128.7

Náhle se na zemi snesla tak hustá tma, že se zdálo, “že se dá nahmatat” 2. Mojžíšova 10,21. Těžko se dýchalo. “Lidé neviděli jeden druhého; po tři dny se nikdo neodvážil hnout ze svého místa. Ale všichni Izraelci měli ve svých obydlích světlo.” 2. Mojžíšova 10,23. Slunce a měsíc byly předmětem uctívání Egypťanů. Touto tajuplnou temnotou byli pokořeni jak lidé, tak i jejich bohové. Jakkoli to bylo hrozné, tento soud byl důkazem Božího slitování a neochoty ničit. Hospodin dal lidem čas k přemýšlení a pokání, než na ně uvalí poslední a nejstrašnější ránu. NUD 128.8

Na konci třetího dne temnoty farao povolal Mojžíše a souhlasil s odchodem lidu za podmínky, že jejich stáda zůstanou. “Ani pazneht tu nezůstane,” (2. Mojžíšova 10,26) odpověděl s rozhodností Hebrej. Králův hněv neznal mezí. “Odejdi ode mne,” křičel. “Dej si pozor, ať mi už nepřijdeš na oči. Neboť v den, kdy mi přijdeš na oči, zemřeš!” 2. Mojžíšova 10,28. NUD 129.1

Mojžíš odpověděl: “Jak jsi řekl. Už ti na oči nepřijdu.” 2. Mojžíšova 10,29. NUD 129.2

“Také sám Mojžíš platil v egyptské zemi za velice významného v očích faraonových služebníků i v očích lidu.” 2. Mojžíšova 11,3. Král se neodvážil mu ublížit, protože lid na něj pohlížel jako na toho, kdo jediný má moc odstranit rány. Přáli si, aby bylo Izraelcům dovoleno opustit Egypt. Byl to král a kněží, kdo se doposledka stavěli proti Mojžíšovým požadavkům. NUD 129.3